Ondřej Dostál varuje: Vláda se kvůli pandemii vymanila zpod kontroly moci soudní, je tady tichá ústavní krize

Očekáváte na podzim, tedy v době, kdy byste teoreticky mohl usednout do křesla ministra zdravotnictví, další lockdown?

Pořád se ještě může stát, že přijde nějaká další varianta koronaviru, která prolomí imunitu očkovaných nebo prodělavších nebo bude virus ohrožovat stále mladší lidi. Ale pro aktuálně popsané, tedy nikoliv hypotetické varianty viru, bych volil cestu individuální ochrany těch, kteří jsou ohroženi. A pokud by zde byli lidé, kteří nejsou schopni se individuálně chránit sami, je potřeba přemýšlet, jestli existují cesty, jak to zajistit cestou individuálního lockdownu. Třeba pracovišť, kam mohou jenom očkovaní.

Takže byste nařídil povinné očkování?

Pokud jde o povinné očkování v běžných firmách, říkám, že za současných podmínek to podle zákoníku práce nelze. Ale něco jiného je, je-li tím pracovištěm například onkologický ústav. Čili za předpokladu, že je to řešitelné technicky, pojďme touhle cestou.

Tedy chránit hlavně rizikové? Mnohokrát jsme slyšeli, že to nejde.

Menšinu ochránit musíme, ale ne tím, že 95 procentům lidí vezmeme jejich dosavadní životy. Chránit rizikové je zvladatelné, ale jen při určité síle nebo lépe řečeno slabosti epidemie. A stojí to vždy nějaké peníze ve formě všech možných podpor. Ne každý má chatu na Šumavě, aby mohl odjet, ne každý má někoho, kdo mu nosí potraviny, ale to se dá organizovat a zaplatit. Slabší nemůžeme hodit přes palubu. No pak existují ve světě jiné cesty. Třeba velmi tvrdý lockdown, jaký jsme teď viděli v Austrálii, ale my nemůžeme hodit přes palubu ani ty, kteří sami ohroženi nejsou, jichž je většina, a v důsledku opatření utrpí neúnosné ztráty.

Zmínil jste Austrálii, která nastolila tvrdé restrikce kvůli několika málo případům. Takovou cestou byste nešel?

Takový přístup je třeba poctivě spočítat. Jaké má ekonomické, zdravotní i společenské dopady. Tedy že děti přijdou o další rok školy, odškodnění zavřeným podnikům a tak dále. Nemluvě o tom, že opatřeními v podstatě mnohdy jen chytáme kočku za ocas. Děláme někdy opatření, která nejsou v příčinné souvislosti s poklesem epidemie. Jsou jen v časové souvislosti. A proto si někdy myslíme, že fungují, ale ona velmi často nefungují.

Mohli jsme být na další vlny epidemie po relativně klidném loňském létě lépe připraveni? Ve smyslu zákonných mechanismů, jak to zvládnout?