1 100 000 000 000 korun Pfizeru za vakcíny pro Evropu? Trpělivost dochází Polákům i europoslancům
Evropa i členské státy řeší, co si počít s přebytkem nasmlouvaných vakcín. Pokud by EU měla zaplatit všechny vakcíny, které si u Pfizeru zarezervovala, pak by na účty Pfizeru odtekl v přepočtu zhruba 1,1 bilionu korun. Pro představu roční příjmy celého českého státního rozpočtu jsou asi 1,5 bilionu korun. Anebo jiné srovnání. Na pomoc válkou sužované Ukrajině poslala EU v přepočtu asi 36 miliard korun. To je asi jedna třicetina částky určené pro Pfizer. Jako první se ozývají Poláci a odmítají dále vakcíny přebírat a platit. Jak to dopadne, se neví, není jasné, zda se Evropa může nasmlouvaných dodávek zříct. Smlouvy jsou přísně tajné. Podle odborníka na veřejné právo Ondřeje Dostála je nejvyšší čas smlouvy zveřejnit.
Češi si nasmlouvali téměř třicet milionů dávek vakcín proti covid-19. Pro každého občana včetně kojenců tak máme k dispozici zhruba tři dávky. O tom, jak se to stalo, se dočtete v nejnovějším vydání časopisu Reflex. „Neptejte se mě, proč pořád objednávali jak vzteklí, Babiš k tomu nikoho nepouštěl," popsal Reflexu zdroj blízký ministerstvu zdravotnictví.
Česko v tomto ovšem není nikterak výjimečné. Extrémní přebytky vakcín má řada evropských států a jejich vlády teď řeší, co s tím. Není to ale jednoduché. Ochota nechat se očkovat klesá všude na světě. Většina lidí už covid prodělala a data navzdory zpochybňování účinnosti přirozeně nabytých protilátek jasně deklarují, že lidé, kteří mají covid za sebou, mají nejnižší riziko hospitalizací či úmrtí. Účinnost vakcín vane mnohem rychleji než imunita po prodělání a po třetí dávce chrání jen pár týdnů. Další a další očkování je tudíž nejen zbytečné, ale může být podle imunologů i kontraproduktivní. Vysoké hladiny protilátek neustále stimulované boostery mohou podle nich imunitní odezvu organismu spíše komplikovat.
Polsko už oznámilo, že další dávky vakcín nebude odebírat ani platit. Zarezervovali si přitom 146 milionů dávek. Na obzoru se tak rýsuje zajímavá právní bitva. Poláci riskují konflikt nejen s výrobci vakcín, ale i s celou EU. I o tom je řeč v nejnovějším vydání Reflexu. Evropská komise, která za členské státy smlouvy s výrobci uzavírala, totiž pro evropské občany zarezervovala jen u firmy Pfizer až 5 dávek na hlavu. V květnu 2021 oznámila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, že pro EU k dosavadním 600 milionům dávek přidala pro roky 2021 až 2023 dalších 1,8 miliardy dávek vakcíny Pfizer. Co přesně je ve smlouvách uvedeno, se neví. Komise tají nejen cenová a množstevní ujednání, ale v podstatě všechny podmínky, za jakých dohodu uzavřela. Některým evropským poslancům už došla trpělivost a dali Komisi termín do 8. května, kdy má smlouvy zveřejnit. Podle informací, které mezitím odhalili novináři z Financial Times, se Komisi nepodařilo udržet ani původně vyjednanou nižší cenu vakcín. Zatímco první dávky nakupovali Evropané za 15 eur, podle zmíněné květnové smlouvy se cena zvedla na téměř 20 eur.
Odborníka na zdravotnické právo Ondřeje Dostála jsme se zeptali, co říká na rozhodnutí polské vlády a jak vidí možnosti se ze smluv vyvázat.
Překvapilo vás rozhodnutí Poláků neodebírat a neplatit další vakcíny od firmy Pfizer?
Očekával bych, že diskuse na toto téma se povede především na půdě Evropské komise. Nejedná se totiž o smlouvu mezi státem a farmaceutickou společností, ale o smlouvu, kterou uzavřela právě Komise s tím, že se o vakcíny jednotlivé státy následně podělí.
Jenomže EK, zdá se, nemá s ničím problém. Skoro to vypadá, že problém s přebytkem vakcín mají jenom Poláci. Jak hodnotíte jejich rozhodnutí jít do sporu? A to nejen s Pfizerem, ale evidentně i Evropskou komisí?
Postup Polska považuji za důvodný, a to i vzhledem k tomu že u covidových vakcín existuje pochybnost o jejich účinnosti oproti tomu, co bylo předpokládáno v čase uzavírání smluv. Vakcíny byly vytvořeny pro původní variantu covid-19 a jejich účinnost proti novým variantám je logicky slabší.
