Herec Kryštof Hádek před kamerou umírá na lyžích, horuje pro F1 a krade benzín. A ze všeho je nadšený
„Já měl loni tři úplně úžasný projekty. Na každý z nich jsem čekal minimálně pět let!“ vzpomíná Kryštof Hádek (40). Natočil minisérii České televize Volha, road movie Grand Prix a životopisné drama Poslední závod o tragickém osudu závodníka v běhu na lyžích Hanče a jeho přítele Vrbaty, které má premiéru na výročí jejich smrti – 24. března. O (nejen) svých postavách Hádek vypráví s nakažlivým nadšením, soukromí si ale hlídá. Možná i kvůli předchozím zkušenostem s bulvárem. A bulváru se velkou měrou týká i divadelní projekt dramatika a režiséra Petra Zelenky Beckham, který měl v pražském Studiu DVA premiéru 16. března.
Už během natáčení Posledního závodu na hřebenech Krkonoš se objevovaly zprávy, že jste občas museli pracovat v hodně nepříjemném počasí. Bylo to někdy extrémní?
Já si to užíval. I když někdy to už zábava nebyla, třeba když jsem hrál mrtvého, ležel jsem na zemi půlkou obličeje ve sněhu a přimrzl mi trojklaný nerv. To jsem se nesmál.
S tím se smát ani nedá, ale dá se na něco takového připravit?
Před natáčením jsme se chodili v zimě otužovat do Vltavy, aby nám pak na hřebenech nebyla taková zima.
A co oblečení? Hanč závodil jen v košili a Vrbata mu hrdinně půjčil svůj kabát. Ve filmu máte autentické kostýmy…
To nebylo tak hrozné. Když jsme museli jezdit a závodit jen v košili, pomáhali jsme si pod ní termoprádlem, bez toho bychom natáčení nezvládli. A mezi záběry na nás kostymérky házely bundy, takové spacáky. Ale zjistil jsem, že například vlněné rukavice hřejou, i když jsou mokré. Pořád je v nich člověku relativně teplo.
Běhání na lyžích je ve filmu požehnaně, dost se taky jako Hanč nachodíte do kopce. Jak jste se dostával do formy?
Já na běžkách jezdím od mládí a za posledních tak pětadvacet let nebyl rok, kdy bych na ně aspoň jednou nevyjel, takže v tomhle problém nebyl. Už asi deset let se taky snažím pravidelně cvičit, a tak jsem s fyzičkou nemusel začínat úplně od nuly. A otužovat jsem se začal taky asi už dva roky před natáčením. Tak jsem jen zintenzívnil tréninky a chodil se otužovat častěji. Za pravidelnost jsem byl vděčný, cítil jsem se pak opravdu fit. S hereckými kolegy jsme se projeli s Martinem Koukalem (trenér a bývalý reprezentant v běhu na lyžích; pozn. red.), jenž nám piloval techniku na moderních běžkách, a jezdili i s legendárním trenérem Alešem Sukem z Vrchlabí; toho jsme sehnali přes Evu Samkovou, která se ve filmu taky na chvíli objeví. S ním jsme si osahali techniku na dobových lyžích, která je přece jenom trochu jiná: mají, myslím, dva metry dvacet a vepředu ty „labutě“, zahnuté špičky, nedá se s nimi moc brzdit.
Zbyl vám někdy čas projet se jen tak, bez kamer?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
