Děkan Stanislav Balík: Diskusi o klimatu podporuji, nepodporuji ale uzurpaci fakultního prostoru
Na českých univerzitách probíhá studentská stávka za klima. Studenti z brněnské Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity se připojili rovněž a chtěli zůstat v budově školy i přes noc. S tím ovšem nesouhlasil děkan FSS Stanislav Balík a jejich vzájemný spor se stal horkým tématem dne.
Na sociálních sítích se rozhořela ohledně vašeho sporu se studenty malá bitva. Novinářka Apolena Rychlíková vás kupříkladu obvinila, že jste chtěl na vyklizení prostor povolat i policii a nepřímo vás přirovnala ke komunistickému aparátčíkovi Miroslavu Štěpánovi. Opravdu jste chtěl prakticky v předvečer 17. listopadu povolat na akademickou půdu policii?
Ne, nechtěl. Jde od protestujících a od s nimi propojených osob o záměrnou dezinformaci. Jak ze strany Apoleny Rychlíkové, tak ze strany dalších lidí, kteří tuto dezinformaci sdíleli, šlo o ukázkový příklad neprofesionality novinářské práce – zcela se spolehli na vyjádření jedné strany sporu, aniž se snažili získat vyjádření mé.
Vy jste se se studenty nesešel, nemluvil jste s nimi, jak by jejich stávka mohla probíhat?
Právě že sešel, minulý pátek v podvečer. Byl jsem připraven k různým kompromisům, aby mohla proběhnout ta část akce, která zdůrazňovala demokratický dialog. Měl jsem jediný limit – a sice, že v noci, kdy žádná z takových aktivit probíhat neměla, fakultu vyklidí. Okupovat v noci mohli třeba veřejný prostor před fakultou. Dva zástupci jejich tzv. nehierarchického společenství, jak se sami označili, kteří byli jednání přítomni, ovšem předložili pouze svou představu, kde nebyl žádný prostor pro kompromis. Vzali si dvacet čtyři hodin na projednání onoho mého limitu v jejich tzv. plénu – a v sobotu večer sdělili, že je pro ně přespání stěžejní částí akce.
Při onom pátečním jednání se také zeptali, jestli mohu vyloučit, že se obrátím na policii. Řekl jsem, že v krajním případě, jako je ohrožení života, zdraví či majetku to samozřejmě vyloučit nemohu. Ale skutečně jen v tom krajním případě. A toto mé vyjádření překroutili dokonce do tvrzení, že jsem jim policií vyhrožoval.
V hromadném e-mailu, který jste studentům rozeslal, mluvíte o naprostém zneužití termínu „stávka“ a „okupační“. Co vám na nich tak vadí, že cítíte nutnost se ohradit?
Používat termín okupace v českých zemích s neblahou zkušeností okupace německé a ruské je skutečně něco jiného, než když před lety v Americe probíhalo hnutí „Occupy Wall Street“ – v Americe, která žádnou okupaci nezažila. Navíc moje předběžná obava, jak budou na termín „okupace“ reagovat ukrajinští studenti, kteří u nás našli útočiště před skutečnou, brutální okupací ruskou, se potvrdila – vím od některých z nich, jak nepříjemné to pro ně je.
Okupační stávka může být legitimní prostředek prosazování zájmů ve chvíli, kdy instituce, kterou okupuji, je adresátem mých požadavků, které před tím v předchozích jednáních odmítala splnit. Taková situace ale v našem případě nenastala.
Ve výše uvedeném e-mailu jste se mj. také zmínil, že nebudete podporovat „takto radikální formu protestu“. Co je na nenásilném protestu diskutujících studentů radikálního?
Diskusi jsem chtěl podpořit, nechtěl jsem podpořit a nepodporuji uzurpaci fakultního prostoru několika desítkami studentů, kteří tvoří 1-2 % všech studentů naší fakulty. Nemyslím si, že je adekvátním prostředkem nerespektovat vnitřní pravidla, která si jako fakulta sami stanovujeme, a zabrat prostor a setrvávat v něm přes noc.
Vy jste opravdu nechal v atriu, kde se studenti usadili, vypnout topení elektřinu i připojení na wi-fi? Připadá mi to jako naschvál.
