Revoluce ve fotbale: Digitální technologie zcela mění nejpopulárnější sport světa
„Zelená je tráva, fotbal, to je hra, a ten míč kulatý věc je záludná,“ zpívá se v padesát let staré fotbalové písni. V digitální době se však fotbal stále víc přibližuje k vědecké práci s daty, která z hráčů dělají kódované body na hrací ploše. Nejenom tento sport díky tomu prochází revoluční proměnou. Na tohle téma jsme se sešli se třemi šéfy fotbalové Slavie: vedoucím analytického týmu Jakubem Marešem, šéfem skautů Zdeňkem Mikyškou a sportovním ředitelem Jiřím Bílkem.
Jaký máte názor na veřejně dostupné metodiky typu expected goals, které na základě dat odhadují místa a situace, z nichž mohou nejčastěji padnout ve fotbale góly? Máte lepší data?
Mareš: Expected goals říkají, z jakých prostorů vznikají gólové situace, na základě jakých herních situací. Je to něco jiného než jen údaje o počtu gólů a držení míče. Gólů padá hrozně málo a tohle je způsob, jak vyjádřit, kdo byl v jakých prostorách hřiště úspěšný tím, že dal gól nebo na něj nahrál.
Jak si to máme představit?
Mareš: Jako hřiště rozdělené na řadu dílků. Sledujeme, kolikrát ze sta pokusů padne z toho nebo jiného dílku branka. Když je jich patnáct, tak máte expected goals 0,15.
Čím vaše databáze informačně krmíte?
Mareš: Kupujeme data od nezávislých soukromých společností. Jsou to ovšem údaje v surové formě, které si ve vlastní aplikaci namodelováváme do našeho nastavení.
V čem je přidaná hodnota vašich údajů od těch, jež může běžný fanoušek získat zadarmo na odborných serverech?
Mareš: My tyto informace zasazujeme do složitějších modelů, z nichž nám vycházejí důležité výstupy. Máme tak komplexnější obrázek, co se dělo na hřišti. Zároveň si vytváříme naši vlastní databanku informací.
Trenér Slavie Trpišovský řekl o hráči Davidu Juráskovi, že má data jako hráči z prestižní britské Premier League. Kde získáváte podklady pro tento typ výroku?
Mareš: Trenér Trpišovský mluvil o kategoriích jako rychlost a intenzita. V tom má David jednoznačné srovnání. A pak jsou tu ještě jiné modely, které ukazují, že náš hráč má obrovskou hodnotu v útočné třetině hřiště. To znamená, že má extrémně nebezpečné centry a kvalitu v této části hřiště, kde dokáže být nesmírně produktivní.
Tahle data sdílíte s někým na evropské úrovni?
Mareš: Zdroje pocházejí od nezávislých poskytovatelů, kteří nejsou spojeni s žádným klubem. Skutečně věříme jen vlastním datovým analýzám, jež vypracováváme společně s trenéry a skauty, kteří k nám přivádějí hráče. Vycházíme při tom z herních principů, jež chceme hrát.
Kolik let to takhle praktikujete?
Mareš: Třetím rokem.
Myslíte, že je to fakt tak účinné?
Bílek: Určitě. Hráče musí nejdříve zanalyzovat sportovní oddělení, tedy skauti a analytici, teprve pak se dostane profil hráče na můj stůl a společně s trenéry ho schvalujeme. Když padne shoda, finální rozhodnutí má předseda představenstva, který na hráče uvolní finance. Při schvalování se neřídíme jen daty, sledujeme charakter hráče, řeč těla a další aspekty hry, jež data zatím nejsou schopna analyzovat. Z naší historie přestupů soudíme, že tento proces je správný a účinný.
Jakou váhu vy osobně přisuzujete při vašem rozhodování datovým analýzám?
Bílek: Konkrétně nám pomáhají u výběru hráče. Na rozhodování se podílejí, řekl bych, tak ze třiceti čtyřiceti procent. Rok od roku se však číslo zvyšuje. Fotbal je dynamické prostředí, dat je víc a my tomu přizpůsobujeme i naši metodiku výběru hráče. Důležité je podotknout, že tato čísla vznikají přímo v prostředí Slavie a pro Slavii. Prostě sedíme v jednom domě, kde dochází k propojení všech článků řízení, které rozhodují o přestupech. Díky tomu máme vše pod jednou střechou a jen pro sebe.
