Video placeholder

Vězení v „hotelu“ a nikam ani na krok! Cesta za rodinou se kvůli covidu stala noční můrou

Angelika Bazalová

Covidová pandemie se dotkla asi každého. Jsou ale lidé, kterým doslova obrátila život vzhůru nohama. Jedním z nich je Tomáš Sluka, mladý muž, který žije již několik let na Filipínách a vychovává tam svého syna. Teď se za ním ale už několik měsíců nemůže dostat. Spolu se svou matkou Jitkou Slukovou po týdnech příprav a shánění povolení  konečně odcestovali počátkem srpna na filipínský ostrov Bohol, vybaveni  neprůstřelnými dokumenty, jež jim měly umožnit setkání s rodinou a hlavně s jejich čtyřletým synem a vnoučkem.

Cesta se ale už na letišti v Hongkongu  změnila v noční můru, která doteď neskončila. Z Filipín zatím viděli jen několik obskurních hotelů, údajně státem garantovaných karanténních ubytoven, z nichž se už několik týdnů nemohou dostat. Poslední rozhodnutí zní, že se jejich karanténa prodlužuje až do konce srpna.

V rozhovoru pro Reflex popisují, co jim týdny soužití na několika metrech čtverečních, odkud není úniku, daly a vzaly. Hovoří o nefunkčním státě, vystrašených lidech a svévoli, proti které není odvolání. O své zážitky se dělí i na sociálních sítích.

Dnes už mohou denně aspoň na chvíli ven. V  přesně vymezeném okruhu si mohou alespoň nakoupit. Po celých dlouhých deset dní byl pro ně ale jediným kontaktem s okolní realitou internet a sociální sítě.

Jak žijí, co jedí, když peníze docházejí, a hlavně jak se potýkají s úředními nařízeními, která mnohdy připomínají Hlavu XXII, si poslechněte v podcastu Reflexu.