Libor Bouček: Stát nemůže zachránit všechny, když se nebudeme snažit. Ale na Česko můžeme být pyšní

Další volby budou až příští rok. Také vás to těší po tom, co jsme teď s těmi prezidentskými zažili?

Podle mě žijeme v permanentní politické kampani. To silné marketingové období začalo v 90. letech s nástupem Tonyho Blaira v Británii, kdy opravdu zvítězila líbivá tvář, ale zároveň začaly mizet jakékoliv teze a myšlenky. Teď už podle mě ani nikdo nečte volební program. Zmizela oldschoolová politika, nahradily ji proklamace, líbivé řeči a věty, které mají vzbuzovat vášně. Tím, že v rámci politického marketingu nejsou žádné restrikce, tak zkrátka žijeme v analogii mezi pracími prášky a politickými stranami. Podle mě je to nebezpečné. Viděli jsme to i v momentě, kdy po vítězství Petra Pavla nastoupilo na pódium to množství marketérů, kteří z toho svou přítomností najednou udělali tak trochu vyhlášení reklamních cen Louskáček. A něco podobného se stalo i Zuzaně Čaputové před čtyřmi lety.

Nemáme na tom ale podíl i my jako média, když z toho děláme takový tyátr?

Všechna média, i když to ta veřejnoprávní nebudou chtít otevřeně přiznat, bojují o sledovanost. Média dostala díky přímé prezidentské volbě, o jejímž smyslu budu prostě vždycky pochybovat, vlastně zadarmo téma. Zadarmo nám to vyfutrovalo hodiny a hodiny vysílání a dalo prostor různým polobláznům, absolutním bláznům a kandidátům, kteří říkali věci, jež jsou v našem ústavním nastavení úplně nesmyslné. Přímá volba je podle mě jen dárek lidem – uměle vkládá význam pozici, která v ústavním nastavení až tak významná není.

My jako diváci pak takové show asi ani nemůžeme odolat, že?

Jasně. A taky se projevila expertiza sociálních sítí. Už jsme byli epidemiologové, pak jsme byli chvíli experti na inflaci, také jsme přeborníci na to, jak má vypadat prezident. Když se ale podíváme na prezidentské volby ve Spojených státech, tak tam to není jiné. Pamatuji si, jak jsem se těšil na komentování debaty Biden a Trump, ale ve finále to byl vlastně souboj dvou seniorů, kteří na sebe až nesmyslně řvali. Sloganizace společnosti dostoupila neuvěřitelné míry, ale nevím, kdo to může změnit. Asi nikdo. Od dob esemesek jsme se to takhle naučili. Tak na sebe budeme hulákat.

Na Primě jste s Terezií Tomán­kovou „odbavoval“ sněmovní volby před dvěma lety. To jste prý byl šťastný, protože jste měl pocit, že o něco opravdu jde. Bylo to tak?