Rusku se nervozita na trhu s plynem vyplácí. Inkasuje rekordní příjmy
Hrozba zastavení dodávek ruského plynu je opět reálná. Po prvních siláckých řečech evropských politiků, podle kterých se bez ruského plynu obejdeme, zatímco Rusko se bez západních deviz obejde jen steží, se ukazuje, že tato rétorika nebyla příliš opřená o fakta. Přinejmenším jedna třetina dodávek plynu se podle energetiků v tak krátké době nahradit nedá.
S reálnou hrozbou Ruska, že dodávky zastaví, pokud neobdrží platbu v rublech, stoupá panika a rozjíždějí se horečná jednání. Hysterie na trzích hraje Putinovi do not a je nesporné, že vnášet mezi obchodníky s plynem nervozitu se mu vyplácí. Loni touto dobou se plyn prodával za méně než 15 eur za megawatthodinu, letos jsou ceny na desetinásobcích a více. A přestože Rusko posílá do Evropy víc plynu, než je obvyklé, jeho cena neklesá, naopak.
I kdyby byl celý manévr s platbami v rublech jen blufem a Putin nakonec ustoupil, rozhodně to pro něj nebude prohra. Rusko už teď inkasovalo za plyn příjmy, jaké byly plánované na deset let dopředu.
Ministr dopravy Martin Kupka v nedělní partii Prima přiznal, že vláda před pár týdny nenakoupila plyn do zásoby, ačkoliv měla takovou možnost: „Kdybychom nakoupili ty zásoby za tehdejší ceny, tak jsme vyhodili z okna 3 miliardy.“ Vláda prý pracuje na tom, aby získala plyn odjinud, a spoléhá na jednotný postup s EU. Ministři také uklidňují veřejnost, že i kdyby k omezování dodávek plynu skutečně došlo, domácnosti a krizová infrastruktura – jako třeba nemocnice – přicházejí na řadu až jako poslední.
Reflex na toto téma hovořil již před třemi týdny s energetickým expertem Jiřím Gavorem. Ten se netajil obavami, že odpojování podniků od dodávek energií by mohlo vést k dramatickému růstu nejen inflace, ale i nezaměstnanosti: „Protože přednostně by byly odpojeny od dodávek energeticky náročné provozy. Co takový provoz jako sklárna? Je to nezbytně nutné? Není. Pryč. Výroba hnojiv, je to nezbytné nutné? Není, pryč... Ano, domácnosti ten plyn dostanou, i kdyby se nemělo dostat třeba na Škodovku. To se musí uřídit. Nemůžeme čerpat, čerpat, utěšovat se, že pořád máme v zásobníku, a najednou došlo, tak teďka zhasnem."
Současně ale dodal, že takové zásahy by mohly narušit sociální smír a ohrozit i současné evropské vlády. Opatrný postoj Německa mu přijde racionální: „Jak se někdy nespravedlvě říká, Německo, to jsou zbabělci, já v tomto jeho pozici podporuji. Z hlediska právě té energetické logiky se to musí dělat takovým tempem, aby to nedošlo až k vážnému ohrožení konkurenceschopnosti a sociálního smíru v Evropě. Je také dobré si uvědomit, že nás nepochybně čeká období, kdy budeme vydatně pomáhat právě Ukrajině, a ten, kdo pomáhá, tak by měl aspoň být v ekonomicky přijatelné kondici. Kromě toho pochopitelně je tam bez odpovědi ta věčná otázka, zdali když přestaneme odebírat veškeré energie, zdali se ty ruské tanky skutečně zastaví. Já se obávám, že nikoliv. Je to vojenský režim, Putin a Moskva s tím, že může být přerušený tok peněz, musela počítat. Rusko je jedním z největších vývozců stlačeného plynu LNG a ten si od něj vždycky někdo rád koupí. Podotýkám, že i Ukrajina potřebuje ruský plyn. Ty zoufalé výzvy Zelenského… Nevím, jestli si pan Zelenskyj uvědomuje, že by odstřihnutí od plynu postihlo i ten zbytek těch ukrajinských domácností, které vytápí ruský zemní plyn."
V rozhovoru energetik Jiří Gavor dále říká, že pokud jde o emise, Evropa teď bude muset zavřít oči. Protože svoji roli teď znovu sehrají uhelné zdroje. Green deal ale podle něj zdaleka mrtev není. Netají se ani skepsí k jaderné energetice jako spásnému řešení a servítky si nebere ani na adresu Evropské komise, která podle něj nesmyslnou politikou okolo emisních povolenek destabilizovala evropský energetický trh. Připomeňte si celý rozhovor s Jiřím Gavorem v podcastu A plus X.
Přepis rozhovoru s energetikem Jiřím Gavorem:
Gavor: Totální embargo na veškeré energie? Je na zvážení, na koho by to vlastně více dopadlo. To, že by to bylo zničující pro obě dvě strany, je nesporné. Na jedné straně přerušení pěnězovodu, na druhé straně přerušení ropovodu a plynovodu. Ale skoro bych řekl, že pro moderní společnost je to přerušení toku energií v tom krátkodobém pohledu ještě více obtížné než přerušení penězovodu.
Takže to vyzývání pojďme plyn zastavit – to je spíš zbrklost, řekl byste?
V politice jsou jestřábi, holubice a něco mezi tím. Myslím si, že ti jestřábi úplně nedomýšlejí důsledky, které to má na energetický systém, protože energetika – elektřina, plyn, to je krev ekonomiky.
Jaké důsledky by to mělo na náš běžný život?
