Aktivní zálohy: Ve Vyškově z vás Ramba nikdo neudělá. Dobrovolná služba je lepší než povinná vojna
V posledních měsících zaznamenala Armáda České republiky zvýšený zájem o vstup do aktivních záloh. Válka na Ukrajině, zhoršená mezinárodní situace anebo vlastenectví a touha sloužit vlasti. To jsou jen některé z důvodů, které vedou lidi do armády. O tom, jací lidé se do služby hlásí a co se v kurzu základní přípravy naučí, jsme si povídali se štábním praporčíkem Pavlem Konvalinkou, který má celý proces na starosti.
Do aktivních záloh se hlásí lidé různého věku, z různých prostředí, různě vzdělaní. Ve Vyškově je všechny smíchají dohromady, obléknou do uniforem a snaží se z nich udělat vojáky, kteří budou připraveni se dál školit ve svých specializacích. Kurz základní přípravy zdárně absolvuje zhruba osmdesát procent uchazečů. Nejčastější důvody k odchodu jsou z vlastní vůle. Řada zájemců o službu v aktivních zálohách přichází s nerealistickými předpoklady, a když přijde na věc, jsou zklamaní. Ve Vyškově z vás Ramba nikdo neudělá. Navíc ne každá nátura je schopna vydržet režim, kdy vám každou minutu času organizuje někdo druhý. Ti, kteří odejdou ze zdravotních důvodů, se mohou vrátit a dodělat kurz jindy.
Na pokojích jsou uchazeči po dvou, po třech. Potkávají se tu lidé ze všech koutů republiky, kteří by na sebe jinde nenarazili. Tady budou sdílet palandu následující měsíc, místa na pokojích si rozdělují intuitivně podle prvních sympatií. Jen uchazečky mají jasno, ženy jsou na pokoji spolu, což je jediná specialita oproti mužskému zbytku kolektivu. „Všem měříme stejně a to se týká i žen. Já jsem, řekněme, pro genderovou vyváženost, armáda ženy potřebuje, ale nemůžeme jim slevit, protože nepřítel taky nikomu nesleví,“ říká štábní praporčík Konvalinka.
Většinu budov v areálu vyškovských kasáren tvoří vojenské ubikace. Jde o nízkopodlažní paneláčky v různých stádiích rekonstrukce. Všechno se budovalo ještě za socialismu, kdy bylo dost peněz i lidí. Starší kádry v armádě na tuto dobu někdy vzpomínají s nostalgií jako na zlaté časy. „Tehdy tu byl šrumec, všude vojáci, technika, denně jezdily tanky, dnes je to mnohem menší, ale troufnu si tvrdit, že důkladnější. Podle mě je vojenská služba založená na dobrovolnosti lepší než ta povinná, nakonec jde vždycky o motivaci,“ říká štábní praporčík Konvalinka, který do profesionální armády nastoupil v roce 1994 a za svou kariéru nasbíral zkušenosti jak ze služby, tak i na zahraničních studiích. Velí kurzu základní přípravy aktivních záloh. Na starosti tu má tým 136 podřízených, se kterými se dokážou v jednu chvíli postarat až o 700 účastníků kurzu základní přípravy. Na tomto stupni velení musí zvládat nejen vojenské řemeslo, ale i management na úrovni velké firmy.
