„Žijeme v uspěchané době, která přináší hodně stresu. Přitom mám pocit, že spousta mých vrstevníků a kamarádů pořád na něco čeká,“ říká herečka TEREZA RAMBA (33). Po narození druhého dítěte se prý dostala do životní fáze, kdy je klidná. Nedávno byla v televizi k vidění jako razantní kriminalistka Fousová v minisérii Docent, kde klidná rozhodně nebyla. A 23. března má premiéru romantická komedie Buď chlap!, v níž má rovněž hlavní ženskou roli.
Minisérie Docent se připravovala deset let. Každý díl sledovalo kolem dvou miliónů diváků, z tohoto pohledu byla mimořádně úspěšná. V jednom rozhovoru jste ale tvrdila, že před deseti lety byste Moniku Fousovou ani hrát nemohla a že jste do té role musela dorůst. Jak se po třicítce dorůstá do studentky, která teprve dodělává vysokou?
Fousová je dost drzá a často na všechny okolo křičí. Já, i když se na veřejnosti projevuju jako extrovert, jsem uvnitř docela křehká a nedokážu si představit, že bych řvala na deset chlapů jako Fousová. Hlavně na začátku kariéry jsem měla tendenci všechno hrát hodně civilně. I teď se samozřejmě snažím, abych měla co nejpřirozenější projev, ale zároveň mě u postav baví různé jejich výkruty a úlety. A režisér Jirka Strach chtěl, aby byla Fousová takhle intenzívní. Mně to přišlo moc, ale protože Jirku znám léta a věřím mu, riskla jsem to a šla do toho naplno. A myslím, že se to vyplatilo. Navíc si teď říkám, že když si může dovolit takhle se chovat Fousová, tak proč ne i já ve svém životě.
Ke konci natáčení Docenta jste zjistila, že jste těhotná, a musel se měnit natáčecí plán...
Já vím, že jsem těhotná, od prvního momentu, ale mně to nikdy nikdo nevěří, včetně lékařů. A když mi můj doktor konečně volal, že mám pravdu, byla jsem zrovna v županu na placu a viděla, jak Ivan Trojan někde v dálce zachází do maskérny. Měl to být poslední natáčecí den a pak nám zbývaly ještě dva dny takové akční honičky v lese. Řekla jsem Jirkovi: já jsem těhotná, ty mě zabiješ. Jirka má obrovský respekt k životu a k dětem a chápe, že jsou důležitější než jakákoliv práce, tak mě nezabil; řekl, že každý život je dar, ale že to musíme říct Ivanovi, než se oholí. Šli jsme za Ivanem – a on už měl oholený ten plnovous, který nosí v celém Docentovi. Museli jsme čekat čtvrt roku, než zase zaroste, a to už jsem měla šílené panděro, běhala s rozepnutýma gatěma a nemohla skákat. Ale dali jsme to!
Ráda si postavy přepisujete. Jak jste si přizpůsobila Fousovou?
Nevím, do jaké míry to bylo tím, že scénář Docenta byl dobrý, nebo tím, že teď s dvěma dětmi mám pořád míň času, ale už v tom přepisování nejsem zdaleka tak poctivá. Dřív jsem si před každým projektem dávala dva měsíce „studijní volno“, abych si mohla přepsat scénář tak, aby mě bavil. Ale na Fousovou jsem v podstatě nesáhla, přišla mi napsaná dobře a funkčně.
Mladou vyšetřovatelku, Kristýnu Horovou, jste hrála už v minisérii Případ pro exorcistu z roku 2015. Jak jste se od té doby jako kriminalistka posunula?
Já bych to vůbec nesrovnávala. Případ byl zajímavý v tom, že ho nejdřív točil Honza Hřebejk a pak Viktor Tauš, každý úplně jinak, a taky to nebyla typická televizní kriminálka. Mám ráda, když tyhle minisérie točí velcí filmoví režiséři, to vždycky hodí něco hezkého. S Jirkou Strachem je práce zase úplně jiná, moc pěkně vede herce, je s ním pohoda a legrace. Dal mi obrovský prostor, který jsem si vypila do dna, a jsem mu za to vděčná. Mám hrozně ráda placy, kde se každý člověk cítí dobře, a tohle Jirka umí. A taky mě lákalo zahrát si týmovou dvojici s Ivanem Trojanem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