Už nyní bude dopad na účet pro toho, kdo topí, v desítkách tisíců. To znamená, v podstatě se to přesně kryje s náklady na dovolenou. Energie, to je navíc vysoký inflační činitel, protože se vyšším nákladům nevyhne žádná výroba. Vidíme statistiky, jak nám utěšeně roste inflace. Poslední číslo už je přes 11 %.
Lidé si to uvědomí, až jim přijde výzva od hypoteční banky, ve které se upraví splátkový kalendář. Půjdou koupit nedělní nákup a najednou zjistí, že dají o sto, dvě stě, tři sta korun více. A euforie, pokud ty dopady jsou tíživé, bude postupně klesat.
A to mluvím o situaci, kdy zatím všechny energie tečou. Prakticky to, co zažíváme, to je jenom ještě taková nervozita trhu jako příprava, že může být hůř. U nás se někdy nespravedlivě říká Němcům, vy zbabělci, a tak dále, jenomže z jejich strany to je v podstatě uvědomování si ekonomické reality. Je to odpovědnost za vlastní ekonomiku a za vlastní obyvatelstvo. To, že obětuji vlastní ekonomiku, bohužel nutně neznamená, že tím vyženu Putina z Ukrajiny.
Pojďme si teď představit, co by se stalo, kdyby došlo k zastavení dodávek. Jak by to vypadalo?
Zásobníky teď ke konci topné sezóny už se blíží asi k 15 % kapacity, jsou akorát tak designované, že zhruba přežijeme tuto zimu. A v normálním režimu bychom správně měli udělat to, že sotva přežijeme zimu, provozovatelé, obchodníci, dodavatelé mají nakupovat plyn a doplňovat zásobníky, aby se tam zase vytvořila zásoba na další zimu. Ale dokup nebude z čeho krýt. Abychom měli na příští zimu zásobníky pro ty nejzranitelnější odběratele, jako jsou domácnosti, nemocnice, sociální zařízení apod., tak už v létě by bylo nezbytné uvažovat o některých odběrech, které můžeme omezit nebo vysloveně přerušit.
Uhlím se ten plyn nahradit nedá?
V plném rozsahu ne.
Takže?
Přijdou na řadu omezení. Plynárenství má celkem 10 regulačních stupňů: jedna až pět je pro omezování dodávky, pět až deset pro zastavování dodávky. Domácnosti jsou, pokud jde o omezování, až na konci, právě s těmi nemocnicemi a dalšími. Ale takový provoz jako sklárna, je to nezbytně nutné? Není. Omezí se, pryč. Výroba hnojiv, je to nezbytně nutné? Není, pryč. Samozřejmě to má zase ty obrovské důsledky. Solidarita s Ukrajinou, která je teď zřejmá, se asi změní, když najednou dostane zaměstnanec sklárny výpověď a půjde na podporu. A ještě bude mít drahou energii, kterou musí platit, a ještě půjde do té samoobsluhy, kde se projevuje ta inflace na plné pecky, takže obávám se, že to je právě křehký sociální smír, který to ohrozí.
Ale můžeme přece šetřit. Co říkáte na ten argument, že můžeme šetřit?
I Evropská unie to nyní přiznává a to je jako maximalistický cíl, že do konce tohoto roku můžeme snížit tu závislost třeba o dvě třetiny. Z toho se to tak bere, že jednu třetinu někde seženeme na světovém trhu a jednu třetinu uspoříme. Když si navleču svetr, koneckonců můžu pracovat i v čepici a snížím teplotu třeba na 18 stupňů. Nicméně to už jsou právě ty dopady na náš běžný život, které vzbudí nervozitu, nevoli, špatnou náladu. A to ještě pomíjím fakt, že ta poslední třetina opravdu je ta nenahraditelná třetina ruského plynu. Kdybychom vyslyšeli opravdu ty jestřábí hlasy, pak v rámci Evropy by vznikly zřejmě sociální bouře. Protože nepředpokládám, že všichni lidé by to brali jako nutnou oběť.
Válka by ale třeba skončila….
Samozřejmě ruská ekonomika je silně závislá na exportu ropy a zemního plynu. Na druhé straně nezdá se mi, že by Putin a ruská vláda nepočítali i s takovými důsledky. Takže myslím si, že ústupové cesty nebo nějaký nouzový režim tam jistě připraven je. Koneckonců vlastně Evropa si nemůže dělat příliš velké iluze, že je hybatelem celého světa. Je to sice pro to naše uvažování nepříjemné, ale naprostá většina světa, přestože odsuzuje válku, to je přirozené a Ukrajina má sympatie, ale v podstatě se na to dívá z dálky jako na takový trochu dobrodružný film. Já bych řekl, že se na to možná dívá tak z dálky většina světa tak, jak my jsme se dívali na začátku pandemie na zprávy, že se někde v Číně uzavírají města, a nás se to vlastně netýkalo.
Takže opravdu dopad ekonomických sankcí se musí vždycky zvažovat, protože sice plynovody vedou jenom k nám a jednoznačně je Rusko nemůže rychle přesměrovat. Nicméně zase se tak trochu zapomíná, že Rusko už je i významným vývozcem stlačeného plynu LNG. O tom se vůbec nemluví, ale je třetí největší vývozce LNG do Evropy. První jsou USA, na druhém místě ja Katar.
Takže jak nyní Evropa má rychlé plány a Američané se také chystají, že budou maximálně zvyšovat kapacity, to samé můžou dělat Rusové.
Takže to není tak, že by museli zapálit vrty nebo něco takového?
