Čtěte, co vás baví aneb Knižní influencerky o literární hysterii i národním opruzení

Kdy se zrodila vaše láska ke knihám?

LZ: Poprvé jsem ji pocítila u nás v knihovně na pražském Jižním Městě, když jsem objevila Lenku Lanczovou (autorka více než šedesáti románů o dospívající mládeži; pozn. red.). Její knížky tam byly v regálu hezky vyskládané a já začala číst jednu po druhé. Přečetla jsem od ní prakticky všechno, co tam měli. Byla 90. léta, bydlela jsem u vysokoškolských kolejí, kde se odehrávaly studentské románky – a v takové atmosféře jsem opravdu sahala po tvorbě Lanczové. Byla to taková moje sexuální výchova a guilty pleasure zároveň.

KM: V sedmi letech jsem se v Turnově přihlásila do knihovnického kroužku, v jehož rámci jsme s podobně starými vrstevníky zakládali časopis pro děti. Do knihovny jsem pak chodila každou středu až do deváté třídy a díky tomu mezi knihami vyrůstala. Dostávala jsem tam knížky na zlatém podnose s doporučeními, co bych si měla přečíst. Poznala jsem taky osobně spoustu spisovatelů, jezdili jsme na různé knižní akce. Nevyrůstala jsem v prostředí, kde by mě nutili nebo mi říkali, že bych měla číst. Já to měla v rámci volného času a čtení bylo pro mě zcela přirozené.

Jak se z vášnivých čtenářek stanou instagrammerky?

KM: V mých očích se sociální sítě proměnily na reklamní plochu. Chtěla jsem do takového prostředí vnést trochu zábavy a informací, aby se člověk něco dozvěděl, ideálně vzdělal. Samozřejmě už teď taky řeším, jak se sociálními sítěmi uživit prostřednictvím placených spoluprací s různými značkami, knihkupectvími nebo coworkingovými centry. Prozřela jsem v tom, že jeden bez druhého – tedy influenceři bez forem placeného partnerství – nemůžou fungovat. Člověk nemůže na sociálních sítích obětovat tolik volného času a nic za to nezískat nebo nebýt jakkoli odměněn.