Pokládám naivní otázky, aby všichni rozuměli. Když se lidé smějí, je to blaho, říká Karel Šíp

S Karlem Šípem se známe více než čtyřicet let, takže jsme si i při tomto rozhovoru tykali. A přestože se známe hodně dobře, dokázal mě několikrát překvapit.

Všechnopárty je nejsledovanější česká televizní talk show a je vysílána už od roku 2005. Vnímáš to tak, že jsi profesního vrcholu dosáhl na přelomu šedesátky a sedmdesátky?

Ne, takhle to nevidím. Když to řeknu zjednodušeně, tak jsem ve svých osmnácti letech nastoupil do Československý televize a svým způsobem jsem televizní prostor dodnes neopustil. Napřed jsem tam byl nosič krabic, ale to jsem dlouho nedělal, ačkoli – vlastně skoro deset let. Pracovní poměr jsem rozvázal v únoru 1973. Kolegové mi tehdy říkali: „Taky jsi tu mohl vydržet do srpna.“ – „Proč do srpna?“ – „Protože bys tu byl přesně deset let a to se v televizi dávají za věrnost hodinky Prim.“ Kdybych vydržel, mohl jsem mít dneska čistě teoreticky šest hodinek Prim.

I když jsi odešel, zůstal jsi v kontaktu s Redakcí pro děti a mládež. Proč?

Byl jsem na volné noze, měli jsme kapelu a kromě toho jsem pro tu redakci – ještě jako nosič krabic – psával drobné scénáře. To bylo to, co jsem chtěl dělat. Psal jsem cokoliv, dokonce i medailónek nejmladšího předsedy JZD v republice. Strašný. Ale jednou jsem to slíbil, tak jsem musel. Co mě ovšem bavilo, bylo psát portréty tehdy začínajících zpěváků a kapel. A pak chtěli někdy v roce 1978 zavést v pořadu Televizní klub mladých písničkovou soutěž. Takovou hitparádu. A jestli bych ji nezkusil. Zkusil jsem to, nazval ji Hitšaráda, ke spolupráci jsem přizval Jardu Uhlíře a dělali jsme ji jednou měsíčně a neplánovaně jsme tím vytvořili dvojici.

Byl jsi na dvojice odjakživa zatížený?

Miloval jsem je a ctil a takhle se mi splnil sen. S Jardou jsme pak spolupracovali dobrých dvacet let, stali jsme se známými komiky, ale o talk show jsem původně neuvažoval. I na tu jsem narazil víceméně neplánovaně. Improvizaci jako takové jsem se vlastně vyhýbal. Kdysi jsem se jí bál. Nevěřil jsem si na ni.