Herec Marek Němec má unikátní roli, hraje profesora Dohořela v projektu Svět bez kouře
Marek Němec (40) už léta hraje a režíruje v divadle a je velmi známý například i z televizních seriálů Sestřičky a právě probíhající 1. mise, kde mu patří postava poněkud potrhlého doktora Davida Hofbauera. Má ale také ještě jednu zvláštní roli. Stojí „ukryt před diváky“ za postavou vědce Alberta Dohořela.
Popularizátor vědy profesor Albert Dohořel se pomocí nejmodernějších technologií snaží přesvědčit lidi, že v případě kouření jsou některé věci jinak, než si myslíme. Je to fiktivní postava, která v rámci vize Svět bez kouře připravenou společností Philip Morris hovoří o škodlivosti cigaretového kouře a popisuje jaká jsou pro kuřáky alternativní řešení. Hlas a pohyb profesorovi propůjčil právě Marek Němec.
Postava profesora Dohořela byla vytvořena v rámci unikátní laboratoře Svět bez kouře, která je do 19. prosince umístěná v Ostravě-Hrabůvce. Projekt funguje pomocí 18 bezdrátových snímačů umístěných na těle herce, speciálních rukavic a nejmodernějších kamerových systémů. Ty využívají digitální rentgeny, holografické boxy a infračervené paprsky, které zachytí i oku neviditelné vlnové délky. Marek Němec prostřednictvím této techniky dokáže hovořit i s návštěvníky laboratoře, kteří ho ale nevidí. Co se musel kvůli tomu naučit, popisuje populární herec v rozhovoru.
Hrál jste například v klasickém divadelním kuse Tři sestry od Čechova. Jde podobné dílo nějak dohromady s unikátními moderními technologiemi, které máte k dispozici jako profesor Dohořel?
Divadlo by se mělo držet svého kopyta, což většinou i dělá. Pořád budou na jevišti vítězit především silné příběhy, silná témata a silné postavy. A u toho je nejdůležitější bezprostřední interakce s publikem. Nejsem si proto jist, zda ovlivní moderní technologie samotné herectví, ale určitě působí na vnímání publika. My jako divadelníci máme dnes možnost díky technologiím zapůsobit na diváka nějakou zkratkou. Fungují například určitá gesta či znaky, které se lidé naučili pomocí technologií a dají se používat i v divadle, protože jim všichni rozumí. Jednoduše řečeno i technologie nabízejí rozšíření vyjadřovacích prostředků v divadle.
Mohly by ale technologie s pomocí třeba virtuální reality v budoucnosti nahradit úplně herce?
Na divadle spíše ne, v televizních seriálech či filmech se to už ale dávno děje. Pokud jde o divadlo, existují roboti, kteří umí tancovat, dají se udělat optické vizuální klamy a další věci, které se používají.
V projektu Svět bez kouře se používají ojedinělé technologie. Dá se to vaše hrané nějak porovnat s klasickým divadlem?
Jen málo. Něco se natočilo předem, ale něco dělám i přímo když jsou návštěvníci v laboratoři. Působí to jako počítačová hra. Pracuji v rukavicích, které snímají pohyb prstů. Pak mám na sobě bezdrátové zařízení, to je přizpůsobeno tělu, abych mohl částmi těla hýbat. A diváci to pak vidí na obrazovkách jako profesora Dohořela.
Laboratoř přináší informace o světě nikotinu. Jak to máte vy s kouřením?
Žiji už svět po kouření. Byl to můj hřích mládí. Podařilo se mi ale přestat a myslím si, že jsem svoji poslední cigaretu už vykouřil. Nejhorší je na tom ten kouř, pokud tedy někdo nemůže či nechce přestat, tak ať vyzkouší jiné alternativy.
Kromě herectví a režie jste předtím také učil. Proč už neučíte budoucí herce?
Začaly mi dorůstat děti a přišlo mi pak trochu jako nonsens, věnovat se mladým lidem a zároveň nemít čas těm mým například vyřezat na chalupě píšťalku. Když to ale půjde, tak se k učení rád vrátím.
