Emily Bluntová pro Reflex o westernu Angličanka: Je to nádherně zpracovaný milostný příběh
Western Angličanka (The English) je šestidílný seriál britského herce, scenáristy a režiséra (Hranice stínu, Ctihodná žena aj.) Huga Blicka, v němž excelují především dva skvělí herci v kůži dvou neobyčejně zručně napsaných postav. Bohatá anglická šlechtična Cornelia Lockeová (Emily Bluntová) potká koncem devatenáctého století na rozlehlých amerických pláních někdejšího indiánského skauta americké armády Elie Whippa (Chaske Spencer). Společně ujíždějí krásnou a drsnou krajinou nasáklou krví a bezprávím, aby se pomstili bestii, která jim a jejich bližním zničila život…
Příběh Angličanky ohledává podstatu a vliv rasy, třídního postavení a genderu na osud ohrožených a utiskovaných menšin, jakými před sto třiceti lety byly jak ženy, tak synové a dcery Prvních národů, američtí indiáni. Reflex měl nedávno příležitost položit pár otázek během takzvaného roundtablu, tedy posezení (tentokrát virtuálního) několika novinářů z různých zemí s režisérem a oběma představiteli hlavních rolí, které během následující sezony jistě neminou nominace na prestižní ceny a snad ani samotné trofeje. Co jsme se dozvěděli od Emily Bluntové (39), britské herečky, již vídáme před kamerou už dvacet let? Pro hvězdu snímků tak rozličných jako Ďábel nosí Pradu, Na hraně zítřka, Dívka ve vlaku, Sicario: Nájemný vrah nebo Tiché místo šlo o jeden z nejlepších projektů, na jakých kdy pracovala.
Co víte o vesmírných znameních, kolem nichž se točí noční konverzace dvou psanců a mstitelů zároveň, Cornelie a Elie? Hraje pro vás zvířetník nějakou roli?
Nevím o hvězdných znameních skoro nic, a když mi lidé líčí klady a zápory svých znamení zvěrokruhu a postavení hvězd v den jejich narození, celkem mě to zajímá, ráda se poučím. Příběh Angličanky se odehrává v dobách viktoriánské Anglie, kdy se na hvězdná znamení velmi dbalo. A v tom přesně tkví Hugovo kouzlo: umí vetkat do příběhu tyhle scény, kde postavy zkoumají, jakého jsou znamení, a které působí velmi moderně. Zatímco ona, vzdělaná žena, disponuje pouhou povrchní znalostí hvězd, on jim jako stopař žijící v těsném sepětí s přírodou rozumí mnohem víc do hloubky. Mám moc ráda úvodní věty toho seriálu: „Jak jsme se potkali a proč jsme se potkali, bylo psáno ve hvězdách. A my v hvězdy věřili, ty a já.“ Myslím, že to je nádherně napsané. Naladí vás to na nadpozemskou cestu jak z jiných světů.
Jak vidíte vztah postav, které jste s Chaskem Spencerem ztvárnili?
Máte před sebou dva hrdiny z naprosto odlišných prostředí, přičemž oba se snaží znovu najít a vybojovat na někom svou identitu. Ona je hnána myšlenkou na krvavou pomstu, on touží po kusu země, kterou mu armáda dluží za jeho služby, nehledě k tomu, že mu tu půdu jakožto indiánovi běloši ukradli, on ji jen chce zpátky a má na ni vlastně dvojí nárok. Jeden v druhém našel to, co postrádal sám u sebe; v mnoha ohledech jeden druhého probudili. Potřebují se navzájem, aby přežili tu neskutečnou cestu, plnou čím dál náročnějších překážek. Je to nádherně zpracovaný milostný příběh. A není prvoplánový – v Hugově psaní není nic prvoplánového. Je to příběh překvapivý, intimní, něžný, jenž se odehrává na velmi násilnickém, brutálním pozadí. Byla to pro mě i pro Chaskeho čistá radost, odhalovat vrstvu po vrstvě tuhle love story. Přišlo by mi málo nazývat to romancí; jejich vztah byl mimořádně hluboký.
Zarazilo vás něco během čtení scénáře nebo následného rešeršování historických faktů?
Například jsem vůbec netušila, jak často se britští aristokraté vydávali přes oceán do Ameriky, aby tu skupovali obrovská území. Investovali ohromné peníze do stád dobytka a pronikali tak zprostředkovaně do úplně nového světa, a nemyslím to jen z geografického hlediska.
Jak těžké pro vás bylo připravit se na natáčení westernu fyzicky? Střelba z pušky nebo jízda na koni možná nebyla vaše oblíbená disciplína…
Co výsledné kvalitě seriálu velmi pomohlo, bylo posunutí natáčení kvůli covidu, a obrovskou radostí během těch tří měsíců pro mě byly právě každodenní vyjížďky na koni. Zamilovala jsem si to. Spousta lidí si myslí, že by něco takového jednoznačně zvládli, ale pak se vyšvihnou do sedla a zjistí, že ani náhodou. Pro mě jízda na koni znamenala zásadní prostředek pro splynutí s postavou.
Když se člověk dívá na jednotlivé díly Angličanky, potí se už jen při pohledu na vyprahlou savanu, na horkem se chvějící vzduch… Jak se vám na tomhle typu lokace natáčí? A co vám přinesl dlouhý pobyt v přírodě, v otevřené krajině?
Myslím, že pro celý štáb to byla vzácná a dosud nepoznaná zkušenost. Hugo a jeho tým nám našli vážně parádní natáčecí lokace. Bez přírody by to nešlo, ten příběh si vysloveně žádal zvířený prach, tohle konkrétní světlo, jaké se v takovéhle krajině odráží a je jak z jiného světa… Ráda točím venku, vyměnila bych okamžitě jakýkoli natáčecí den ve studiu za možnost pracovat v plenéru. Jasně, občas bylo opravdu šílené vedro, v těžkých a upnutých kostýmech to byla dost výzva, ale asi jsme to k odvedení dobrých hereckých výkonů vážně potřebovali.