V žádném případě. Ten zkapalněný zemní plyn je téměř jistota, že to na světovém trhu prodají. Zejména v situaci, kdy tou zvýšenou poptávkou se budou zvyšovat globální ceny zemního plynu i LNG, a na světě existuje spousta chudých států, které výhodnou cenovou nabídku rádi přivítají. A v podstatě v tom sporu jsou tak trošku indiferentní. Mírně fandí samozřejmě vždycky tomu slabšímu, ale že by jednoznačně zařadily Rusko na sankční seznam s tou silou, s jakou to dělají třeba státy NATO, tak o tom pochybuju. Tak to zkrátka bohužel ve světovém byznysu nechodí.
Kromě toho pochopitelně je tam bez odpovědi ta věčná otázka, zdali když přestaneme odebírat veškeré energie, zdali se ty tanky skutečně zastaví. Já se obávám, že ne, nikoliv. Je to vojenský režim nyní a myslím si, že Putin a Moskva s tím, že může být přerušený tok peněz, museli počítat. Podotýkám, že i Ukrajina potřebuje ruský plyn. Ty zoufalé výzvy Zelenského… Nevím jestli si pan Zelenskyj uvědomuje, že by odstřihnutí od plynu postihlo i ten zbytek těch ukrajinských domácností, které vytápí ruský zemní plyn.
Ale oni mají svůj plynovod z Ruska, takže oni by si brali a my ne. Nebo ne?
Je to jinak. Už od roku 2016 Ukrajinci říkají: Chceme být nezávislí na ruském plynu a neuzavřeme další kontrakt s Gazpromem. Nicméně protože opravdu z těch 30 miliard kubíků, co oni spotřebovávali, to teď bude dejme tomu polovina, ale zdaleka to všechno nepokryje domácí ukrajinská těžba. Takže vlastně to byla taková metoda „chytrá horákyně“. My to nekoupíme od Gazpromu, ale nakoupíme chybějící zemní plyn od západoevropských společností. Které to ale stejně mají od Rusů. Konec konců hodně povyku bylo, jak je to možné, že v plynovodu přes Polsko plyn neteče z východu na západ, což je normální režim, ale že teče ze západu na východ. Vysvětlení je prosté. Gazprom zkrátka plnil svoje dlouhodobé kontrakty, ale Poláci ještě na tento rok čerpají svůj kontrakt s Gazpromem, takže Rusko ten kontrakt pro Polsko splnilo, ne že by plyn dopravilo z východu, a ještě platilo nějaký transit. Rusové jim zkrátka dávali najevo “bez té vaší polské roury se klidně obejdeme”. A natlačili jim tu dodávky do Nord Streamu, takže do Polska přišel plyn západním směrem. A přišel nejen pro Poláky, ale je velká pravděpodobnost, že tam jsou propojky jednak Polsko–Ukrajina, Slovensko–Ukrajina a Maďarsko–Ukrajina. Takže tam to v podstatě šlo tím reverzním směrem. Ukrajina si nakontrahovala přepravní kapacitu z Maďarska, Slovenska i z Polska, tyhlety cesty vlastně využívá. Takže to je proti selské logice, protože Ukrajina je transitní zemí pro ruský plyn z východu na západ. Ale aby nemusela podepisovat ten kontrakt a přiznat „my kupujeme od Gazpromu“, tak kupuje ten stejný zemní plyn dráž od západoevropských společností.
Vraťme se do Česka. Jak zareagují provozovatelé?
Provozovatelé pochopitelně zareagují ekonomicky a budou teď maximálně vytěžovat uhelné elektrárny, které pojedou na plný výkon. Musíme zkrátka na chvíli zavřít oči, zapomenout na green deal, zapomenout na emise. Podle mého názoru když budeme dělat bilanci za rok 2022, a myslím, že už za rok 2021 je to zřejmé, že předchozí klesající trend emisí CO2 bude zvrácen. Doufejme, že dočasně, ale žádná radostná zpráva to není.
Myslíte si, že by mohl hrozit třeba několikadenní blackout? Mohlo by i k tomu dojít?
Já věřím, že naše energetická soustava je docela robustní a dispečerské řízení je opravdu kvalitní. A že k těm situacím na hranu blackoutu nedoje právě proto, že budou v případě omezení zdrojů těch životně důležitých dodávek, třeba právě toho zemního plynu, který v určitém objemu bude chybět, tak že zkrátka ty základní energetické zdroje, kterých je třeba, ty budou mít absolutní prioritu. Ty na ten zemní plyn dostanou, i kdyby se nemělo dostat na ty sklárny anebo na Škodovku. Anebo na ty chemičky. To je samozřejmé, to se musí uřídit. To nemůžeme dost dobře čerpat, čerpat, pořád máme v zásobníku a najednou došlo, tak teďka zhasnem.
Tak tohle se, předpokládáme tedy, nestane.
Tohleto se nestane, ale to omezování spotřeby, už ta příprava řízená v případě nějakého dlouhého konfliktu, to je zcela na místě. A bude potom bohužel i zcela na místě opravdu i taková výzva, abychom předešli ještě horším situacím, opravdu o ten jeden dva stupně snížili svoji spotřebu.
Další námitka zní: My jsme přece obrovští výrobci energie z jádra, tak proč si to nenecháme doma?
