Pravda je vždycky uprostřed, kdo chce mít výlučnou pravdu, se vždycky mýlí, říká Predrag Pedja Djaković
Absolvent Akademie výtvarných umění Predrag Pedja Djaković (57) vyrůstal v srbském (vojvodinském) Novém Sadu, od konce roku 1984 žije v Praze. Zažil místní divoká osmdesátá i devadesátá léta, na přelomu století byl obchodním ředitelem amerického týdeníku Prague Post, roky provozoval slavnou restauraci Gitanes na Malé Straně, Prahu už dávno považuje za svůj domov. Od listopadu má dlouhodobou výstavu v pražské Rezidenci Císařský mlýn ve Stromovce. Vychoval tři děti: Natálii, Aleksandra a Ninu.
S Pedjou se známe od jeho příjezdu do Prahy, a tak vím, že život se mu obrátil naruby před necelými třemi lety. Prostřednímu z jeho dětí se přihodil vážný úraz; spadlo na záda z velké výšky a od té doby je upoutáno na vozík… „Byl jsem toho svědkem, zachránil jsem mu život, jenže diagnóza je: kvadruplegik. Částečně může pohybovat horními končetinami, ale prsty ne. Najednou zjistíš, že jediné, po čem toužíš, je vrátit svému dítěti pohyb,“ konstatuje Pedja.
Před Vánoci jste se vrátili z USA. Bylo to právě kvůli synovi?
Po několikaletém snažení jsem zjistil, že jediné místo, kde se jeho kondice možná dá částečně vylepšit, je Harvard Medical Clinic v Bostonu. Musel jsem dát dohromady peníze a zkusit to. V Americe se opravdu potvrdilo, že tam dokáží – možná – zázraky. Propojit přerušené nervy. Takže, jak předpokládám, se tam brzy vrátíme a snad se Aleksandrovi podaří pomoct tak, aby alespoň mohl více pohybovat prsty.
Jak se ti pak maluje?
To víš, že to byl šok. Ale paradoxně s tím, co se nám stalo, jsem si uvědomil, co všechno jsem sám nestačil udělat. Takže vedle toho, že se starám o syna, jsem začal i víc malovat. Došlo mi, že to je základ mého života.
Malířství na AVU jsi přijel studovat v polovině osmdesátých let. Proč Praha?
Víš, co mi řekl můj táta, když jsem mu oznámil, že chci jet studovat do Prahy? „Co tam v tý šedivý trabantový zóně budeš dělat?“ Měli jsme to spolu složitý. Já, kreslíř komiksů, se dal na zapřenou na studia farmacie v Bělehradě. A pak jsem utekl do Anglie, kam, poté, co jsem udělal přijímačky na London School of Music, si pro mě táta přijel a odvezl mě zpátky s tím, že mám jít do armády! Chápeš to? V roce 1984? Co by prej řekl doma lidem! Za moje rozhodnutí odjet studovat malířství do Prahy může děda – velký sokol, přítel pana Korbela, táty Madeleine Albrightové, který za první světové války založil odbojovou skupinu Obranci Čechoslovački. To on se mě tehdy zastal. Prohlásil, že je správný, že se konečně někdo z jeho rodiny rozhodl jít studovat do Prahy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
