Ekonom Stroukal: I legalizací marihuany by stát mohl získat peníze. A bolet to bude nanejvýš dealery
Zastropování cen energií nepochybně funguje, i když má mouchy, říká ekonom a člen NERV Dominik Stroukal. Co se týče poklesu inflace v roce 2023, je dokonce optimističtější než centrální banka či ministerstvo financí – mohli bychom se podle něj dostat klidně pod 7 procent.
Ohlédneme-li se za rokem 2022, nejviditelnějším ekonomickým trendem je inflace, která požírá lidem úspory, ceny rostou. Domníváte se, že byl nějaký způsob, jak ji lépe krotit?
Velkou část inflace jsme si vyvolali sami levnými úvěry a vládní pomocí během pandemie. Když už ale přišla, tak sazby mohly být určitě ještě o něco výš a rétorika centrální banky ostřejší, aby krotila inflační očekávání. Není to jednoduchý úkol, ale to je to jediné v naší moci, respektive v moci centrální banky, která má inflaci na starosti. Ze strany vlády by stačilo víc cílit pomoc. Já jsem dostal 3,5 tisíce na energie, přestože v bytě celoročně nemusíme topit, někteří blízcí dostali 3,5 tisíce na pozemek s přípojkou, i dost bohatí kolem mě si sáhli na příspěvky na děti. Nikdo z nás ty peníze nepotřebuje a mnohem radši bych měl o to nižší dluh, daně anebo to alespoň dal těm, kteří dnes skutečně padají do propasti chudoby.
A co očekáváte pro příští rok, jak by vláda, ČNB případně sami lidé měli racionálně reagovat?
Inflace bude klesat, a dokonce jsem o něco optimističtější, než jsou prognózy ČNB a Ministerstva financí. Ti predikují za příští rok průměrně 9,5 procenta, já se domnívám, že bychom se mohli dostat klidně i pod 7 procent, moc níž to jít nemůže, protože se konec roku bude průměrovat s vysokou inflací na jeho začátku. Se středním odhadem prognózy MF a ČNB souhlasím, ale i tyto predikce mají obrovský rozptyl a přiznávají, že toho o příštím roce víme jen velmi málo. To je se vším, co se děje, naprosto pochopitelné. Já se ale osobně bojím, že rizika jsou více vychýlená směrem spíše k hlubšímu propadu ekonomiky a vyšší nezaměstnanosti než ukazuje onen střední odhad. Myslím si tedy, že se ekonomicky trochu víc zhoupneme dolů, což nám ještě o něco víc sníží spotřebu a s tím i růst cen. Strach na inflaci funguje a v příštím roce se snadno o svou budoucnost můžeme bát ještě víc, než dnes očekáváme.
Dalším problémem zapsaným z roku 2022 do historie bude energetická krize. Ekonomové ani politici se neshodnou, nakolik za ni může Putinova válka a nakolik evropská „zelená politika“. Jak to vidíte vy?
To je jako tvrdit, jestli dítě udělal úd nebo za to může absence ochrany. Zcela jistě je prvopočátek v kalhotách, ale nechránění jen zvyšuje šanci. Putin je ten úd a evropská energetická politika za to nemůže, i když zvyšuje šanci na růst cen, pokud se něco podobného stane. Jako když vlk sfoukne prasátkům domeček. Je to vina vlka, ale my jsme si postavili ten domeček ze slámy a ne z cihel.
Energetická krize se přehoupne i do dalšího roku. Jak se s ní vypořádává Fialova vláda? Podle některých expertů je kupříkladu zastropování cen bezzubé.
Zastropování nepochybně funguje, a i když má mouchy, rozumím vládě, že musela jednat rychle. Jistě, stojí to hodně peněz, ale mimořádné výdaje v mimořádné době nás tolik netrápí. Mnohem horší je, že stát prohlubuje strukturální schodek, tedy že si půjčujeme stovky miliard na běžný chod státu.
Jsou předpovědi o nastupující hlubší recesi hospodářství strašením anebo reálným výhledem?
