Hudba, rave párty a nyní i film: Ať si každej dělá, co chce, káže dokument DJe NobodyListen a režiséra Zvolánka
Každý z nich představuje jiné umělecké odvětví: První je král české klubové scény, skladatel, dýdžej a producent, druhý pak filmař, který se ve své tvorbě věnuje především tématům lokálních dopadů změn klimatu. Režisér Kryštof Zvolánek tři a půl roku tvořil časosběrný portrétní dokument s názvem Generace A: Ať si každej dělá, co chce nejen o českém dýdžejovi Jakubu Strachovi, známém jako NobodyListen. Film totiž kromě samotného hudebníka rovněž sleduje zákulisí fenomenálních rave parties Addict, jejichž věhlas rezonuje i v Berlíně či Londýně a přibližuje nás také světu, do kterého dorůstá nejmladší generace alfa, narozená po roce 2010 ve světle všudypřítomných dotykových displejů.
Film Generace A: Ať si každej dělá, co chce je Jakubovým portrétem, ale co vám řekl o současné mladé generaci?
Jakub Strach: Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem z filmu hrozně nervózní, vykresluje spoustu pro mě citlivých momentů. Jedná se vlastně o totální obnažení před cizími lidmi. Hodně jsem zároveň ocenil samotný dokumentární formát, díky kterému byla dobře zachycena naše hudební subkultura.
Kryštof Zvolánek: Zásadním tématem dokumentu je svoboda – a film je také o hledání cest mezi mladými lidmi napříč různými sociálními bublinami. Pro mě film low key (mezi řádky; poznámka autora) ukazuje, že jsme na jedné lodi a že výzvám čelíme společně. Zároveň po zhlédnutí vnímám poselství, abychom příkopy mezi mladými i ve společnosti neprohlubovali, ale spíše zahrabávali.
Oba jste při natáčení museli spojovat svět filmový se světem hudebním a hudebně-tanečním, klubovým. Co vás na tom nejvíc překvapilo?
Kryštof Zvolánek: Jako režiséra mě překvapilo, že předsudky například o povrchnosti hudebního byznysu moc neplatí. Protože když spolu něco řeší kluci v hudební branži, má to jinou hloubku, ke světu přistupují z jiné strany. Možná je to pouze moje osobní zkušenost s touto konkrétní skupinou lidí, ale překvapilo mě takové mistrovství ve vzájemném urážení, úplná upřímnost a využití jakékoli šance si do někoho rýpnout. Já si to bral ze začátku osobně, urážel se, ale pak jsem se naučil alespoň se kvalifikovat do téhle jejich minisoutěže v urážení, kterou kluci hrají výborně. Uvědomil jsem si, že to je super nástroj, jak čistit špínu, která se někdy do mezilidských vztahů zanáší – stavět vztahy na upřímnosti a přítomnosti. Hlavně nefňukat, to se nesmí.
Kdybychom se od filmu posunuli obecně do společnosti, tak co vám na současné době nejvíce vadí?
Kryštof Zvolánek: Nastupující populismus a fašizace společnosti. Mám tím na mysli také nenávist vůči menšinám, nebo komukoliv, kdo je jiný. To je něco, co mě děsí úplně ze všeho nejvíce. Bojím se, co se bude dít ve společnosti dál.
Jakub Strach: Vidím to podobně - letos jsem si vlastně poprvé zažil velkou internetovou šikanu a od té doby si toho mnohem více všímám a snažím se být aktivní, abych k tomu lidem něco říkal. Mě děsí nenávist ve společnosti, hlavně mezi mladými lidmi. Ještě to pochopím u starší generace, která bydlí třeba v menším regionu, že když uvidí fotku kluka v sukni, trochu je naštve. Ale děsí mě, že se mladí lidé podporují v tom, kdo napíše víc extrémních komentářů pod video nebo fotku.
Celý rozhovor s Jakubem Strachem, alias NobodyListen a režisérem Kryštofem Zvolánkem si můžete přečíst v časopise Reflex, který vychází ve čtvrtek 8. prosince.
