Knihy budou dražší, ale bude jich méně. Kéž by se tak stalo co nejdřív, říká nakladatel Aleš Lederer
Reflex v souvislosti s chystaným článkem Vyložme knihy na stůl, jenž se týká aktuální situace na knižním trhu, oslovil desítku předních českých nakladatelů a nakladatelek z knižních domů tak různých jako nakladatelství Akademie věd ČR, soustředěné na odborné a populárně naučné publikace, a třeba Kher, které již deset let představuje pomyslný domov romské literatury. Odpověděli na sedmero otázek, jednotlivé rozhovory budeme během následujících čtyř týdnů postupně uveřejňovat zde, na www.reflex.cz.
Nakladatelství Prostor založil Aleš Lederer, syn komunistickým režimem perzekvovaného a vězněného novináře Jiřího Lederera, hned po revoluci jako přímého pokračovatele samizdatové edice Prostor a stejnojmenné revue. Sedmnáctého prosince 1989 se tak Aleš Lederer stal jedním z prvních soukromých podnikatelů v zemi. Vedle beletrie se jím vedený vydavatelský dům orientuje na historii a kulturní dějiny s přesahem do ostatních společenskovědních oborů a již po třiatřicet let vydává kvalitní českou a světovou prózu, literaturu faktu a publicistiku. Mezi autory vydávané Prostorem patří Elena Ferrante, Timothy Snyder, Tony Judt, Henry Kissinger, Aleš Palán, Martina Formanová nebo Guzel Jachina.
Jak vaše nakladatelství poznamenal lockdown během pandemie? Lidé začali číst více; začali ovšem také více kupovat? Nebo už je český konzument literatury několik let ochoten utratit za knihy stejné množství peněz ročně, ale jejich reálná hodnota (a počet prodaných výtisků knih) je vzhledem k inflaci logicky nižší?
Co se týče lockdownu a z něho vyplývající situace na knižním trhu, musím říct, že byla relativně dobrá. Lidé trávili převážnou část dne doma a díky všelijakým restrikcím měli mnohem více možností a také času na své vlastní zájmy. Řada z nich se pustila do četby; víc než nakupování nových knih se věnovala těm, které ležely nepřečtené na nočním stolku. Ale ani tak se obraty prodejů kvůli zavřeným knihkupectvím nepropadly do katastrofických čísel. V našem nakladatelství PROSTOR se v tu dobu prodeje snížily přibližně o pět procent. To se dá při šikovném manévrování vcelku úspěšně ustát. Jinak soudím, že lidé jsou ochotni za knihy utratit stále stejnou sumu peněz, a to bez ohledu na míru inflace. Čili: při výrazném zdražení knih, které nastalo v posledním půl roce, je třeba počítat s tím, že zatímco v předchozím období nakladatel prodal určité knihy tisíc kusů, nyní podobné publikace prodá cca sedm stovek. Taková je ekonomická realita.
Po pandemii přišla válka a zdá se, že s ekonomickou krizí spojenou s Putinovou invazí kupujícím dochází dech. Jak hodně se prodeje vašich knih propadly?
Tohle už je jiná písnička. Válka na Ukrajině, energetická krize doprovázená vysokou inflací, to všechno vytváří mix nepředvídatelného chování spotřebitelů. Těžko tedy predikovat v takhle rozbouřené době, kam se budou vyvíjet věci příští. Jsem schopen vyjádřit se pro nejbližší období, to je do konce letošního roku. Jsem přesvědčen, že i přes výrazné zdražení knih zůstanou lidé v Čechách věrní tradičnímu vánočnímu dárku, kterým je bez veškerých pochyb právě kniha! To je ta optimistická část mé odpovědi. Tou pesimistickou částí se vrátím k vaší otázce, jak hodně se propadly prodeje našich knih. Nebudu mlžit a předvádět velké svaly, když vím, že se nám prodeje od jara propadaly v rozmezí od 30 do téměř 50 procent. Je to katastrofa, ale věřím, že i touhle krizí a zatěžkávací zkouškou proplujeme. Nic jiného nám ani nezbývá!
