Kintera: Na Klárově stavím banku, hotel i obchoďák. Nejsem náhodou jeden z největších developerů?
Krištof Kintera (49) je v jednom kole. Do malostranského parčíku naproti letos otevřené Kunsthalle Praha na Klárově usadil instalaci Dívka s holubicí a sochy domů, příští měsíc jen kousek opodál u Vltavy pak představí další práci Praying Wood a souběžně s tím pro obě vyústění v Praze vznikajícího Dvoreckého mostu chystá na podolské straně „podmostí“ se skate parkem a amfiteátrem a na straně druhé zcela unikátní les z lamp pouličního osvětlení posbíraných doslova po celém světě. V Galerii Rudolfinum je stále držitelem návštěvnického rekordu, kdy na jeho výstavu v roce 2017 dorazilo přes 160 tisíc diváků, příští pražskou výstavu mu chystají v Centru současného umění DOX.
Před deseti lety jsme tě po výstavě v pražské Městské knihovně doprovázeli do ateliéru v MeetFactory, před pěti lety po otevření v Galerii Rudolfinum se jelo do Modřan, nyní ses přestěhoval do industriální budovy do Bubenče, nebude výstava a večírek v Národní galerii?
Naštěstí ne.
Proč naštěstí? Ve Veletržním paláci právě vystavuje Markéta Othová, chystá se tam výstava Evě Koťátkové.
Všichni víme, že každý z nás má nějak omezený časoprostorový rádius. Když ti nabídnou výstavu v Národní galerii, sáhneš po tom, protože více méně se to už podruhé stát nemusí. To je podobný jako se šancí vystavovat na Bienále v Benátkách, tedy i když ten náš pavilón nějak neexistuje, že jo? Takže všichni, ačkoliv se tady navzájem kritizujeme a pomlouváme, když dostaneme atraktivní nabídku, zpravidla po ní jdeme. Prostředí tady je velmi konkurenční, dravé a my uvažujeme animózně. Nicméně pražská Národní galerie je pro mě momentálně no go zónou, to, co se tam děje, je velikánská ostuda. I proto jsem přitakal na nabídku DOX, kde od konce února budu vystavovat svoje kresby.
Kresbám říkáš deníky, proč?
To je tou touhou jeden pocit zkomprimovat – zkratkovitostí reklamní fráze nebo synopsí daného příběhu – vždy do jediného výkřiku. Propisuju se tím z nějakého bordelu kolem nás, skládám si estetiku. To mě baví. Z téhle rutiny jsem ještě nevystoupil. Navíc mi tu teď v ateliéru leží celkem velkej stříbrnej klacek…
Upřesněme to, Praying Wood je socha připomínající větev, která původně měla stát v Litomyšli. Proč se nakonec stěhuje do Prahy?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