EU se takovému postupu logicky brání…
EK tu smlouvu uzavřela s farmaceutickými společnostmi na základě zmocnění jednotlivých států, nejednalo se o nějakou svévoli. Jeden z důvodů, který byl legitimní, byl ten, aby se členské státy navzájem nepřeplácely, aby vystupovaly vůči farmaceutickým společnostem jednotně, aby se dohodla jednotná cena i parametry dodávek a aby jako jednotný kupující byly v silnějším postavení vůči prodávajícímu.
Tak to se asi úplně nepovedlo. Nevypadá to, že by EK byla v tuto chvíli v nějakém silnějším postavení vůči Pfizeru. Nebo myslíte, že třeba existuje nějaká šance ty smlouvy změnit?
Ve chvíli, kdy se ta smlouva připravovala, se zajisté více řešilo, co dělat v případě, že by kvóty byly příliš malé a vakcín nebyl dostatek. My teď řešíme opačný problém. Nicméně k vaší otázce, každá smlouva je změnitelná, pokud se potká vůle obou stran. V každé smlouvě musí být popsán její předmět, v našem případě vakcína s proklamovanými parametry účinnosti a bezpečnosti. Pokud vím, ve chvíli, kdy se smlouvy uzavíraly, určitě si to také pamatujete, se předpokládala vysoká účinnost vakcín trvající po řadu let, což se nenaplnilo. Pokud prodávající, byť třebas v dobré víře, sliboval při sjednávání smlouvy určité vlastnosti produktu, na základě nichž kupující tu smlouvu podepsal, ale následně se ukázalo, že ty vlastnosti jsou jiné, pak musí existovat řešení, jak od smluvních závazků odstoupit nebo je upravit. Pro přesné právní postavení kupujícího bychom museli lépe znát parametry, které byly sjednány, a to až do takových detailů, jako je popis a záruky vlastností produktu ve vztahu k tomu, co o nich víme o rok a půl později. Pokud by se hrubým způsobem lišily charakteristiky, které byly garantovány prodávajícím ve smlouvě, ať už se jedná o dosažení trvalé, ne pouze podmínečné registrace u EMA, o účinnost proti variantám viru, o bezpečnost, o možnost vakcínou dosáhnout kolektivní imunity, měla by existovat právní cesta ke změně závazku i přes případnou nevůli druhé strany. Jednoduše – nikdo nás nemůže nutit odebírat něco co nefunguje, jak bylo slíbeno.
Výhodou mRNA vakcín mělo být to, že je lze rychle upravit na nové varianty. O dodávkách upravených vakcín hovořila i Ursula von Layenová v květnu loňského roku, když podepisovala v pořadí už třetí smlouvu s firmou Pfizer na dodávku 1,8 miliardy vakcín. Přesto Pfizer dodává vakcíny designované na původní wuhanskou variantu, která se už ale nikde na světě nevyskytuje.
Přestože nemám přístup k plnému znění smlouvy, je dle mého názoru legitimní žádat, aby byly dodány vakcíny upravené pro nové varianty. Výzkum a vývoj už u nich není nutné opakovat od začátku a výrobní náklady by vzhledem k vybudovaným kapacitám neměly být zásadně odlišné.
Co si myslíte o tom, že ty smlouvy jsou tak přísně utajované? Je k tomu důvod?
Tady bych rozlišil dva časové momenty. Moment, kdy byla ta smlouva uzavírána, a pak moment, kdy už byl vakcín dostatek a mohly přejít do režimu nákupu běžných léků. Rozumím tomu, že se v roce 2020 vymyslel nástroj evropského nákupu a společného zadávání objednávek. Rozumím i tomu, že cena, kterou se tehdy podařilo centrálním nákupem sjednat, měla zůstat skryta, aby se farmaceutické společnosti nekazily ceny u zákazníků mimo Evropu. Ale je otázka, do jaké míry při dojednání výhodných smluvních podmínek zástupci EK skutečně uspěli.
Proč je to otázka?
Tak například vzpomeňme na problém, který nastal někdy v únoru loňského roku, kdy jeden z dodavatelů vakcín řekl, že u něj nastaly překážky ve výrobě, a omezil dodávky mimo jiné i k nám. V té době se objevily pochybnosti, zda tento dodavatel ve skutečnosti neupřednostnil jiné mimoevropské státy, kde mu zaplatili víc. Jinými slovy, my jsme sice měli podepsanou smlouvu a druhá strana nedodržela slíbené dodací termíny, leč nic se nestalo.
Oficiálně ale není ani známo, kdo tu smlouvu za českou stranu podepsal, ani kdo je s jejím obsahem seznámen. Je to normální?
Odpověď na tuto otázku by mělo dát ministerstvo zdravotnictví. Musí existovat někdo konkrétní, patrně legislativní náměstek nebo jiný vysoký úředník, který tu smlouvu viděl a který zřejmě také podpisoval objednávky na požadované množství vakcín dle kvót pro ČR.
