Odmítli ruské pasy, práci i důchod. Dramatický i optimistický osud ukrajinských uprchlíků seniorů
Přiletěli do Prahy těsně před válkou, úplně posledním letadlem z Kyjeva. Se dvěma kufry. Profesorka Svitlana Marovová (63) a bývalý špičkový manažer Volodymyr Marov (72). Pocházejí z Doněcku, kde celý svůj dospělý život bydleli a pracovali. K prvnímu výročí svého pobytu v České republice se rozhodli vyprávět pro Reflex svůj příběh z války, která pro ně nezačala v únoru 2022, ale už na jaře roku 2014.
První léta od roku 2014, po ruské okupaci východní části Ukrajiny, žili Svitlana a Volodymyr z donucení odděleně. Dojížděli každý víkend 100 kilometrů, aby se viděli. Stěhovali své úspěšné pracovní projekty do jiných částí země. Jejich příbytky, v Doněcku i následně v Mariupolu, byly postupně zničeny…
V Doněcku naše univerzita zůstat nemohla
Svitlana: Narodila jsem se v Doněcku, největším městě a centru Donbasu. Prožila jsem tam celý život. Manžel pochází z Krasnodaru, za mnou do Doněcku se přestěhoval v roce 1980. Pak se nám narodily dvě děti, dcera a syn.
Pracovala jsem v Doněcku jako vedoucí katedry ekologického managementu na Doněcké státní univerzitě managementu, v roce 2014 jsem se stala rektorkou. Jsem chemik-ekolog, doktorka věd se specializací na veřejnou správu, před působením na univerzitě jsem měla i patnáctiletou praxi ve výzkumném ústavu.
Po ruské invazi v roce 2014, která proběhla pod vedením místních separatistů, vznikla Doněcká lidová republika (DLR). Většinou zemí světa neuznaný separatistický státeček bez jakýchkoli zákonů, vyhlášený u nás v regionu Doněcká oblast.
Takže v Doněcku naše univerzita zůstat rozhodně nemohla. Za prvé by to znamenalo, že bychom pracovali pro Rusy. Za druhé zde bylo historicky hodně proruských občanů, kteří přešli na stranu separatistů, takže tam ani nebylo bezpečno.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
