„Obecně mám pocit, že existuje poměrně zvláštní předsudek, že ‚mít film‘ rovná se větší úspěch než udělat dobrý divadelní projekt.“

„Obecně mám pocit, že existuje poměrně zvláštní předsudek, že ‚mít film‘ rovná se větší úspěch než udělat dobrý divadelní projekt.“ Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Václav Kopta nemá v roli strojvůdce žádné repliky. Taky že mu jeho postava připomněla němou grotesku Frigo na mašině.
Jízlivá manželka Romana (Jana Plodková) si k úsměvu pomáhá dopingem, jakkoli legálním
Mrtvolně klidný hrobník Karaivanov v podání Jaroslava Plesla připomene Spalovače mrtvol, ale jeho předobraz skutečně žil: v Uhlířských Janovicích
Jsem přesvědčen, že změny životního stylu, které nás čekají, budou zásadní. A nebude to trvat zdaleka tak dlouho, jak si myslíme.
Divadlo Vosto5, do jehož jádra Jiří Havelka patří, loni v říjnu oslavilo pětadvacet let existence. Inscenace Pérák patřila k jeho nejúspěšnějším.
5 Fotogalerie

S hercem, dramatikem a režisérem Jiřím Havelkou o budoucnosti planety a dalších mimořádných událostech

VERONIKA BEDNÁŘOVÁ

Pohled Jiřího Havelky (41) na to, jak my Češi reagujeme ve zdánlivě extrémních situacích, je dost nemilosrdný, i když zábavný. Do kin právě uvedl svou druhou celovečerní komedii Mimořádná událost, očekávanou mimo jiné proto, že jeho filmový debut Vlastníci z roku 2019 shodně ocenili diváci i kritici. Výborně herecky obsazená Mimořádná událost, odehrávající se v osaměle jedoucím vagónu, pak odráží uplynulé dva roky koronavirové krize zdaleka ne jen červeným svetrem, který si oblékne jedna z postav, lokální politik. Film vznikl volně podle skutečné události, kdy se na Českomoravské vrchovině sama rozjela neřízená lokálka se zhruba tuctem cestujících.

Vzpomněla jsem si na vaše VlastníkyMimořádnou událost při americkém filmu s Leonardem DiCapriem a Meryl Steepovou K zemi hleď!, který je o tom, jak se lidé, média i vrcholní politici chovají, když má na planetu Zemi udeřit smrtící kometa a zlikvidovat ji. Viděl jste to?

Moc se mi to líbilo! Čistá, jasná, průhledná satira, na nic si nehraje, Meryl Streepová hraje Donalda Trumpa a hotovo, žádné velké jinotaje. Přitom to funguje. Málokdy se podaří, že slyšíte o jednom filmu od tolika různých lidí, z různých „bublin“.

Nenapadlo vás u téhle americké tragikomedie, že se my Češi nemusíme tolik bičovat za čecháčkovství? Že takhle příšerné je celé lidstvo?

To ani ne. Já jsem se během filmu dost smál a pak mi z toho bylo úzko. Vlastně doteď je. V různých zemích existují různé důvody pro sebebičování. Princip je podobný, obsahy různé. Američané se, například, nemusejí bičovat za vyhnání sudetských Němců, ale zas nemají dořešené jiné věci, třeba vztah k afroamerickému obyvatelstvu. Teď se to všude hrozně vy­ostřilo vypjatým individualismem, ve kterém žijeme a jenž se dostal až na hranu. Všichni jsou nějak hrozně citliví a podráždění, takže vlastně není možné, aby se dva lidi shodli. Na čemkoli. Potřebujeme si i v chaosu vytvářet srozumitelné vzorce. Vidíme v přímém přenosu, mimo jiné na sociálních médiích, jak je lidská mysl nastavená a co s námi dělá.

Jiří Havelka byl v roce 2015 na obálce Reflexu s citátem "na sex symbol jsem starej". Jak dnes vzpomíná na onu obálku a citát se můžete podívat zde: 
Video placeholder
Reflex Retro: Herec a režisér Jiří Havelka • Reflex.cz

A co s námi dělá naše mysl?

Neustále hledá vzorce, kterým rozumí. Snaží se najít situaci, ve které už byla, aby věděla, jak se v té nové zachovat. Problém nastane, když na novou situaci žádné staré vzorce nemáte: pak si tam každý člověk dosadí „to svoje“, to, co má nejblíž. Vidím dvě stejné termosky, aha, tak to jsou věže Světového obchodního centra! Takže je to teroristický útok!

To teď popisujete moment z ­Mimořádné události

Přesně tak. Výsledkem je takový dlouhotrvající nepříjemný pocit, že žiju ve světě, kde může kdykoli dojít k občanské válce. Skupina proti skupině, kdekoli, z jakéhokoli důvodu. Obě skupiny jsou všude přibližně stejně velké, ale odmítají spolu komunikovat.

Tahle polarita vás děsí?

Děsí, protože extrémy na obou koncích spektra leží nejen daleko od sebe, ale hlavně daleko od reality. Prostor v jistém názorovém středu, kde se má a dá vést debata, se zmenšuje. Člověk, jenž je uprostřed a tak nějak se snaží chápat obě strany, je hned obviněn z relativizování hodnot, případně z neschopnosti zaujmout jasný postoj. Debata jako základní nástroj demo­kracie jako by mezi lidmi pomalu mizela. Každý přijde, zapíchne prapor se svým názorem, ale to, že svět je poměrně velké hřiště, kde se potkáváme, abychom diskutovali a pak se možná třeba rozhodli zvednout v jistém ohledu prapor někoho jiného – to se vůbec neděje. Je jedno, o jakém tématu se bavíme. Ekologie. #MeToo. Prezident. Očkování. Uprchlíci. Témata se mění, zapichování praporů zůstává.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!