Divadelní, filmová i televizní hvězda Jana Plodková nejen o své lockdownové práci za odměnu

V Kurzu manželské touhy hrajete poprvé kriminalistku. Bavilo vás to?

Miluju detektivky, především ty severské, jako třeba detektiva Sorjonena ze stejnojmenného seriálu nebo vyšetřovatelku Sagu Norénovou z Mostu... Samozřejmě tyhle seriály jsou něco jiného než český kriminální žánr, Kurz navíc vůbec není čistá detektivka, jde více o komedii s dramatickou vztahovou zápletkou – ale já jsem si užila především charakter postavy, kterou ve filmu hraju. Komisařka Šmídová je žena nedávající najevo své emoce a má jediný cíl: pravdu a spravedlnost. Nic jiného nebere v potaz. Takové typy bych si do budoucna ještě ráda zahrála, je to pro mě neobjevený svět.

Jako kriminalistka opravdu působíte dost neemocionálně a odtažitě a projevuje se to i fyzicky: hrbíte se… Jak jste tuhle stylizaci vymýšlela?

O rolích nepřemýšlím dopředu v tom smyslu, že bych si řekla: teď budu chodit třeba takhle. Ale když jsem si na sebe vzala kostým a měla vlasy obarvené na hnědo, všechno se mi to spojilo – výsledek jste viděl. Nechtěla jsem, aby Šmídová byla jenom nepříjemná, na druhou stranu když se takový typ ženy dostane do situace, kdy ví, že jí každý lže, tak na srandu nebo emoce není prostor. Představuju si, že když jdete po spravedlnosti, jdou legrácky stranou. A není třeba vytvářet „polštářky“, abyste působil sympaticky. Zároveň znám pozadí té postavy – že ji opustil manžel, zůstala s dětmi sama, rozpadá se jí barák, je toho na ni moc, do toho má kolegu, který je povahově úplně opačný… Tomu ten můj strohý projev, myslím, odpovídá.

Natáčeli jste v nejtvrdším lock­downu loni na podzim, ale byli jste zavření v poměrně luxusním resortu na Vysočině. Jaké bylo natáčet v takové „zlaté ­kleci“?

To byly lázně! Samozřejmě ne v tom smyslu, že bychom mohli využívat toho, co normálně resort nabízí, to bylo v té době bohužel zakázané. Aspoň nás to navnadilo, abychom se tam někdy vrátili za normálních okolností. Ale už jen to, že jsme byli v přírodě a mohli se kdykoliv jít projít, bylo nádherné – tím spíš, že můj partner Filip byl zavřený v Praze a nemohl ani do Průhonic do parku. Mívali jsme někdy časné nástupy na plac, a tak jsem si ještě přivstala, abych stihla východ slunce, protože to normálně v Praze ani na naší chalupě nedělám. A když jsem měla během natáčení volno, chodila jsem na procházky, četla si a spala. Moc se nám odtamtud nechtělo.

Seriál Osada, který stejně jako Kurz manželské touhy režíroval Radek Bajgar, jste zase natáčeli v chatové osadě u Nižboru. Bylo to taky takové kolektivní soustředění v izolaci jako v případě Kurzu manželské touhy?