Vladimír Žák (vlevo) a Roman Vrtiška

Vladimír Žák (vlevo) a Roman Vrtiška Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Vladimír Žák a Roman Vrtiška ve svém karlínském ateliéru, na svých židlích a se svými lampami
Oceňované umyvadlo pro Ravak
„Povedl se a jsme na to fakt hrdí,“ říkají dva suchozemci z České republiky o skládacím katamaránu, vyrobeném v malé vesničce u Českých Budějovic
3 Fotogalerie

Vrtiška & Žák, čerství granddesignéři roku: Když nedokážete prodat myšlenku, jako kdyby nebyla!

Marek Gregor

Už šestým rokem vede pracovní duo Roman Vrtiška (40) a Vladimír Žák (41) Ateliér designu nábytku a interiéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. „Jsme průmysloví návrháři, konstruktéři, trochu psychologové a profesionální hledači řešení,“ říkají pánové, jejichž rukopis je čitelný u produktů firem Ravak, mmcité, Javorina nebo v interiérech pro Avast a KKCG. Na svědomí mají i skládací katamarán – i za něj v březnu získali titul Grand designér roku při udílení cen Czech Grand Design 2021.

Jak to máte mezi sebou? Má jeden z vás hlavu v oblacích a druhý je praktik?

Vladimír Žák (VŽ): Řekl bych, že spolu hrajeme starej dobrej rokenrol – jde nám o poctivej design, kterej není jen o povrchní kráse. Měl by obohacovat, být funkční a něco řešit. Roman je víc na barvy, já je v interiéru spíš eliminuju. Nejlépe se cítím v dlouhodobém plánu, v koncepčním řešení.

Roman Vrtiška (RV): Máme jisté specifikum: jsme čistě provázáni s výrobní sférou, nevěnujeme se jen volné tvorbě. Jsme řemeslníci, profesionální hledači řešení.

Je vám čtyřicet, na Umprum v ateliéru u Olgoj Chorchoj jste začali studovat začátkem století. Jaký podíl na vašem úspěchu má fakt, že jste byli „ve správný čas na správném místě“, tedy že právě v té době moderní český průmysl předefinoval svůj vztah k průmyslovému návrhářství?

VŽ: Před námi – po devadesátém roce – tu cestu prošlapávali Jiří Pelcl, zmínění Olgoj Chorchoj nebo samozřejmě například Bořek Šípek.

RV: Máte pravdu, že v devadesátých letech mělo prostředí designu ještě úplně jiný rytmus. Kulturní svět se pohybuje v jistých sinu­soidách: vzestupná křivka znamená, že začíná nový směr, hnutí, estetika. Když pak dojde ke zlomu, přichází pád a vzniká nová estetika, nový směr, který zpravidla ten předchozí do určité míry popírá. Rád dávám za příklad, že těsně před revolucí všichni nosili primky, poctivé automatické špičkově vyrobené hodinky. Ty si pak najednou vyměnili za laciné digitálky na baterky. Lidé primky vyházeli a dnes si trhají vlasy, když vidí, kolik peněz ty strojky stojí. Tímto přerodem si společnost musela projít: vždy, když k němu dojde, bolí to. Až pak po nějaké době – v tomto případě ke konci devadesátých let – opadlo opojení lacinými tretkami a lidé začnou vnímat trvalejší hodnoty. Většina výrobců, se kterými spolupracujeme, slaví teď patnácté, dvacáté, pětadvacáté nebo třicáté výročí existence. A dneska to často nejsou jen top čeští, ale evropští nebo světoví hráči. My měli to štěstí, že jsme přišli do fáze, kdy základ už byl vytvořen, takže jsme se mohli stát součástí něčeho, co se dá nazvat novou vlnou českého průmyslového návrhářství.

 

Jaké byly vaše první společné „kšefty“?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!