To je citlivá otázka, která se často pokládá. Zavřeme trh, uzavřeme se, budeme si tu levnou elektřinu, co tady máme, vyrábí se levně z jadérek, necháme si to pro sebe a budeme to mít levně pro sebe. Že jo. Ono by to docela narazilo na tu myšlenku propojené Evropy, která když pominu krizové stavy, kdy opravdu některé státy mohou říct „bližší košile než kabát“, ale tak daleko jsme se ještě nedostali. Ale jinak samozřejmě pro elektroenergetiky je daleko výhodnější mít jeden propojený robustní, celoevropský systém, který vlastně reaguje i na ty cenové signály. Ano, nyní jsme exportérem a v podstatě my jako čeští spotřebitelé vlastně doplácíme na to, že kdybychom si udělali ostrov, tak by to ten ČEZ neměl komu prodávat. Nejen v Německu, ale pozor, i Slovensku a Maďarsku a cena by byla dole. Nicméně asi by naši partneři logicky řekli: No tak když si chcete nechávat elektřinu u sebe doma, ale na druhé straně chcete vyvážet škodovky a všechno ostatní, to strojírenské zboží atd., no tak to ne. Takhle nehrajeme.
Takže myšlenka udělat tady ostrov je naprosto šílená. Naprosto šílená, která by rozpoutala atomizaci Evropy. Kromě toho samozřejmě je to myšlenka naivní i v tom směru, že zatím jsme energeticky soběstační, naopak, vyvážíme. Ale to se může v průběhu dalších 5, 10 let klidně otočit. Nyní asi ne, teď se to všechno zpozdí, protože ty uhelky, které byly na odpis a plánovali jsme je zavřít, tak jejich kapacita by chyběla, no tak budeme asi provozovat třeba o rok, o dva déle, možná ještě delší dobu. Ale to, že se požadavek na dekarbonizaci, na zvýšení podílu obnovitelných zdrojů nakonec prosadí, to je celkem nesporné. A nový jaderný blok, ten zase nebudeme mít dříve než někdy ke konci roku 2040.
Takže my se z té pozice energeticky soběstačné, expertní země postupně budeme překlápět do pozice neutrální, a naopak. V těch třicátých letech, kdy ještě nebude ta nová jaderka, bude pro nás velice výhodné naopak dovážet a zejména v určitých obdobích, kdy slunce svítí, vítr fouká, velice levnou elektřinu z Německa a z dalších evropských zemí. Zkrátka jde o to potom sdílet ty synergické výhody.
Takže jednak ten vývoj, první ten důvod proč to tak neuděláme je opravdu ten administrativní, byrokratický. Jsme součástí nějakého celku, součástí EU a není možné říct, že teda v rámci elektřiny s vámi nehrajeme a ten zbytek, ale potom je tam i ten efekt dlouhodobý. V dlouhodobém horizontu je pro nás výhodné být součástí velkého energetického systému. I z toho důvodu, že i ty velké jaderné bloky, které jak se říká, jsou spolehlivé atd. Ale když najednou nejede 1000 megawattů, neřku-li kdyby vypadly 2000 v Temelíně, tak to je teda sakra nouzová situace. A to se nám potom ta vzájemná dispečerská výpomoc ze zahraničí může náramně hodit.
Z vašeho pohledu, je to teda dobře, že se dostaví zase nějaký blok jaderné elektrárny?
Ale jo, asi je to dobře. My jsme země s jadernou tradicí, a kdyby se to odpískalo, že už žádný nový blok nebude, tak se to rychle projeví v úrovni takové vůbec i vysokého školství a vůbec. Mělo by to asi docela devastující efekt na jaderný průmysl v ČR jako takový a výzkum, který je na dobré úrovni. Takže postavit aspoň ten jeden jaderný blok v Dukovanech. Také jde o to, aby se zachovala ta lokalita jako taková. Ono je to docela i hospodářsky významné pro kraj Vysočina. Lidi, co jsou kolem, jsou na to navázání, jsou na to zvyklí. Tam protesty nejsou, tam je naopak mohutné projaderné hnutí. Je to zdroj obživy. Takže asi ano, a to dokonce i za tu cenu, že v Evropě to jádro stavět zkrátka neumíme, jo, zatím ty zkušenosti jsou katastrofální.
Kdo by to teda měl stavět? Rusové nemůžou, Američané zkrachovali, Francouzi, Korejci, kdo?
Samozřejmě kdyby v Rusku byl režim, který je k nám přátelský, tak si musíme přiznat, že Rosatom má nejlepší, nejrozsáhlejší zahraniční reference, největší počet rozestavěných instalací, největší počet už těch postavených a provozovaných bloků generace III plus. Byl by asi velkým favoritem, ale víte, jak to bylo ožehavé téma. Ještě než byly Vrbětice, tak to nebylo ani jasné, že jo. Nicméně Vrbětice byly ještě před válkou, tím pádem se vyřadili Rusové. Číňané o to taky nějak moc nestáli. A nyní budeme vybírat ze třech kandidátů, z nichž ani jeden není optimální. A ať vybereme kohokoliv, tak se musíme připravit na překračování rozpočtu, nedodržování časů. Ani jeden v podstatě nemá referenční elektrárnu postavenou v takových referenčních podmínkách. Westinghouse jediný blok, co má, funguje paradoxně v Číně. Čína si nechala postavit od každého pár bloků, okopírovala to jako know-how a teď staví ty svoje vlastní Huaong one. Ale ještě zatím moc neexportuje. Teď se myslím první blok připravuje k zahájení v Pákistánu.