Bylo před třemi lety vaše přestupové rozhodování výrazně horší, když jste tato data neměli?
Bílek: Před třemi lety jsme datovou analytiku měli, ale ne přímo v Edenu. Díky pokročilé technice si můžeme dovolit hledat ne nejlepší, ale nejvhodnější hráče na určité pozice. To je velký rozdíl oproti minulosti.
Mareš: My jako analytici nejsme všemocní. Můžeme vyjet jakákoli data, ale bez očí trenérů a skautů, kteří vidí detaily, je to k ničemu.
Mikyška: Úlohou skautů v tom všem je mít síť kontaktů všude v Česku i po Evropě. Skaut musí být znalec prostředí. Vzít telefon, zavolat pár svým lidem a doplnit obrázek o hráči.
Vaše práce bude asi odlišná od lidí z Realu Madrid, kteří se rozhlížejí po hráčích všude ve světě. Co jsou vaše omezení?
Bílek: Jsme limitováni cenou hráče, jeho ochotou jít do českého prostředí a věkem, abychom ho mohli ještě někam prodat. Nesledujeme proto první anglickou, španělskou nebo německou ligu, protože na tyto hráče nedosáhneme. Naše klubová filozofie je závislá na prodeji hráčů a účasti v evropských pohárech. Nemůžeme koupit hotové hráče, primárně se musíme soustředit na nákup mladých perspektivních fotbalistů s potenciálem se zlepšit a výrazně tak zvýšit jejich tržní hodnotu. Typologicky najít mladého hráče, jejž naši trenéři dokáží posunout výš.
Co byl váš rekord za přestup mladého hráče?
Bílek: Určitě Christos Zafeiris z Norska před třemi měsíci, který stál přes dva milióny eur. My na trhu nesoupeříme s týmy jako Real Madrid, ale s kluby jako Dinamo Záhřeb či Frankfurt. Ty jsou ovšem v mnoha případech movitější a můžou si dovolit udělat chybu. My ji udělat nemůžeme. Dříve jsme kupovali levně hráče ze Skandinávie. Když kluby zjistily, že jejich fotbalisty výhodně prodáváme na Západ, třeba Alexandra Baha do portugalské Benfiky, logicky zvyšují ceny. Navíc se na skandinávský region víc orientují kluby naší úrovně. Je tak čím dál větší boj koupit kvalitního hráče za adekvátní cenu.
O některých mužstvech typu dánského Midtjyllandu se říká, že jsou to typicky datové kluby. Jaký je rozdíl mezi nimi a Slavií?
Mareš: Midtjylland na tom spíš založil svůj marketing, ale nemusí být od jiných klubů tak daleko. V analytické komunitě se hovoří o skvělých odděleních Leverkusenu nebo Brightonu. Jestli je někdo v Evropě skutečně odskočený, tak je to belgický tým Royale Union Saint-Gilloise, který byl druhý v první lize hned jako nováček. Vlastní ho majitel, jehož jeden z oborů je, že sází proti sázkovkám, protože má lepší model odhadování výsledků. Tenhle klub má opravdu výbornou práci s daty. Jejich odlišnost je v tom, že kupují databáze od velkého množství poskytovatelů, kteří se například soustředí jen na třetí francouzskou ligu, nebo dokonce na dorosteneckou ligu. Oni jdou tak daleko, že mají i databázi dorostenců Slavie, včetně hodnocení kvalit každého z nich.
Jak tyhle informace získají?
Mareš: Všechno se děje na základě kamerových záznamů, jež později dekódujete a máte přehled o tom, co se děje na hřišti, každý hráč je jako kódovaný bod na hrací ploše. Základem je, že poskytovatelé těchto informací si dobře natočí ligu, kde cítí potenciál, začnou to rozebírat a vytahovat data. Belgický Saint-Gilloise spolupracuje s mnoha poskytovateli, sjednotí si to do svých metrik, kterým rozumí. V tom jsou nejdál.
Myslíte si, že takhle budou fungovat v budoucnu všechny kluby?
Bílek: Do jisté míry ano. V dnešním fotbale je datová analýza trend, k němuž se přiklání stále více klubů. Data pomáhají minimalizovat chyby u výběru hráčů, stejně tak mohou být nápomocná při analýzách hry soupeřů.