Obecně bych k tomu ale rád dodal, že sebevětší katastrofa na knižním trhu nemůže vyvážit ono utrpení Ukrajinců, kteří se tak impozantně, statečně a hrdinně brání hordám bezskrupulózních barbarů z Ruska. Každý z nás by měl mít každičkou vteřinu na paměti, že Ukrajinci nebojují jen o vlastní bytí a svobodu, ale že bojují i za naši svobodu a náš poklidný život v závětří války. Myslím si, že tenhle tak trochu alibistický postoj, který přijaly Evropa a Západ, vyhřezne záhy po skončení bojů a poznamená pocitem viny celý civilizovaný svět na dlouhá léta dopředu. Jsem přesvědčen, že nelze žít s vědomím, že za humny se lidé nesmyslně vraždí a že nás se to netýká. Jsem nesmírně rád, že slova jako „tohle není naše válka“ ve většině naší společnosti nerezonují. Opačný postoj by se nám jednou vrátil jako bumerang, jako špatné svědomí z našeho selhání, že jsme mohli, měli, ale neudělali téměř nic.
Jak s krizí v knižním průmyslu bojujete? Omezili jste nákup zahraničních práv, vydáváte jen část titulů, avizovaných v edičních plánech, v nižších počtech výtisků? Propouštíte nebo hodláte propouštět zaměstnance? Změnil váš podnik nebo vaše produkce strukturu a směr?
Ano, v posledních měsících jsme šlápli na brzdu. V tuto chvíli jsme nákupy zahraničních práv omezili. Samozřejmě tituly, které jsou stěžejní a mohly by být v našem edičním plánu řekněme vlajkovou lodí, si zajistíme, ale u knih, které bychom v normálních časech nakoupili, nyní váháme a spíš nenakupujeme. Musíme v každém ohledu šetřit. Rovněž snižujeme náklady vydávaných knih. Náš tým je však malý a zůstává. Dát dohromady redakci trvá dlouhé roky, a když se kolektiv konečně vzájemně vyladí, nemůže přijít větší katastrofa než začít z takto sehraného týmu odkrajovat. Mám vůči svým lidem obrovský respekt a vím, že propouštění je až ta úplně poslední varianta. Je to prosté: lidi, když na to přijde, propustíte za pár vteřin, ale zpátky budete dávat dohromady redakci mnoho a mnoho let. Navíc s vědomím, že se vám to už třeba nikdy nepodaří.
Ceny knih vystoupaly do nebeských výšin: například sedmdesát stránek (skvělé) nové sbírky básníka Petra Hrušky stojí tři stovky, populárně naučná kniha Věk kapitalismu dohledu od Shoshany Zuboffové z argovské edice Crossover přijde na 988 korun – ano, má 728 stran, ale kdo z levicových intelektuálů, jimž je určena především, si ji za tu cenu pořídí? Snažíte se tlačit cenu knih na minimum – nebo jakou zaujímáte taktiku, pokud jde o naceňování knih?
Jistě, chápu. Jsou to nářky nás všech, ale tyhle slzy situaci nevyřeší. Taková je realita. Všechno příšerně podražilo. Stejně jako pekař nebude prodávat na krámě housku pod výrobními náklady, podobně žádný nakladatel nemůže zodpovědně vydávat knihy s tím, že sice všechny výtisky prodá, ale i přesto prodělá. Takové jednání pochopitelně nemá logiku. Já osobně věřím v rozum a inteligenci lidí, kteří si kupují knihy, že si uvědomují, že celý tenhle knižní kolotoč stojí nemalé peníze a že za každou knihou je spousta nenápadné, ale zároveň nesmírně důležité práce, aby totiž každá kniha byla i kvalitním výrobkem, nejen dobrou zábavou či intelektuálním zážitkem. Čili k vaší otázce říkám upřímně, že se nesnažím za každých okolností tlačit cenu knihy na minimum. Naopak daleko víc a citlivě hledám kompromis mezi společenskou hodnotou knihy a obecně přijatelnou cenou, kterou si myslím, že je cílová skupina čtenářů za takovou knihu ochotna dát.
