Pokládám naivní otázky, aby všichni rozuměli. Když se lidé smějí, je to blaho, říká Karel Šíp
S populárním moderátorem a textařem o pozadí tajemství jeho televizního úspěchu, dětství, zrání, sentimentu i o tom, jak ho ovlivnil koronavirus.
S Karlem Šípem se známe více než čtyřicet let, takže jsme si i při tomto rozhovoru tykali. A přestože se známe hodně dobře, dokázal mě několikrát překvapit.
Všechnopárty je nejsledovanější česká televizní talk show a je vysílána už od roku 2005. Vnímáš to tak, že jsi profesního vrcholu dosáhl na přelomu šedesátky a sedmdesátky?
Ne, takhle to nevidím. Když to řeknu zjednodušeně, tak jsem ve svých osmnácti letech nastoupil do Československý televize a svým způsobem jsem televizní prostor dodnes neopustil. Napřed jsem tam byl nosič krabic, ale to jsem dlouho nedělal, ačkoli – vlastně skoro deset let. Pracovní poměr jsem rozvázal v únoru 1973. Kolegové mi tehdy říkali: „Taky jsi tu mohl vydržet do srpna.“ – „Proč do srpna?“ – „Protože bys tu byl přesně deset let a to se v televizi dávají za věrnost hodinky Prim.“ Kdybych vydržel, mohl jsem mít dneska čistě teoreticky šest hodinek Prim.
I když jsi odešel, zůstal jsi v kontaktu s Redakcí pro děti a mládež. Proč?
Byl jsem na volné noze, měli jsme kapelu a kromě toho jsem pro tu redakci – ještě jako nosič krabic – psával drobné scénáře. To bylo to, co jsem chtěl dělat. Psal jsem cokoliv, dokonce i medailónek nejmladšího předsedy JZD v republice. Strašný. Ale jednou jsem to slíbil, tak jsem musel. Co mě ovšem bavilo, bylo psát portréty tehdy začínajících zpěváků a kapel. A pak chtěli někdy v roce 1978 zavést v pořadu Televizní klub mladých písničkovou soutěž. Takovou hitparádu. A jestli bych ji nezkusil. Zkusil jsem to, nazval ji Hitšaráda, ke spolupráci jsem přizval Jardu Uhlíře a dělali jsme ji jednou měsíčně a neplánovaně jsme tím vytvořili dvojici.
Byl jsi na dvojice odjakživa zatížený?
Miloval jsem je a ctil a takhle se mi splnil sen. S Jardou jsme pak spolupracovali dobrých dvacet let, stali jsme se známými komiky, ale o talk show jsem původně neuvažoval. I na tu jsem narazil víceméně neplánovaně. Improvizaci jako takové jsem se vlastně vyhýbal. Kdysi jsem se jí bál. Nevěřil jsem si na ni.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