Takže Westinghouse má reference, zrovna tak jak Francouzi, z Číny. Francouzi s obrovskými potížemi dostavují elektrárnu ve Flamanville ve Francii na domácí půdě a ve Finsku, Olkiluoto To je úplně symbolem prodražování. Ale je to právě ta první jednotka svého typu, 1600 megawatt. Aby toho nebylo málo, my tady 1600 megawatt v Dukovanech neuchladíme, potřebujeme maximálně 1200. Toto měli ti Rusové. A mají to i Američané. Dobře, Američané mají blok, který technicky tady můžou postavit. Říkají, podívejte se do Číny, tam nám to funguje. Mimochodem, je trošku ostuda, že na domácí půdě v USA byly dvě lokality, přičemž jednu z nich investor zavřel, odepsal 10 mld. dolarů a přešel na plyn a v druhé lokalitě se to teď s překračováním rozpočtu a překračováním času dokončuje. A z hlediska výstavby v Evropě, což znamená speciální předpisy atd. – ani jeden blok není hotový. Takže to u nás bude první demonstrační jednotka, pokud nás nepředhoní Poláci, ti se tak moc s tím nepárají, nějaké tendry, netendry, že jo. Už tam podepsali nějakou mezivládní dohodu a vypadá to, že to těm Američanům dají. Jako z ruky. Podobně jak to Maďaři dali Rusům.
No a Korejci, fajn, ti se chlubí, jak se jim to podařilo v Emirátech postavit. Ale zase – 1400 megawatt. My ale potřebujeme 1200. Jak Francouzi, tak Korejci řeknou: No problem. Systém je stejnej, jenom tak trochu vyhodíme jednu chladící smyčku, jo? Jenomže ono to není stejné. To není jako když dáte do Škodovky jednou motor litr, pak dvoulitr a tak. Nakonec i v tom autě musíte prokázat funkčnost, mít testy atd. Což teprve jaderná elektrárna! To je opravdu jiný zdroj, který má stejnou koncepci, ale přece jenom je to trošku něco jiného. 1600 a 1200, 1400, 1200. Musí to projít licenčním procesem a tak dál, ale hlavně – bude se to tady stavět poprvé.
A my máme ty zkušenosti, že když Francouzi v tom Olkiluoto, stejně jako když stavěli poprvé ve Flamanville, vždycky to byl strašlivý průšvih. Takže je dobré se připravit. Ať to bude kdokoliv, ani Amerika, ani Korejci v zásadě nemají dobrý výchozí stav, aby mohli říct, podívejte se vedle v Evropě, tady nám to funguje, tam jsme to postavili.
Úplně referenční jednotku v evropských podmínkách nemá nikdo. To znamená, připravme se, že to bude dražší, delší.
A navíc nevíme co bude v roce 2040…?
To je druhá věc.
To už můžou být k dispozici úplně jiné technologie, že?
Ano. Já jenom právě varuju před tou euforií, kterou prosazuje třeba poslanec Vondra. Co jeden reaktor, postavíme tři, čtyři! Ono už to je z finančního hlediska problém, to už by opravdu musel stavět stát, protože když je tržní hodnota ČEZ nějakých 300 miliard, a ten blok, my si malujeme, že to bude za 160, ale bude to za 250, takže asi těžko může nějakej ten subjekt stavět za trojnásobek vlastní tržní kapitalizace. Ale dobře, tak jako stát si může dovolit leccos. Ale i jinak to se pak už naráží i na chybějící nějaké inženýrské kapacity. A tak.
A co palivo, uran se zatím dováží z toho Ruska. Lze tohle nahradit?
Jde, jde. Už tady jednou byl Westinghouse.
Ono se jim to ale nějak zkroutilo, ne?
Ano, ono se jim to kroutilo. Takže když byly mírové časy a Rusi byli přijatelní dodavatelé, tak byli vybráni a byli jako lepší, ale nyní je to zase všechno opačně. Předpokládám, že jakékoliv dodávky strategických surovin z Ruska budou pod těžkým tlakem, to je celkem pochopitelné. Takže tam zbývá jenom naděje, že Westinghouse se poučil z těch chybiček, které byly, a že dodá palivo lepší.
A co těžba uhlí, bude se vyplácet? Co třeba důl Paskov, který se nedávno zavřel kvůli tomu, že se těží z velkých hloubek a že to už nemá cenu. Myslíte, že by to teď bylo rentabilní?
Co se týče těžby uhlí, tak to, co se zavřelo, tak to je nenávratně už odepsáno, je to nějaká geologická rezerva. Nedovedu si představit nějaké podmínky na trhu, že by se to vyplatilo znovu otevřít. To už opravdu nelze. Ale co se týče původních plánů na útlum, tak ty mohou být přehodnoceny, a když začneme tím černouhelným regionem – to se už nyní děje. Původně se už předpokládalo, že ke konci tohoto roku nebo nejpozději příští rok, bude definitivní konec těžby na Ostravsku. Nyní se vlastně předpokládá, že to může být prodlouženo až do konce roku 2025. A je za tím i ekonomický motiv, protože my jsme tady zatím hovořili pouze o plynu a o elektřině, nicméně ty energetické suroviny a ceny jsou provázané. Když je hlad po energiích, když je drahá jedna energie, tak se to přelévá i do té další komodity. A ceny černého uhlí, podotýkám toho mezinárodně obchodovaného černého uhlí, se vyšvihly také na násobky cen, zhruba na čtyřnásobek cen, které byly před rokem, dvěma lety. Takže ta těžba, která byla v mnoha lokalitách ztrátová, nyní zase začíná být ekonomicky rentabilní.
A je dost elektráren? Protože ty se taky utlumovaly a odstavovaly z provozu. Kde se bude spalovat to uhlí?
