Koule nebrat, je to malý terč, říká abstinentka, vegetariánka a feministka Jasmína Houdek, lektorka sebeobrany

Vaše kniha Moderní sebeobrana vyšla nedávno ve slovenštině, křtili jste ji v bratislavském podniku Tepláreň, kde před půl rokem došlo k vraždě Juraje a Matúše, dvou mladých příslušníků komunity LGBTQ+. To, předpokládám, nebyla náhoda.  

Rozhodně ne, já si Tepláreň prosadila, i když mě všichni varovali, že je to moc malý prostor a nevejde se tam dost lidí. A ano, bylo narváno. Přišla i Radka, kamarádka obou kluků, kterou útočník během tragédie postřelil do nohy. Z naší strany se jednalo o výraz solidarity, toho, že Moderní sebeobrana tu je pro všechny, kteří ji potřebují nejvíc. Bavili jsme se tam i o tom, že vrahovi spolužáci po činu říkali, že míval blbý fórky a divný řeči, často žertoval o zabíjení lidí z menšin. Ono totiž za vtip schováte úplně všechno. Čímž, zdůrazňuji, neříkám, že každý vtipkující je vrah, ale někdy vše začíná tím, že je nám někdo trochu podezřelý, ale my „červenému praporku“ v naší hlavě nevěnujeme pozornost. Možná že kdyby na něj a jeho divné chování někdo upozornil dřív, nemuselo k vraždě dojít. Když se vám v hlavě spustí váš vnitřní alarm, je naprosto v pořádku jednat. Dá se to naučit.

Říkáte tedy, že násilí nezačíná úderem?

Ani znásilnění nezačíná tím, že vám někdo někam strká prsty. Někdy je začátkem násilí fórek o tom, jestli máme zrovna periodu, velká prsa, nebo jestli máme rády orální sex. Takový testík, jestli si překračování hranic necháme jako ženy líbit. Jenže co děláme my? Buď se usmíváme, nebo mlčíme. Občas začneme z nervozity říkat nějaké nesmysly, a až poté, co nám odezní adrenalin, najednou víme, jak jsme se měly ohradit, co odpovědět. Jenže už je pozdě.

Takže to, že má někdo trapnou poznámku a vidí, že se vám jeho řeči nelíbí, už je napadení?

Je to začátek procesu, který k fyzickému napadení může vést. Skoro každá oběť si zpětně dokáže uvědomit, že ten člověk si ji předem vyhlédl a pak testoval a zpracovával. Rodinné setkání, strýček, který vám říká, jak jste krásná, takové ty vtípky, možná vás, taky jen tak z legrace, chytí pod stolem za nohu, ale vy radši nechcete reagovat, protože jste v rodinném prostředí. A přece nebudete ostatním kazit oslavu. Nebo strejda občas hodí nějaký homofobní nebo rasistický fórek, to máte všechno v jednom škopíčku – překračování hranic se projevuje různým způsobem.