Ano, vše, na co se mě ptáte, jsem nechal udělat. A to proto, že jako instituce tuto stávku nepodporujeme a proto, že jsme se nedohodli. Pokud nepřistoupili studenti na návrh dohody, nevyšli jsme jim vstříc ani my. Proto jim kromě samotného prostoru, který studenti zabrali, neposkytujeme žádné další prostředky.
Jste dlouholetý skaut, skautský vedoucí, mladým lidem snažícím se chránit přírodu a klima musíte přece rozumět. Anebo se mýlím?
Samozřejmě že rozumím a v otázce ochrany přírody toho skutečně sám nedělám málo. Jsem také děkanem fakulty, která je v otázce ochrany klimatu snad nejdál na Masarykově univerzitě, za ony tři roky se nám společně s kolegy a s řadou studentů podařilo prosadit a udělat skutečně hodně. Je mi líto, že se do těchto procesů a věcí nezapojují právě i oni protestující.
Z dálky to vypadá, že nemáte po angažovanost studentů zrovna pochopení...
To mě mrzí, že to tak vypadá, protože to skutečně není pravda. Studenti na naší fakultě mají výrazně silnější možnost, jak ovlivňovat dění na fakultě a její rozhodování, než mnohde jinde: výrazné zastoupení v senátu, pravidelná přítomnost studentského zástupce na každotýdenních poradách vedení fakulty, přítomnost studentů v programových radách zasedajících v pravidelných semestrálních termínech, přítomnost v pracovních skupinách apod. A ano, jsem příznivcem zastupitelského modelu demokracie, který je pracnější a lopotnější...
Jak by tedy měli mladí lidé, kteří tu budou na rozdíl od nás starších generací žít další desítky a desítky let, podle vás adekvátně vyjádřit své obavy? Jak, aby si jich vlády a vlivní tohoto světa vůbec všimli a vzali jejich obavy z budoucnosti vážně?
Máte pocit, že jako společnost téma ochrany klimatu neřešíme? Že neprocházíme velkou proměnou veřejné debaty a podoby veřejných politik ovlivněných právě klimatickými změnami? Skutečně máme pocit, že akce podobné okupační stávce na fakultě, na niž vlastně nevznáším žádné splnitelné požadavky, tomuto vážnému tématu pomůže?
Vyvodíte pro stávkující studenty kvůli porušení vašeho nařízení nějaké důsledky?
Jako děkan mám v zásadě pouze možnost iniciovat disciplinární řízení před disciplinární komisí. Tento nástroj použít nechci – mám za to, že máme používat prostředky přiměřené situaci. A tento – stejně jako přivolání policie – by přiměřený nebyl. Koneckonců právě to chci i po druhé straně – aby používala přiměřené prostředky.
Jste i profesorem politologie čili nemusí se obávat, že se po nich budete, jak se říká „vozit“? Zaslechla jsem i tuto obavu.
Tato obava mě osobně uráží. Mými kurzy prošli studenti všech možných politických orientací zleva doprava a nikdy jsem nebyl nikým osočen z neférovosti. Naopak, zakládám si na tom, že jsem na studenty sice náročný, ale spravedlivý. Já vlastně ani nevím, kdo ze studentů se stávky zúčastní – organizátoři zřejmě sami žádný seznam nemají, nikdo z fakulty si jej taky nedělal. Kromě těch dvou osob, které se mnou minulý pátek jednaly, neznám jména dalších stávkujících. A i kdybych znal – skutečně má z mého jednání někdo pocit, že jsem mstivý člověk?
Zeptám se vás osobně. Vy považujete pád komunistického režimu před 33 roky za jednu z nejúžasnějších událostí našich moderních dějin. Píšete o tom ostatně i v novém čísle Reflexu. Cítíte ze své strany nějakou chybu v tom, co se stalo mezi vámi a studenty zrovna před 17. listopadem?
Ne, necítím. Naopak, přichází mi neuvěřitelné množství emailů a zpráv právě od neprotestujících studentů naší fakulty, kteří mi vyjadřují podporu a děkují, že jsem se pokusil o domluvu – a že když ta byla znemožněna, že jako fakulta jednáme tak, jak jednáme. Nevidím v tom nic protistudentského. Ale tak, jako bych nesvolil k propůjčení fakulty k protestům třeba odpůrců potratů, nechci legitimovat tento druh politického protestu, který neadresuje požadavky nám jako instituci.