Po většině poválečných situací, kdy rostly ve Spojených státech ostře úrokové sazby, přišla hluboká recese. Nikdy se nám nepodařilo z minima nezaměstnanosti ji zvýšit jen trochu a nevyvolat recesi. Ani jednou. To jsou varovné signály z minulosti a mají hluboký ekonomický základ. Na druhou stranu se v předchozí finanční krizi a během covidu naučily centrální banky a vlády úplně nové triky v záchraně ekonomik, takže uvidíme, jak je aplikují.
Nakolik se do recese ještě pořád propisuje covidová pandemie?
Významně, protože problémy jsme začali mít už v roce 2018 po delším zvyšování sazeb ve Spojených státech, ty jsme ale brzdili jejich následným snižováním, až přišla pandemie. Co by se bývalo bylo stalo se nikdy nedozvíme, ale pokud jsme se už tehdy řítili do problému, pak jsme během lockdownů jen přikládali pod kotel.
Už jste se o půjčování miliard na běžný chod státu zmínil. Vláda pro příští rok slibuje ozdravnou reformu rozpočtu, letošní míra zadlužování by neměla už pokračovat. Věříte jako člen Národní ekonomické rady vlády takovému slibu?
Naše návrhy z NERVu vláda má a má i naši plnou pozornost, pokud se do toho skutečně chce pustit. Zatím to tak vypadá, ale nebude na to moc času, tak snad se to podaří. Odhodlání tam je, tak uvidíme, zda se přetaví do činů.
NERV doporučil kromě souboru úsporných opatření i zvyšování daní. Je podle vás politicky reálné krátit sociální komfort a současně lidem brát z kapes víc peněz?
Dostali jsme za úkol najít desítky miliard korun, ideálně celých 220 miliard, což je náš strukturální problém. Žádné z těch opatření, která jsme představili, není bezbolestné. Některá bolí víc a jiná méně, ale žádná zázračná díra o této velikosti ve státním rozpočtu není. Jsou to desítky drobností, které dohromady něco poskládají. Ale stejně jako domácího rozpočtu i tady to musí bolet. Buď si musíte najít druhou práci nebo osekat výdaje, zázraky nefungují. Je potom jen na veřejnosti, jestli to tak skutečně chce. Pokud to budou chtít voliči, politici se moc rádi přizpůsobí.
Co je podle vás osobně tím klíčovým, nejdůležitějším z předložených návrhů, který vláda musí udělat?
Návrhy se dají buď seřadit podle velikosti, podle toho, jak rychle přinášejí výsledky, anebo podle toho, jak moc budou společnost bolet. V první kategorii jde jednoznačně o důchody, se kterými se něco udělat musí. Asi to nebude reforma, ale aspoň drobné změny, i když i ty dokážou přinést v tom objemu dostatek prostředků. V té druhé kategorii jsou to nejčastěji daně, ale těm jsem se já zkusil vyhnout čili tam osobně bych jako jednoduchý a rychlý příjem viděl nepodporovat finanční produkty, třeba stavební spoření, ale nejen to. Nechápu, proč mi stát snižuje daně jen kvůli tomu, že jsem si dokázal včas vzít dobrou hypotéku. Ať je sníží všem. Ve třetí kategorii mi třeba přijde naprosto nepochopitelné, že v roce 2022 nemáme legální marihuanu a čert to vem, ať si z toho klidně stát vezme nějaké daně, pořád by to byl posun k lepšímu. Stát sice zas tak mnoho nevybere, má to i dlouhý náběh, ale nikoho takové opatření nebude bolet, možná dealery, když se to udělá chytře.
Co se stane, pokud vláda kvůli pokračující energetické krizi a válce neudělá s rozpočtem nic zásadního?
V roce 2025, který je už skoro za rohem, budeme platit jen úroky z tohoto dluhu ve výši 100 miliard korun. To uneseme, Česká republika na tom není špatně, ale jsou to zbytečně vydané peníze. Místo toho bychom mohli mít nižší daně nebo ty peníze utratit. A za 100 miliard už by se dalo udělat hodně parády. Riziko také je, že nám to změní uvažování. Doteď jsme byli ve veřejných financích relativně konzervativní a voliči to po politicích chtěli. Pokud uvidíme, že se i s vyšším dluhem nic nehroutí, může to rozložit naši rozpočtovou morálku.
Autor působí na Metropolitní univerzitě Praha