A zrovna tak jako ty uhelné elektrárny, které v předcházejících letech byly, když ještě zůstaneme v tom nepříliš rozhodujícím severomoravském regionu, tak elektrárna Dětmarovice se čtyřmi bloky po 200 megawattech, která v dobách levného plynu jela s bídou na jeden blok, no tak teďka pojede na maximální dostupný výkon, co jí její technický stav, nějaká údržba a tak dále, umožňuje. Také jsem přesvědčen, že hnědouhelná elektrárna Chvaletice, o kterou se několik let vedou lité bitvy, zdali má dostat emisní výjimku, protože nesplňuje teďka nějaké požadavky best available technology na emise rtuti. Výjimka byla udělena, potom stažena, je to soudně napadáno. Já jsem přesvědčen, že v téhleté situaci zřejmě taky na tu výjimku pozapomeneme a pojede to na plný výkon. Zrovna tak hnědouhelná elektrárna Počerady, kterou ČEZ prodal Tykačově skupině Sev.en s tím, aby se zbavil toho horkého bramboru, protože nechtěl být tím, kdo bude neustále napadán, že udržuje špinavý zdroj v provozu. Tak teďka samozřejmě skupina Sev.en to bude určitě výhodně provozovat.
To byl kauf, že to koupili!
No tak teď se jim to bude hodit a myslím si, že pan Tykač se docela potutelně usmívá pod vousy.
Je jich dost?
Ano, pro nás je to dost teďka. Plány útlumu se zkrátka trošku posunou v čase.
Jak jsou na tom se špinavými zdroji, jejichž kapacity se dají využít, na západě Evropy? Mají ještě dost takových zdrojů, které by mohli nastartovat?
Jo, jo. Německo, které už několik let utlumuje tu uhelnou energetiku, tak si docela prozíravě nechalo něco jako strategickou rezervu, výkonovou a já si myslím, že i ono bude dočasně pálit více uhlí. Koneckonců Německo má pořád také vlastní těžbu, uzavřelo svoji hlubinnou těžbu, ale povrchové hnědé uhlí Německo stále ještě těží. Takže všechno to bude teď určitým způsobem zpomaleno.
Ale to všechno bude záležet na tom, jak ten konflikt dopadne, samozřejmě pokud bude po válce v horizontu třeba měsíce, tak je to samozřejmě jiná situace, než když bude konflikt krvavější, a politické výzvy totálního se odpoutání od těch ruských surovin budou stále naléhavější a naléhavější. Momentálně je zřejmě ta shoda neprůchodná, když se vrátím k plynu, protože bojí se toho nejen Německo, ale samozřejmé nepodpořilo by to Maďarsko, které nedávno podepsalo docela výhodný dlouhodobý kontrakt na ruský plyn. Bulharsko je vlastně kompletně závislé na ruském plynu. Tam ani nějaká kloudná alternativa fyzicky neexistuje. A i další země, jako je třeba Nizozemsko, které bylo donedávna plynárenskou velmocí a exportovalo zemní plyn, nyní dováží. A v této pozici přestože má pořád ještě významnou domácí těžbu, tak je proti. Takže dovedete si představit, že ta jednota v rámci té 27 zdaleka nemůže nastat.
Když by se konflikt rychle zklidnil, myslíte, že ty snahy odpoutat se od toho ruského plynu vychladnou? Že ta vůle dělat nějaké extrémní kroky se zase utlumí?
Já si myslím, že ten trend diverzifikovat a snížit závislost na Rusku, ten je nezvratný. Ta špatná zkušenost už byla udělána, ta v nás je, uvědomili jsme si, že ta závislost je nezdravá. A i když se tam přestane střílet a tok plynu v plynovodech bude, tak jednak projekt Nord stream 2 je opravdu dlouhodobě zamrzlý, uvidíme jestli se vůbec znovu rozjede. Já se domnívám že jeho zprovoznění v budoucnosti by muselo být podmíněno nějakou výraznější změnou v Kremlu. Ani to ale nemůžeme vyloučit. Dějí se různé věci. A já doufám, že asi všichni v Evropě si přejeme, že ta nová studená válka a tam ty ostré příkrovy a ta obava z Ruska jako z agresivní velmoci snad nebudou trvat na věčné časy. Může se to změnit, i když třeba teď musíme být pesimisté a bereme tu situaci tak, jak je. Ale není to na obzoru, takže to odpoutání od té závislosti bude nutné. A jak pořád zdůrazňuje Německo a já v tomto jeho pozici podporuji z hlediska právě té energetické logiky, musí se to dělat takovým tempem, aby to nedošlo až k vážnému ohrožení konkurenceschopnosti a sociálního smíru v Evropě. Je dobré si také uvědomit, že nás nepochybně čeká období, kdy budeme vydatně pomáhat právě té Ukrajině, a ten, kdo pomáhá, tak by měl aspoň být v ekonomicky přijatelné kondici. Ono se špatně pomáhá, když vlastně ta evropská ekonomika by byla opravdu výrazně poškozená.
Co Green deal?
Ono to zní hrozně pěkně – Green deal je mrtev. Ale ono pravda je taková. Když je válka nebo příprava na válku, tak samozřejmě dekarbonizační cíle a to, co má být v roce 2050, jsou naprosto druhořadé. Na prvním místě je zajistit základní dodávku energetických surovin, energie. Ale na druhou stranu, říci, že green deal je nenávratně mrtev, to je hrubá chyba a myslím si, že opak je pravdou. Protože koneckonců Německo a celá řada dalších zemí i EU jako celek jasně deklaruje – pakliže chceme výhledově omezit vliv fosilních paliv, tak musíme zintenzivnit investice do obnovitelných zdrojů energií. Ono z hlediska právě toho válečného stavu obnovitelné zdroje jsou tím nejspolehlivějším zdrojem. To jsou tisíce, tisíce fotovoltaik, tisíce větrníků, ty nelze tak jednoduše vyřadit z provozu. V tomto směru jsou ty decentralizované obnovitelné zdroje energií v případě válečného stavu ještě spolehlivějším zdrojem než jeden velký jaderný blok. Což jsme si teď zažili, s jakou pozorností se sledovalo to obsazování Záporožské elektrárny, největší jaderné elektrárny v Evropě, na Ukrajině.
