Česko si zaslouží, aby svět věděl, kde leží, říká Barbora Krejčíková, naše nejlepší současná tenistka
Loni na jaře šokovala tenisový svět, když jako specialistka na čtyřhru ovládla na pařížské antuce dvouhru jednoho z nejprestižnějších turnajů sezóny, French Open. O pár měsíců později s krajankou Kateřinou Siniakovou vybojovaly pro Česko zlatou olympijskou medaili na hrách v japonském Tokiu. Letos v únoru vystoupala až na druhé místo světového singlového žebříčku. To je jen dílčí výčet úspěchů elitní tenistky Barbory Krejčíkové (26), která si doma v moravských Ivančicích doléčovala zraněný loket.
Na Turnaji mistryň v mexické Guadalajaře jste loni v listopadu před zraky legendární Martiny Navrátilové zaujala silným projevem o životě v totalitním Československu a o listopadu 1989. Proč jste se rozhodla jej pronést?
Ten den byly v Česku oslavy 17. listopadu. Říkala jsem si, že je to speciální den a že by si lidé ve světě zasloužili vědět, čím jsme si prošli, co slavíme a jaká je historie naší země. Byla jsem ráda, že mi to všechno hezky vyšlo, že jsme vyhrály a že jsem sebrala odvahu ten proslov vůbec pronést a nějak to popsat tak, aby to všichni pochopili. Orientovala jsem se hlavně podle toho, co mi vyprávěli rodiče, jak tehdejší dobu prožili. Byla to věc, kterou jsem chtěla předat dál do světa – Česko si zaslouží, aby svět věděl, kde leží naše země.
Má Česko dostatek vzorů?
Myslím, že vzorů je tady hodně. Já to budu brát spíše ze sportovního světa, který je mi nejblíž. Když si vezmu, že je nás deset miliónů a máme tady tolik sportovců, kteří jsou celosvětově známí, nevím, která jiná malá země má tolik výjimečných lidí. Člověk si vždycky najde v nějakém sportovci nebo osobnosti něco, co pro něj může být motivující a inspirující.
Sledujete současnou válku na Ukrajině?
Ano, celkem pozorně. Hlavně na začátku, když válka vypukla a my se vracely z turnajů, jsem psala ukrajinským tenistkám, které znám: jestli jsou na Ukrajině, jak jsou na tom jejich rodiny i nejbližší. Ten počátek byl těžký a divný, bylo to nepříjemné a dívám se na to tak, že jsme přece v 21. století. V současnosti by ta válka neměla být a konflikty by se měly řešit jiným způsobem. My Češi se snažíme Ukrajincům co nejvíce pomoci a děláme všechno pro to, aby se u nás cítili jako doma. Snažíme se jim vyjít vstříc, aby se ta bolest, kterou prožívají, trochu zmírnila. Myslím, že aktuálně děláme pro Ukrajinu maximum – alespoň podle toho, co já vím a čeho jsem se účastnila.
Jsou podle vás sankce vůči Rusku, potažmo zákazy vůči ruským a běloruským sportovcům a týmům napříč odvětvími správné a adekvátní?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
