„V Česku máme odborníky na světové úrovni,“ říká Urogynekolog Alois Martan. Léčí ty nejintimnější nemoci

Pokud vím, vaši rodiče nebyli lékaři. Co dělali?

Tatínek pocházel z Drážova u Strakonic, nejprve se vyučil malířem pokojů a písmomalířem, pak vystudoval střední a nakonec i Vysokou uměleckoprůmyslovou školu. Věnoval se hlavně restaurování obrazů a nástěnných maleb a ve volném čase se nechal inspirovat jihočeskou krajinou a mořem. Především se významně podílel na restaurování nástěnných maleb ve znojemské rotundě svaté Kateřiny a v kapli svatého Václava pražské katedrály svatého Víta. S mým mladším bratrem Martinem a dalšími pak ve spolupráci s americkým Getty Conservation Institutem restauroval v letech 1998 až 2000 mozaiku posledního soudu Svatovítské katedrály. Poprvé na ní pracoval už v padesátých letech.

A maminka?

Ta byla učitelka v mateřské škole a později zůstala doma. Vzhledem k tomu, že byl otec často zaměstnán mimo Prahu, musela se o nás starat a vytvářet mu zázemí.

Zdědil jste po tatínkovi vztah ke kumštu?

Jako malý jsem se učil hrát na housle. Dotáhl jsem to k několika koncertům, jenže v okamžiku, kdy jsem měl k hraní přibrat teorii, mě housle přestaly bavit. Ale hudbu mám celoživotně rád. Když jsem začínal na klinice ve funkci přednosty, pořádal jsem v její kapli svatého Kříže benefiční koncerty, s nimiž mi tehdy pomáhal zpěvák Karel Štědrý. Díky němu tu účinkovali i jeho kamarádi, včetně Karla Gotta. Tradicí se zde staly povánoční koncerty, na kterých opakovaně vystupuje Dvořák Symphony Orchestra Prague a někdy i pěvci Národního divadla. Zahrál si zde také houslový virtuos Josef Suk. Vzpomínám si, že jsme na jeho radu dali kvůli akustice odstranit v kapli koberec.

Objevil jste v sobě nějaké nadání i pro výtvarné umění?

Rád jsem kreslil, a původně jsem dokonce uvažoval o studiu na Akademii. Otec mě začal připravovat k přijímacím zkouškám, ale po počátečním nadšení můj zájem opadl.

Kdy jste přehodil výhybku směrem k lékařství?