Satoranský: Letos to občas bylo šílené, v NBA jste zbožím, které se přesouvá z jedné části Ameriky do druhé

Před právě skončenou sezónou jste byl po dvou letech vyměněn z Chicaga Bulls do týmu New Orleans Pelicans – v new­orleanském dresu jste ale dostával menší prostor, než na jaký jste byl zvyklý. Byla pro vás tato sezóna ve vaší dosavadní kariéře nejtěžší?

Určitě byla nejtěžší. Udála se spousta věcí, které se pro mě staly překážkami a výzvami. Vždycky trochu doufáte, že pozice v novém týmu bude dobrá. Byl to kontraktní rok, který je složitý pro každého: týmy vědí, že vám na konci sezóny vyprší smlouva. Já už od začátku roku cítil ze strany New Orleansu nedůvěru, jako by se mnou do budoucna nepočítali. Navíc jsem na začátku sezóny nehrál na takové úrovni, na jaké bych chtěl. Do toho cestování, poprvé jsem hrál se dvěma dětmi.

Kdybyste se měl ohlédnout, udělal byste něco jinak?

Asi ne, já neměl žádné slovo, byl jsem pod kontraktem. Chicago mi zaručovalo plnou smlouvu na poslední rok, což bylo pozitivní. Ale zároveň s vámi disponují, jak se jim zlíbí. Rozhodli se pro výměnu, pro mladšího hráče Lonza Balla. U chicagských Bulls bych rád vydržel ještě další rok, rozhodnutí ale nebylo na mně. Vlastně se mi poprvé v kariéře stalo, že jsem nerozhodoval o vlastních krocích. Určitě bych neudělal nic jinak s olympiádou – už před ní jsem říkal, že pro mě hry byly větším snem než NBA. Je to životní zkušenost, kterou jsem si neskutečně užil. Přípravu po olympiádě mi narušilo zranění třísla, následně jsem neměl dost času připravovat se zbytek léta.

Během letošního února jste byl z New Orleansu vyměněn do Portlandu Trail Blazzers, za které jste ale ani nenastoupil. Jeden zápas jste následně odehrál za San Antonio Spurs a poté se přesunul do týmu Washington Wizards, kde jste ka­riéru v NBA začínal. To všechno se událo během necelého měsíce. Jak divoké to byly dny?

Šílené. S rodinou jsme ale dopředu věděli, že tahle situace může nastat, takže jsem byl připravený. Měsíc před výměnou jsem přestal být v zápasové rotaci, věděl jsem, že budu vyměněný nebo že se o to New Orleans pokusí. My sami s agentem jsme navíc v tu dobu výměnu už chtěli – i kdyby nevyšla, existovala možnost takzvaného buy-outu (vykoupení ze smlouvy; pozn. red.). To se mi líbilo: poslední roky tohle dělá více hráčů. O mě se navíc zajímalo několik týmů. V Portlandu by si mě nechali, ale situace tam byla z bláta do louže. V San Antoniu zase začali proces znovubudování týmu. Nakonec se objevila možnost odejít do Washingtonu, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí – v týmu Washington Wizards jsem znal většinu lidí z vedení, některé trenéry, část spoluhráčů. Díky tomu bylo mnohem jednodušší zapadnout. Rodina zůstala v New Orleansu, manželku a děti jsem neviděl měsíc a půl.