V případě války je to jednoduchý cíl, že?
Naprosto jednoduchý cíl. A nebudeme si dělat iluze, ona ta obálka je sice stavěná proti pádu letadla atd., ale soustředěný raketový útok nevydrží. Ale nejde o to zničení, to asi nikdo nebude dělat. V případě té Záporožské to bylo až skoro hloupé ze strany pana Zelenského, tvrdit, že bude ohrožena Evropa radioaktivitou. Stačilo se podívat na mapu a bylo jasné, že Záporožská elektrárna je kousek nad Krymem, kousek od Ruska a veškeré nejtíživější následky by neslo Rusko. Rusko kdyby chtělo vyřadit ukrajinskou energetickou soustavu, kdyby chtělo vést opravdu devastující válku, tak by to už dávno mohlo udělat. Z hlediska energetiky ani ne ničit jaderné elektrárny, daleko jednodušším cílem je zničit pár elektrických rozvoden, transformačních stanic, rozvodů, vlastně v Ukrajině by byl beznadějný blackout. To, že vidíme tu válku v přímém přenosu dnes a denně, to znamená, že tam ještě funguje ta základní energetika, která by kdyby se Rusové rozhodli opravdu pro devastující válku, tak by jim to vůbec nedělalo problémy to vyřadit z provozu.
A co povolenky emisní? Bude změna v cenách?
Ten trh s emisními povolenkami, jak jej praktikuje evropská komise, je špatný. Myšlenka je v tom, že emitující špinavé zdroje musí kupovat více povolenek, když bude větší poptávka po těch povolenkách, tak poroste jejich cena a o to více to bude motivovat provozovatele špinavých zdrojů, aby je odstavili a aby přešli na čistší zdroje, které ty drahé povolenky nepotřebují. Ta myšlenka vycházela z premisy, že vlastně ty povolenky budou kupovat a vlastnit právě provozovatelé těch špinavých zdrojů, že mezi nimi bude fungovat trh. Ať už jsou to energetické provozy nebo chemické, ocelárny, cementárny. Že je to vlastně bude ekonomicky tlačit.
Nicméně z emisní povolenky se stal finanční instrument. Může je kupovat nejen provozovatel elektrárny, ale může je kupovat i banka, finanční fond. A ty to kupují s velkou oblibou, protože v čase covidové krize, kdy byla nejistota, tiskly se peníze a nikdo nevěděl, jestli bude cena aktiv růst nebo padat, byly emisní povolenky jedním z mála finančních aktiv, u kterých EK garantovala „my chceme, aby ta cena rostla“.
Takže nákup povolenky byla sázka na jistotu, že poroste. Nebylo žádné riziko nákupu.
Ano, tam vlastně bylo minimální riziko. Evropská komise si malovala, že ta cena poroste tak, že v roce 2030 budeme na úrovních 30 eur za tunu. Jenomže trh byl tak přepálený, že vlastně na tu úroveň, co komise projektovala pro rok 2030, jsme se bleskově dostali díky spekulacím v průběhu roku 2021. Samozřejmě nakupovali to jednak i provozovatelé těch zdrojů do zásoby, protože si říkali – teď to koupíme radši za těch 30, než to bude 40. Než jsme se vzpamatovali, tak to najednou bylo padesát a najednou to bylo 60 eur. Já jsem prožil šílený rok 2021, pomalu každý měsíc jsem pro tisk komentoval překonání další bariéry – 60, 70, 80, 90. Poslední maximální úroveň byla 97. A nyní ten paradox, kdyby držitelé emisních povolenek byli opravdu ti znečišťovatelé, tak by logická úvaha měla být taková: Teď potřebujeme více uhlí, bude málo plynu, tak musíme kupovat více povolenek a cena by zase ještě rostla. Byla by 110, 120, 130 eur. Opak se stal pravdou. Najednou během jednoho týdne, kdy se zostřil ukrajinský konflikt a začala být hrozba, že přestane téct ruský plyn a že budeme muset pálit to uhlí, najednou si ti finanční investoři řekli a velice správně: “No tak to ne, tak to ta EK zřejmě tu regulaci nějak změní, bude tam nějaká úleva, to není možné, aby ta cena ještě rostla. Radši to zavčasu střelíme, už jsme na tom vydělali dost.” A najednou během týdne – 90, 80, 60, 57. Takže si představte, v téhle šílené době má komise nástroj, který honosně nazývá Market Stablity Reserve. To je stabilita, co? Ono když řeknete ten název, tak to působí úplně absurdně. To působí jako nemístný žert. Jestli energetika a průmysl něco potřebují, tak aspoň elementární stabilitu. Máme tady základní nástroj pro dekarbonizaci – emisní povolenky pro trh s emisemi, který se chová naprosto chaoticky, který naopak trh destabilizuje a který je předmětem finančních spekulací… A nemůžou za to ti investoři, já jim to nemám za zlé, proč by to nedělali, když to je výhodné a když tam realizují zisk a když jim to umožníme?
Jak z toho ven?
No tak samozřejmě se to dá řešit, kdyby to opravdu regulovali. Když mají Market Stability Reserve a povolenka je umělá komodita, tak samozřejmě když vidím, že cena rychle stoupá, no tak vrhnu na trh nějaké povolenky navíc. Tak jak se to reguluje všecko na trhu. To by samozřejmě mohli. Ale k tomu ta politická vůle nebyla.
