Udělali jsme to větší, říká o filmu Žižka režisér Petr Jákl

Jak jste Jana Žižku vnímal jako kluk, když jste se o něm učil ve škole?

Vlastně mi nepřipadal nic moc, nezajímal mě tehdy zdaleka tolik jako třeba Vikingové a jiní bojovníci ze světa. Asi mi ho nikdo nepředložil tak, aby mě zaujal. Našel jsem si k němu cestu až v dospělosti.

K vašemu filmu vzniklo přes sto verzí scénáře. Jak se v nich podoba příběhu měnila?

Před jedenácti lety za mnou přišli Marek Dobeš s Michalem Petrušem se scénářem, který napsali o mladém Žižkovi. Scénář jsem sice nepoužil, ale líbil se mi nápad udělat film ze Žižkova mládí, a tak jsme se domluvili na spolupráci. S Markem jsem začátky psaní nových scénářů konzultoval, než jsem se rozhodl udělat všechno jinak a napsat si scénář sám. Pak už mi byl poradcem jen můj táta. Strašně mi celou dobu pomáhal a přinesl spoustu nápadů. Na začátku jsme najali také Petra Boka, jenž napsal moc hezký scénář, který ale byl jen pro české publikum. Já se v té době rozhodl točit film v angličtině pro celý svět, a tak jsem ho taky nemohl použít. České verze totiž byly české nejen jazykem, ale i tím, že byly malé měřítkem, lokální, bez přesahu do světa. Když jsme začali přemýšlet nad verzí pro svět, děj se posunul k životu Jana Žižky jako žoldáka a k prostředí žoldáků obecně, což v příběhu původně vůbec nebylo.

Co stálo za rozhodnutím obsadit Jana Žižku zahraničním hercem Benem Fosterem?

Od začátku jsem chtěl českého herce, ale potřeboval jsem někoho, kdo by mi seděl typově a zároveň uměl anglicky tak skvěle, aby ­zvládl hlavní roli. A nikoho takového jsem tu nenašel.

Ben Foster prý před přečtením scénáře o Žižkovi nevěděl vůbec nic. Podobné to bude u většiny nečeských diváků. Jak se film o takovém hrdinovi prodává do zahraničí?