Kristýna Frejová: „Mám naději, že to bude dobrý!“
Herečka Kristýna Frejová nedávno oslavila padesáté narozeniny, její tatínek Ladislav Frej osmdesátiny. Maminka Věra Galatíková odešla před čtrnácti lety těsně před Štědrým dnem. Kristýna dlouhá léta působila ve Švandově divadle, známe ji ze skvělých komedií Kdo je tady ředitel? nebo Kurz negativního myšlení, posledních několik let je na volné noze, objevuje se i v úspěšných televizních seriálech, například v Kriminálce Anděl a Terapii. V dubnu jde do kin film Petra Bebjaka Stínohra, kde bude k vidění v roli policistky rozhodnuté „páchat dobro“. A v zimě ráda skáče do Vltavy.
Když někdo v zimě skočí do rybníka, potoka, řeky či moře, okamžitě mi naskočí hláška Františka Venclovského, prvního Čechoslováka, který před padesáti lety přeplaval kanál La Manche: „Já su tak šťastné!“
Mimochodem, víte, že vylezl z vody totálně sežranej solí a požahanej medúzama? Borec! Dal to za 15 hodin a 26 minut! Ten jeho výrok u nás doma bydlel, s tatínkem i maminkou jsme ho užívali pravidelně. Třeba když jsem odmaturovala. Ale bacha, já nejsem ten mladý otužilec…
Takže jste otužilkyně „předcovidová“?
Otužování jsem dostala jako narozeninový dárek od kolegy Luboše Veselého. Když vyprávěl, jak točili Bábu z ledu, film z prostředí otužilců, povídám mu, že to s nimi někdy musím zkusit. Že se mi několikrát opakoval sen, jak pluju na nějakém parníku, kolem kry a najednou do vody spadne malej chlapeček. Já pro něj okamžitě skáču do ledové řeky. Dneska už vím, že bez tréninku tohle znamená okamžitou smrt na šok. Takže já před dvěma lety na podzim lezla do Vltavy absolutně šťastná a motivovaná.
Co vám otužování přineslo?
Díky němu mi zmizely problémy s krční páteří a chronické záněty dutin a zrehabilitovala jsem si koleno po operaci menisku. Teď už vůbec nevím, které koleno to bylo. Mě obecně zajímá celostní medicína. Jeden kamarád, u kterého jsem byla ve „Tmě“, tedy v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné, mi při vyšetření povídá: „Ty jsi celou svou povahou a nastavením natlakovanej kotel! I potraviny a nápoje jsou pro tebe vhodné chladné.“
Otužování chápu, ale proč se někdo na týden dobrovolně nechá zavřít do tmy?
Potřebovala jsem se zastavit. Těsně předtím jsem hodně času trávila u nemocné mamky. Poslední věta, kterou mi řekla, bylo: „Ty ses mi ale povedla…“ Doma malá dcera Ráchel – jela jsem dlouhodobě tak na dvě stě procent. Když mamka zemřela, cítila jsem, že bych měla zjistit, co dál. Ten týden o samotě ve tmě byl skvělý, kde jinde seženete koncentraci věnovat se jen sám sobě. Urovnala jsem si věci, uvědomila si, že do svých necelých čtyřiceti let jsem žila tak, abych vyhověla tomu, co se po mně chce, ale nežila jsem v souladu se sebou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