V jakých zahraničních regionech hledáte hráče vy?
Bílek: Sledujeme v podstatě celou Evropu, primárním trhem je pro nás Česká republika, zvýšenou pozornost věnujeme Skandinávii, zajímavou příležitostí je i africký trh. Opakuji, naším klíčem je koupit mladého hráče, ve Slavii ten diamant „vybrousit“ a pak dobře prodat do západní Evropy.
Co Slovensko?
Bílek: Slovenská liga nemá takovou úroveň jako česká, tamní kluby navíc vyznávají jinou filozofii a nemají pro nás mladé zajímavé hráče. Dobře funguje Žilina, ale i ta chce hráče prodávat přímo do zahraničí. Když se podíváte na současné top slovenské fotbalisty, většinou odešli do velkých lig už v 17 letech. Máme dva slovenské hráče, Hromadu a Schranze, a jak vidíte, do Slavie se dostali přes jiné kluby než přímo ze Slovenska.
Co náročný styl slávistické hry? Nevyřazuje vám to ze hry stovky potenciálních hráčů, kteří by v jiných mužstvech mohli být za hvězdy?
Bílek: Styl hry, který vyvinul náš trenérský štáb, je extrémně náročný a je určitě pravda, že ne každý fotbalista je schopen takovou zátěž zvládat. Logicky tomu tak musíme přizpůsobit i výběr hráčů. Zcela jistě i ti, kteří neprojdou naším filtrem, v jiných týmech uspět můžou, v našem stylu hry ale ne.
V modelingu dřív platily míry 90–60–90. Jaké máte v dnešním fotbale vy?
Bílek: Záleží na pozici, na níž hráč hraje.
Třeba obránce.
Mareš: A jaký? Levý, pravý, stoper?
Stoper.
Bílek: Jakub má na mysli, že dnes máme popsanou každou konkrétní pozici od základních dat, jako jsou váha, výška a věk, až po složitější metriky, kde sledujeme všechna herní data. U každé pozice jsou pro nás samozřejmě důležitá jiná. Musíme zvážit, jakou má hráč typologii a jakou bude hrát v našem systému roli. To znamená, že když hledáme útočníka, dopředu si musíme říct, jestli hledáme typ Kollera, nebo Baroše. Oba hrají na stejné pozici, ale oba mají na hřišti naprosto odlišné úkoly. U stopera hraje roli samozřejmě výška, rychlost při návratu, hra ve vzduchu nebo maximální možná intenzita v prvních krocích.
Slávističtí fanoušci se léta domáhají nějakého velkého útočníka do soupeřova vápna. Co na tenhle laický pohled říkají data? Je to oprávněný požadavek?
Bílek: Takového útočníka by samozřejmě chtěl mít každý klub, ale pravda je, že je to extrémně nedostatkové zboží. V našem cenovém rozpětí je velice těžké najít zabijáka do vápna, který dá hned první sezónu třicet gólů. Můžu ale vůbec poprvé prozradit, že na někom takovém již delší dobu pracujeme a doufáme, že se nám podaří přestup dotáhnout.
Váš trenér napsal, že stopera Igoha Ogbua jste vybírali na základě vítězné mentality. To se asi nedá z dat vypozorovat, že?
Bílek: To je jedna z nejdůležitějších a nejtěžších věcí. Když jde o českého hráče, je o dost jednodušší získat informace o jeho charakteru, protože prostředí dobře známe a máme kontakty. Co se zahraničních hráčů týče, je to komplexní práce všech zúčastněných. Společně se skauty, trenéry a analytiky se snažíme poznat, jak se hráč chová v určitých situacích. Jak se projevuje, když vstřelí branku, jestli se raduje sám, či s týmem, i to je pro nás věc ke sledování, opravdu zacházíme do největších detailů. Za poslední dobu jsme přivedli několik zahraničních hráčů, naposledy Christose Zafeirise a Igoha Ogbua. Oba jsme viděli hrát několikrát naživo, já osobně jsem za nimi i jejich agenty několikrát přicestoval na osobní schůzku, ta vám řekne také hodně. Finální fází před podpisem je večeře s hráčem a agentem za účasti více lidí. Ale na vaši otázku: Ve Slavii máme také tři sportovní psychology a začínáme vyvíjet metodiku, jak poznat, jestli hráč je charakterově vhodný, a to jak na hřišti, tak i mimo ně.
