Petr Jarchovský o Ferim, o FAMU, i o pedagogickém kýči
Držitel tří Českých lvů Petr Jarchovský poskytl Reflexu rozhovor o tom, jak prožívá a vnímá již několik let „rozhádanou“ atmosféru na pražské FAMU. Tuto vysokou školu sám v roce 1992 absolvoval na katedře scenáristiky a dramaturgie; od té doby na FAMU působí jako pedagog, dvakrát i jako vedoucí katedry, loni byl jmenován profesorem. Otevřený profilový rozhovor najdete v aktuálním Reflexu č. 28/2021; tady na webu si můžete přečíst několik bonusových otázek a odpovědí, týkajících se mimo jiné instituce vysokoškolského ombudsmana.
Jak jsou současnou situací ovlivněni studenti?
Někteří jsou. Není, domnívám se, nic snadnějšího a zároveň nebezpečnějšího než říct studentovi: „Víš, ty jsi tak talentovaný a obdivuhodně disponovaný a já to rozpoznal! Ale bohužel, tvůj talent je tak specifický, že ne každý jej docení. A zejména ne ti, kteří reprezentují ,současný systém‘, jímž je třeba pohrdat. Tito ,muži a ženy systému‘ ti nikdy neumožní uspět, to mi věř. Musíme se tedy spojit a tenhle systém se pokusit změnit nebo, ještě lépe, jej zrušit a jeho představitele eliminovat. Jedině tak se totiž prosadíte vy, když budete následovat a věřit v nás, kteří ve váš obdivuhodný talent už dnes vidíme.“ V tu chvíli je ten mladý člověk, který se vnímá jako umělec, váš – vždyť jste mu právě řekli, že je geniální a jedinečný. Takoví studenti na škole bohužel slouží mocenským záměrům, ale následně se po absolutoriu neuživí, protože si neosvojili vše podstatné pro svoji profesi. Až to zjistí, bude pozdě… Svým mentorům k získání pozic na fakultě již ale posloužili a je třeba pracovat s dalšími nastupujícími a dychtivými dušemi, které přicházejí. Takovému přístupu říkám pedagogický kýč.
Když ale vezmu konkrétní dílčí spor FAMU, medializovaný teprve před pár týdny v červnu, tedy otevřený dopis o nástupu nové ombudsmanky Kláry Šimáčkové Laurenčíkové, zdá se velice vyostřený. Jste pod ním také podepsán, o co přesně jde?
My v tom dopise s kolegy v žádném případě nezpochybňujeme úřad ombudsmanky jako takový. Zpochybňujeme, jak byla do funkce děkankou instalována. Ombudsmanka přece nemůže být vybraná děkankou a být jí přímo podřízená, rozhodně ne v takto vyhrocené době. Ombudsman či ombudsmanka mají být vybráni podle předem jasných pravidel, která na AMU dnes ještě ani neexistují. Kdo se takové ombudsmance půjde s důvěrou svěřit, tedy kromě sympatizantů současného vedení? Aby pomohli se sběrem materiálů, které se jednou proti někomu budou třeba hodit? Tady nejde o ochranu případných obětí nekorektního chování, tady se zakládá na pravý opak takové ochrany. Pokud by se stížnost týkala naopak podporovatele současného vedení, kde je zaručena nestrannost?
Ombudsman existuje už od roku 2014 na Filozofické fakultě UP v Olomouci, kde ho volí studenti. A pak také na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, tam ho zase volí Etická komise JU.
My ale v dopise opravdu zpochybňujeme pouze způsob, jakým byla ombudsmanka do svého úřadu dosazena. A taky argument vedení školy, že funguje v pilotním režimu. Protože v době, kdy je škola v rozvratu, může být takový institut snadno zneužit a místo toho, aby sloužil skutečné pomoci obětem nekorektního jednání, se může stát mocenským nástrojem sloužícím k zastrašování a poškozování názorových oponentů. Pokud budou ombudsman či ombudsmanka jmenováni do funkce podle předem jasně zformulovaných a schválených pravidel na základě demokratické volby, budu jako první pro zavedení tohoto institutu, který má především bránit a ochraňovat práva utlačovaných, slabších či jakkoli znevýhodňovaných.
O instituci ombudsmana – mimo jiné kvůli kauze Feri – už vážně uvažují práva a další školy, namátkou pedagogická fakulta, 2. lékařská fakulta, nebo Fakulta sociální věd. Diskuse se díky performanci #nemusistovydrzet rozpoutala na DAMU, kde vedení školy plány na ustavení instituce ombudsmana nebo etického mediátora potvrdilo 1. července. Nepovažujete to za zdravý vývoj českého vysokého školství?
Určitě ano. Problémy, jimiž se ombudsman zabývá, jsou velmi vážné a nesmíme je v žádném případě přehlížet a bagatelizovat. Oběti, které se se svými případy svěří, musí mít zajištěnou maximální ochranu, bezpečí a nezaujatost. V tomto smyslu jsme také s kolegy rozporovali situaci na naší fakultě. Nikoli tedy „zda“, ale „jakým způsobem“.
Souhlasíte ale, že by prostředí na vysokých školách mělo být otevřenější, že doba se mění?
Jistě, ve společnosti je teď úplně jiná senzitivita. Nechci navíc v žádném případě míchat různé věci dohromady: například kauza Dominika Feriho je úplně na jinou diskusi. Argument některých starších mužů „za našich mladých časů byly vzorce chování jiné“ v tomto případě zoufale neobstojí. Protože dřív sice byly vzorce chování jiné, ale to neznamená, že některé nestály na hranici, či dokonce za hranicí kriminálního jednání. A že to bylo tehdy tolerováno, je prostě špatně. O to trpčí je, že se taková zásadní a důležitá instituce stává prostředkem líbivé politiky pro upevnění mocenské pozice v rámci jedné umělecké školy.
Celý rozhovor s Petrem Jarchovským si přečtěte v tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 15. července >>>
