Vojtěch Dyk: Změnily se mi priority, radši budu šťastný v Čechách, než nešťastný ve světě
Je k vidění v titulní roli seriálu Pan profesor na Nově a zároveň exceluje jako pozdně barokní skladatel a dirigent Josef Mysliveček v umělecky ambiciózním velkofilmu Il Boemo, který byl vybrán do Hlavní soutěže festivalu v San Sebastiánu a v českých kinech jej uvidíme koncem října. Jako muzikant si v létě zahrál na jednom pódiu mimo jiné před Stingem, ale zároveň mu nevadí „zalézt do klubů“. Herec a zpěvák VOJTĚCH DYK (37) mluví o tom, jak dokáže ve svých různorodých aktivitách nacházet rovnováhu, proč se považuje za „hudebního úchyla“ nebo co považuje za hereckou Kinderstube.
Dnešní středoškoláci mají – aspoň podle druhé řady seriálu Pan profesor – mnohem fešáčtější školu, než na jakou byla zvyklá naše generace. I chování profesorů ke studentům je partnerštější. Překvapuje vás to?
Spíš z druhé strany: v seriálu si studenti z profesorů moc nedělají, kdežto pro nás byl pedagog autorita, skoro pánbůh. Ale je pravda, že na gymplu jsem zažil profesora, se kterým jsme si tykali a jezdili na různé hudební výpravy, protože muzika nás spojovala. Takže znám i situaci, kdy má člověk k učiteli hodně blízko.
To byl učitel hudby, předpokládám.
Hudební a výtvarné výchovy a literatury. A psal soudobou vážnou hudbu. Ale neučil mě. Já na gymplu často hrával na klavír někde u jídelny a on mě prostě oslovil, jestli se sebou v tomhle ohledu nechci něco dělat. Měli jsme korektní vztah učitele a žáka, ale v hudbě jsme byli skoro jako kámoši.
Jaký jste měl během natáčení seriálu vztah s hereckými představiteli studentů? Musel jste si před nimi budovat autoritu?
Vůbec. Nechci, aby to znělo blbě, není mi šedesát, ale mám rád, když na place přirozeně funguje určitá hierarchie daná věkem a zkušenostmi. A když to člověk, který stojí věkově výš, zároveň nedává moc najevo. Pro mě jsou v tomhle vzory Jirka Bartoška nebo Bolek Polívka: když jsem začínal a natáčel s nimi, visel jsem jim na rtech, ale zároveň se jim, myslím, nepodbízel. Zkrátka taková herecká Kinderstube.
Máte vyženěné syny ve středoškolském věku. Dostáváte od nich na Pana profesora zpětnou vazbu?
My se o práci moc nebavíme. Ale slýchám od nich slova, která jsem já v jejich věku nepoužíval. Jak jsme říkali vole, oni říkají kámo, což je pokrok. Doma se na Pana profesora nekoukáme. Ani nemáme televizi.
A seriály na HBO nebo Netlixu sledujete?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