Proč se přestup Zafeirise povedl?
Bílek: Hráče, agenta a jeho rodinu přesvědčila naše cesta, historie přestupů a to, jak a kam hráče prodáváme. Christosův tatínek je fotbalový nadšenec a Slavii znal. Líbila se mu práce našich trenérů s mladými hráči, poznal, že jsou schopni Christose výrazně výkonnostně posunout.
Co v přestupech rozhoduje? Slavia usilovala o švédského obránce Isaaka Hiena, který nakonec skončil v italské Veroně.
Mikyška: Rychlost. V dnešní době všechny kluby používají podobná data jako my, takže je potřeba být na místě včas, ideálně první. Před pěti a více lety jsme mohli hráče sledovat klidně půl roku. Stává se, že jedeme na hráčův třetí zápas a už tam nejsme sami.
Kdy se vnímání Slavie v zahraničí zlomilo?
Bílek: Nástupem současných trenérů, s nimiž přišel i úspěch na evropské scéně a s tím i přestupy jako Král, Souček, Ngadeu a další. Zvlášť transfery Krále a Součka pro nás byly zlom. Do té doby jsme prodávali hráče nejvýš za tři milióny eur, najednou šel Souček za více než 20 miliónů eur. Tím i argumentujeme při prodeji dalších hráčů – můžeme říct, že pro nás nemá smysl prodávat za tři milióny eur.
Jak zjišťujete před přestupem náchylnost hráčů ke zraněním?
Bílek: Vždycky děláme detailní zdravotní prohlídku. Proto třeba nedopadl přestup hráče Yeboaha z rumunské Kluže. Byl už u nás, měli jsme připravenou smlouvu. Pak se ale díky skvělé práci našeho zdravotního úseku odhalilo, že hráč má pochroumané tři menisky ze čtyř, a ještě povolený křížový vaz. Cena transferu měla být 1,7 miliónu eur, takové riziko jsme nemohli podstoupit a z přestupu sešlo. Tenhle příběh je zase odvrácená strana naší práce. Na přestupu jsme pracovali půl roku a nakonec jsme ho museli sami zrušit. Hráč sice může hrát, ale s povoleným vazem se může brzy zranit a vypadnout na půl roku.
Slavia má často hodně zraněných. Fanoušci a média spekulují, jestli je trenér nepřetěžuje. Není to tak?
Bílek: Naopak trenérský tým hráče chrání. Je nám často vyčítáno, že rotujeme sestavu, ale právě tím se snaží trenéři předcházet zraněním. Ve Slavii máme široký zdravotní personál a nejmodernější vybavení, vzhledem k náročnosti programu se ale někdy zraněním nevyhneme, bohužel je to součást hry.
Trenér Manchesteru City Pep Guardiola řekl, že Erlingu Haalandovi, dnes zřejmě nejlepšímu hráči světa, se málo věnovali v jeho předchozím angažmá, v německém Dortmundu. Za dva roky tam chyběl 95 dní. Znamená to, že v City jsou ještě dál?
Bílek: To bych si tvrdit netroufl. Jedná se o špičkové kluby, které jsou ve všech aspektech na nejvyšší úrovni. Samozřejmě nemáme detailní informace o tom, jak probíhá regenerace v Manchesteru City nebo Dortmundu, ale ze své zkušenosti můžu říct, že hodně záleží na samotném hráči. Díky technologiím a celkovému posunu zdravotnictví se ochrana zdraví hráčů hodně posunula. Zranění se léčí rychleji, v regeneraci nastal zásadní posun. Slavia jen za poslední dobu investovala do zdravotního úseku desítky miliónů korun a stále je kde se zlepšovat.
I ve Slavii jsou velké marodky. Souvisí to s dynamickým stylem vaší hry?
Bílek: Určitě to má částečný vliv, aspektů je ale více. Máme extrémně náročný program, pravidelně hrajeme tři soutěže, tedy převážnou část sezóny odehrajeme v týdnu dvě utkání. Co se zranění týče, doplácíme také na nekvalitu hracích ploch a na agresivitu soupeře. V našich utkáních je lehce pozorovatelný fakt, že týmy, které proti nám nastoupí, cítí vyšší míru motivace a mnohokrát jdou jednoduše za hranu bezpečné hry.
Jak bude fotbal vypadat za pět let?