Je to vůbec přípustné, aby Komise ty smlouvy takto utajovala?
Na jednu stranu otázka přípustnosti obchodního tajemství u veřejných nákupů je v oblasti farmacie mnohem starší než covidové vakcíny. Týká se to například i smluv na moderní léčiva na rakovinu nebo vzácná onemocnění. Ale zpět k otázce. Výjimky, kdy je obchodní tajemství přípustné, existují a mají své ratio, ale u covidových vakcín by se měly vztahovat jen na úzkou otázku ceny a jenom po tu dobu, kdy existovala potřeba nakupovat v mimořádném režimu. Ta doba ovšem pominula koncem léta minulého roku, kdy vakcín přestal být na trzích nedostatek.
Jak si vysvětlit, že k odtajnění dosud nedošlo?
Tomu také nerozumím. Jsem přesvědčený, že by veškeré informace – objednávky i smluvní podmínky – teď už zveřejněny být měly a že by stát měl aktivně vyjednávat o tom, aby se mimořádný způsob nákupu vakcín ukončil. Je otázka, co smlouva obsahuje o svém ukončení a zda opravdu musí členský stát zadávat objednávky i v situaci, kdy má vakcín přebytek, ale o tom nemá smysl spekulovat, to by nám měl a mohl přesně říct pan ministr Válek. Pokud zde ta možnost byla, potom bylo načase už koncem minulého léta ty objednávky a nákup přes EU omezit a vakcíny nakupovat jako jiné léky, standardními mechanismy distribuce a prostřednictvím veřejných zakázek.
Lze to někde v rámci Česka řešit a požadovat, aby ty smlouvy byly odtajněny? Kdo by řešil přípustnost takového požadavku?
Řešil by to soud, který by posuzoval otázku existence zákonných výjimek, zejména přípustnosti ochrany obchodního tajemství. Soud by musel určit, které části té smlouvy – například otázka ceny nebo kvality – ještě mohou představovat chráněnou informaci. Zbytek by pak musel být zveřejněn. Protistrana pak patrně bude tvrdit, že se opírají o sjednaný aspekt neveřejnosti centrálního nákupu, který si sjednali si s EK. Dále, nezávisle na otázce odtajnění smlouvy pro veřejnost by měl postup uzavření smluv a zadání objednávek přezkoumat Nejvyšší kontrolní úřad, který může přistupovat i k informacím jinak spadajícím pod obchodní tajemství.
Některé státy, třeba Dominikánská republika, říkají, že smlouvy byly uzavřeny v tísni a že státy byly donuceny přistoupit na vyděračské podmínky. Kdo by případně posuzoval tyto námitky?
Nástroje řešení sporů musí být rovněž v těch smlouvách uvedeny. Smluvní strany si mohou sjednat, podle práva kterého státu se smlouva řídí a které soudy budou rozhodovat případné spory. Můžou si sjednat i to, že spory bude řešit rozhodce.
Mluví se o tom, že Pfizer si vymohl, že se spory budou řešit podle jurisdikce státu New York. V čem je rozdíl?
Pro prodávajícího dává smysl požadovat, aby se smlouva řídila právem státu, s nímž má zkušenosti, pokud na to druhá strana přistoupí. Důležité rozdíly mohou být v rozsahu odpovědnosti za vady a možnosti ji smluvně vyloučit, v pravidlech dokazování nebo jak se daná jurisdikce staví k otázkám, které ve smlouvě sjednány nebyly a vyvstaly až v průběhu času.
Vraťme se k Polákům. Rozhodli se, že tu věc otevřou, i když tím možná některé nemile zaskočili. Jsou nějaké šance domoci se ústupků?
Tu věc je rozhodně třeba otevřít, a pokud k tomu poslouží krok polské strany, pak nelze než souhlasit. Zda jsou šance? Vždycky jsou nějaké šance. A není třeba jít hned do soudního sporu. S každým výrobcem léčiv se dá obchodně jednat na mnoha různých úrovních. Uvědomme si, že farmaceutické společnosti nedodávají do Evropy pouze vakcíny. Je v jejich zájmu udržet s velkými odběrateli korektní vztahy. Kde je vůle, je i cesta.
Jenomže Poláci jsou zatím sami, ani Česko své sousedy oficiálně zatím nepodpořilo a i ostatní se staví zdrženlivě. Myslíte, že by česká reprezentace měla tuto otázku řešit v rámci českého předsednictví EU?
Samozřejmě. My budeme mluvit za celou EU. Nejde jen o smlouvu samotnou, ale týká se to obecněji i mezinárodních vztahů mezi Unií a Spojenými státy a obchodní výměny v oblasti farmacie. Lze to srovnat třeba s nákupem zbraňových systémů, kdy uzavření smluv s dodavateli z určitého státu a míra spokojenosti s jejich plněním může být významným faktorem pro vzájemné vztahy mezi státy.