A čím to? Proč nebyla?
Mnoho zemí to považovalo za záměr. Jako že ta zlá komise je použila ve smyslu: “Vy remcalové v té Střední a Východní Evropě, co nám tady pořád říkáte, že se bez toho uhlí neobejdete, tak my vám tu povolenku teda sice dáme, ale ty ceny budou takové, že vy od té uhelné energetiky budete dobrovolně a úprkem couvat.” A tak to také bylo. Tady byla nějaká jednání uhelné komise, jestli ji ukončit k roku 2038, nebo 2035, nebo 2030. Jenže když ta povolenka tak šíleně stoupla tak provozovatelé sami říkali: “No tak ne, tak my to zavřeme do roku 2030”.
Teď když povolenky tak dramaticky klesly, tak se tedy vyplatí vyrábět elektřinu z uhlí, takže přijde nějaký zásah Evropské komise? Co se teď bude dít s těmi povolenkami?
Já myslím, že by se měli pánové v Evropské komisi sejít a měli by si vytyčit nějaká pravidla včetně toho, že cena povolenky je opravdu politický nástroj pro dekarbonizaci, který ale musí mít určitou regulaci, jak jsme si teď vysvětlili na tom praktickém případě. A říct si: Takže my z toho trhu nebudeme ty povolenky jenom stahovat, abychom šponovali jejich cenu, ale pokud se na trh vrátí investoři, tak tam budeme povolenky dodávat a tím cenu regulovat. Anebo dokonce – to je druhá možnost – upravíme trh tak, že ten nákup emisních povolenek omezíme třeba jenom na znečišťovatele. Že se to jako finanční instrument nebude používat. To by ale muselo být ne ze dne na den, protože ty banky to nakoupily v dobré víře a ti investoři to mají v těch svých aktivech. Těžko jim teď můžou říct: “Tak to vyhoďte, my jsme vám to teď prakticky znárodnili…”
Na závěr se zeptám, kdybyste vy mohl říct, udělá se to tak, jak chci já, aby to Česko energeticky přežilo, co byste vy dělal?
No tak především bych teď za válečné situace racionalizoval ty jestřábí výkřiky, že bez ruské ropy a plynu se vlastně obejdeme. Ano, bude to dlouhý, bolestný a nákladný proces. Rozhodně a v žádném případě to nelze udělat hned, z měsíce na měsíc. To bychom se v podstatě také dostali do nějakého ekonomického válečného stavu se všemi důsledky. Postupné snižování závislosti na ruské ropě a plynu ale je žádoucí. Speciálně plynu, protože tam nás to tíží nejvíce. Zároveň bych racionalizoval pohled na green deal s ohledem na to tempo. Určitě bych upravil systém emisních povolenek, aby byl předvídatelnější, aby se vyloučily cenové výkyvy, které dosahují desítek procent v rámci několika dnů, aby to vysílalo dobré cenové signály pro další vývoj energetiky. A to může udělat komise velice jednoduše, a dokonce bez nějakých velkých investic. To měla, upřímně řečeno, udělat už dávno. Zrovna tak měla už dávno zřídit strategické zásoby plynu, což neudělala, a dnes se k tomu přiznává. To se dá řešit regulací, že obchodníkům nařídí povinnou rezervu. Ale zase se musí respektovat finanční možnosti obchodníků, když je komodita absolutně nejdražší na trhu a dochází vlastně k bankrotům dodavatelů. Protože na tohle se nikdo nemohl připravovat. Nařídit jim ze dne na den, ať si třeba během letní sezóny bez jakékoliv pomoci státu naplní zásobníky na plnou kapacitu, to taky asi povede ke konci nějakých dodavatelů, že jo. Takže určitá spoluzodpovědnost a už je tam ten první zárodek, těch 200 milionů, co nakoupí a uskladní stát jako strategickou státní rezervu. Fyzické kapacity tady jsou, ČR je plynárenská velmoc, ani se nemusí stavět nové zásobníky, ale dají se intenzifikovat skladovací kapacity existujících lokalit. To se dá udělat poměrně rychle a s poměrně malými investičními náklady. Určitě rychleji než třeba postavit nějaký nový LNG terminál, což trvá 3 až 5 let. Takže teda další strategické zásoby plynu a nastavit pro to rozumná pravidla. A samozřejmě to, čemu se vyhýbáme, investice do obnovitelných zdrojů, to nikdo nezpochybňuje, jen se nám do toho moc nechtělo.
A myslíte si, že ten trend povede k lokálním zdrojům energie a velké kolosy se budou omezovat? Nakonec i o tom jádru se mluví, že to budou zásobovací mikrojednotky.
Trend decentralizace je jasný a nevratný a byl celkem jasný ještě před tou válkou. A nyní se ta jeho účelnost nikterak nezpochybnila. Takže to bude pokračovat. Je to i z hlediska strategického, vojenského ten nejspolehlivější zdroj energií. Nedejbože aby se takový konflikt opakoval. My sice víme, že slunce nesvítí v noci a vítr pořád nefouká, ale v tom velkém systému zdrojů se s tím dá samozřejmě docela dobře počítat. A k tomu si doplnit ještě pár stabilních zdrojů, viz třeba nějaké to jádro. A hlavně akumulace, která se bude rozbíhat. Takže ono to zase až tak složité není, protože když se oprostíme od nějaké ideologi a dáme, protože ta energetika potřebuje nějaký čas na přizpůsobení, tak když jí dáme ten potřebný čas, tak to jde udělat i s docela rozumnými náklady.