Bílek: Bude ještě trochu rychlejší, i když se to už zdá nemožné. Klade se důraz na metodický rozvoj mladých hráčů, takže budou ještě lépe technicky vybaveni. Díky rozvoji technologií bude větší důraz kladen i na data. Kluby si budou vybírat hráče dokonale padnoucí do jejich stylu. A budou ještě sofistikovanější taktiky. Mimochodem, nedávno jsme koukali na zápas Ligy mistrů Bayern Mnichov–Manchester City. A co předvádí trenér City Guardiola takticky, na to zírám. To je jiný sport.
Jak se fotbal změnil pro hráče oproti době, kdy jste hrál vy?
Bílek: V rychlosti. V dnešní Slavii bych si vůbec nekopl.
Mareš: Když si pustíte zápasy z Eura 2004, je to jiný sport.
Bílek: Dříve nebylo obvyklé, aby se do všech herních činností zapojoval celý tým. Dnes je samozřejmostí, že se útočník zapojuje do defenzívy, naopak na výstavbě útoků se svým způsobem podílí i brankář.
Člověk se biologicky vyvíjí tisíce let. Jak je tedy možné, že za 20 let se fotbal tak změnil?
Bílek: Dnes jsou hráči vyloženě profesionálové a tak se chovají i ve svém volném čase. Individualizovala se příprava. Více se věnuje výživě a regeneraci. Já jsem hrál na přelomu staré a nové doby. Když to řeknu odlehčeně, tehdy hráči přišli po tréninku domů, dali si pivo a koukali na televizi. Dnes dorazí na stadión ráno, jdou do posilovny, dělají kompenzační a jiná cvičení, jdou na trénink, poté na regeneraci a pak mají videorozbor. Dobře se stravují, připravují se a na hřišti je to vidět. Typický příklad toho je Ronaldo a způsob, jak se udržuje po fyzické stránce. Fotbalové kariéře podřídil všechno.
Zmiňovali jste videorozbory. Kolik času u nich dnes hráči tráví?
Bílek: Víc a víc. Za nás se nahrálo na VHS televizní Dohráno, podívali jsme se jen na góly a bylo. Dnes se rozebírají celé zápasy a řeší se každý detail.
Mikyška: Dokonce i na zápas dorostu jsme se teď dívali na jeden poločas dvě hodiny. Těch detailů ve hře je opravdu hodně.
Kolik času tomu věnujete?
Mareš: Nonstop.
Bílek: Skauti přes týden koukají na videa a o víkendu jezdí na zápasy. Trenéři a hráči mají každý den něco jiného, analyzují soupeře a podobně.
Být placen za to, že se celý den díváte na fotbal, to je asi vysněná práce, co?
Mikyška: Nemusíme platit Netflix, pořád se máme na co dívat.
Legendární český trenér Tomáš Pospíchal říkal, že fotbal nemá logiku. Vy se mu tímhle „zvědečťováním“ fotbalu tuhle logiku snažíte dát. Je to tak?
Mareš: Dlouhodobě ano. Dopředu modelujeme vývoj zápasu a vymýšlíme, jak bychom mohli soupeře zaskočit. Bavili jsme se dnes o metodě expected goals, která dlouhodobě funguje. Třeba Budějovice na začátku sezóny sice bodovaly, ale podle metody expected goals měly prohrávat. Časem je to dostihlo, sedm kol sice zvládly, ale pak přišel propad. Takže my se zaměřujeme spíš na trendy. Když se nám výsledkově nepovedou dva zápasy, podíváme se, jak to odpovídá našim modelům a jestli nešlo jen o náhodný výkyv.
Myslíte, že časem budou modely ještě přesnější?
Mikyška: Pořád hraje roli lidský faktor. Fotbal je o chybách, a ty nejde předpovědět.
Dnes se v médiích fotbal hodnotí tak, že gól je jenom výsledek něčí chyby. Ještě před dvaceti lety se naopak oceňoval dobrý nápad, střela nebo klička. To, že jsou vítězství výsledkem něčích chyb, je spíš pohled ajťáků na sport, ne?
Mareš: To je rozdíl mezi pohledem fanouška a trenéra. Ale něco na tom je, když to dotáhneme do absurdna, tak perfektní zápas je 0:0. Fanklub defenzívního fotbalu by s námi souhlasil.