V Česku se jeví jako velký problém distribuce knih, zejména malí nakladatelé si v posledních letech stěžují na to, že například Kosmas jejich ceny bez předchozí domluvy zlevňuje, že zůstává za prodané knihy i několik měsíců dlužen a drží tak nakladatele s menším obratem v šachu a občas na hraně bankrotu… Co s tím?
Takovému obvinění nerozumím a odmítám ho. Nevím, odkud se vzalo, ale nelíbí se mi. Ne proto, že je zmíněný Kosmas zrovna mým výhradním distributorem. To určitě ne. Osobně totiž nevěřím tomu, a ani moje třiatřicetiletá nakladatelská zkušenost mi vaše slova nepotvrzuje, že jsou v knižní branži nějací hráči, kteří se snaží knižním trhem neférovým způsobem manipulovat. Samozřejmě každý a všichni máme nějaké své byznysové zájmy, ale tvrzení, že by tu někdo někoho záměrně držel na hraně bankrotu, je podle mého soudu přes čáru. A co se týče konkrétně Kosmasu: nikdy jsem se z jeho strany s takovým jednáním nesetkal. To říkám zcela jednoznačně a kategoricky! A zdůrazňuji, že s touto distribucí spolupracuji od jejího vzniku, což spadá někam až do první poloviny devadesátých let. A co s tím? Ať ti, kteří tato obvinění vznášejí, přijdou s důkazy, abychom se mohli bavit konkrétně.
Jaká je vaše prognóza a strategie pro další dva roky, kdy se bude ekonomická situace velmi pravděpodobně nadále zhoršovat?
V podobných časech, jaké panují nyní, je opravdu těžké cokoli prognózovat. Člověk se může šeredně mýlit. Nu ale budiž. Myslím si, knižní trh tuhle krizi přežije. Dozná změn, to zcela jistě, ale knihy budou vycházet i nadále. Bude jich celkově míň, a to jak v počtu vydaných titulů, tak i v počtu nákladu jednotlivých knih. Zkrátka celý knižní trh podle mě výrazně zeštíhlí. Knihy budou významně dražší, ale bude jich méně. A dodávám zcela upřímně: kéž by se tak stalo co nejdřív! Oněch patnáct až osmnáct tisíc titulů vydaných ročně v naší zemi je skutečně nadbytečných. Myslím si, že optimální by byla roční produkce kolem deseti tisíc knih. Pro desetimilionovou zemi je to přiměřený počet. A ekonomicky je pro všechny vlastně tak akorát stravitelný.
Na jaké tituly z vaší aktuální produkce před Vánoci spoléháte nejvíce?
V předvánočním období sázím pravidelně na kvalitní, obsáhlé, hodnotné a drahé publikace. Z naší produkce jich mohu vyjmenovat celou řad: Dějiny medicíny, Česká architektonická avantgarda, Coco Chanel, Geniální přítelkyně Eleny Ferrante či knihy Aleše Palána o šumavských a jiných samotářích, výpravné publikace o dvou největších cyklistických závodech Tour de France a Giro d’Italia novináře Tomáše Macka, také Poválečná Evropa Tonyho Judta, Umění diplomacie Henryho Kissingera, knihy Timothyho Snydera a podobné další. A z letošních a těch úplně čerstvých novinek musím jmenovat například Hitlerovy roky britského historika Franka McDonougha, knihu Justine Picardie Miss Dior o životě múzy a sestry světoznámého módního návrháře Christiana Diora, konečně také skvělou sportovní publikaci Petra Kotena o dějinách NBA nazvanou Basketbal s podtitulem Velký americký příběh. Na závěr ještě zmíním letošní románovou novinku Božena. Její autorka Hana Wlodarczyková je spoluscenáristkou stejnojmenné televizní série, oceněné Českým lvem. Také v knize zvolila atraktivní perspektivu vztahů této svobodomyslné a talentované ženy, která čtenáře pohltí od prvních stran.
