
Plány na filmy jsem měl asi odjakživa, říká režisér Jiří Havelka, autor "11. září" v české lokálce
V březnu 2015 byl JIŘÍ HAVELKA, divadelník, herec, dramatik, scenárista a režisér vyfocen na titulce Reflexu s obrovským nápisem „Na sex symbol jsem starej“. Profilový rozhovor, který před sedmi lety Reflexu poskytl, se přitom nesl v duchu seriózních úvah o nás, o Češích a o tom, proč mu Česko ze všeho nejvíc připomíná kabaret. I letos se Jiří Havelka (dnes autor dvou celovečerních filmů) na stránkách Reflexu zamýšlí spíš nad budoucností planety, konci světa a – pořád ho zajímá česká mentalita. Letos o ní ale natočil svůj už druhý celovečerní film Mimořádnou událost.
Tato Havelkova celovečerní komedie byla netrpělivě očekávána mimo jiné proto, že jeho debut Vlastníci z roku 2019 shodně ocenili diváci i kritici. Výborně herecky obsazená MIMOŘÁDNÁ UDÁLOST, odehrávající se v osaměle jedoucím vagónu, pak odráží uplynulé dva roky koronavirové krize zdaleka nejen červeným svetrem, který si oblékne jedna z postav, lokální politik. Film vznikl volně podle skutečné události, kdy se na Českomoravské vrchovině ocitla strojvůdcem neřízená pomalá lokálka se zhruba tuctem cestujících.
Vzpomněla jsem si na vaše Vlastníky i Mimořádnou událost při americkém filmu s Leonardem DiCapriem a Meryl Streepovou K zemi hleď!, který je o tom, jak se lidé, média i vrcholní politici chovají, když má na planetu Zemi udeřit smrtící kometa a zlikvidovat ji. Viděl jste to?
Moc se mi to líbilo! Čistá, jasná, průhledná satira, na nic si nehraje, Meryl Streepová hraje Donalda Trumpa a hotovo, žádné velké jinotaje. Přitom to funguje. Málokdy se podaří, že slyšíte o jednom filmu od tolika různých lidí z různých „bublin“.
Nenapadlo vás u téhle americké tragikomedie, že se my Češi nemusíme tolik bičovat za čecháčkovství? Že takhle příšerné je celé lidstvo?
To ani ne. Já jsem se během filmu dost smál a pak mi z toho bylo úzko. Vlastně doteď je. V různých zemích existují různé důvody pro sebebičování. Princip je podobný, obsahy různé. Američané se například nemusejí bičovat za vyhnání sudetských Němců, ale zas nemají dořešené jiné věci, třeba vztah k afroamerickému obyvatelstvu. Teď se to všude hrozně vyostřilo vypjatým individualismem, ve kterém žijeme a který se dostal až na hranu. Všichni jsou nějak hrozně citliví, podráždění, takže vlastně není možné, aby se dva lidi shodli. Na čemkoli. Potřebujeme si i v chaosu vytvářet srozumitelné vzorce. Vidíme v přímém přenosu, mimo jiné na sociálních médiích, jak je lidská mysl nastavená a co s námi dělá.
A co s námi dělá naše mysl?
Neustále hledá vzorce, kterým rozumí. Snaží se najít situaci, ve které už byla, aby věděla, jak se v té nové zachovat. Problém nastane, když na novou situaci žádné staré vzorce nemáte – pak si tam každý člověk dosadí „to svoje“, to, co má nejblíž. Vidím dvě stejné termosky, aha, tak to jsou věže Světového obchodního centra! Takže je to teroristický útok!