Halina Trsková: Cizinci ze třetích zemí platí za zdravotní pojištění méně než Češi. To je špatně
Podle Haliny Trskové, místopředsedkyně představenstva Pojišťovny VZP (PVZP), která nabízí komerční pojištění osob a firem, politici v dubnu přijali zákon o azylu, který je nejenom postavený na hlavu, ale i diskriminační vůči českým občanům. Upozorňuje, že ve zbytku Evropské unie i světa je to naopak – státy upřednostňují vlastní občany a cizinci si musí za stejné služby zaplatit víc. Ale u nás v případě zdravotního pojištění ne. Což je podle Trskové nespravedlnost a problém.
Poslaneckou sněmovnou prošl nový azylový zákon, který nad rámec povinné transpozice zahrnul automaticky děti ze třetích zemí do veřejného systému pojištění. Vy jste se snažila neúspěšně upozornit na rizika a negativní dopady tohoto kroku. V čem je problém?
Jsem na nás všechny nesmírně hrdá, že pomáháme uprchlíkům například z Ukrajiny, ovšem vůbec nechápu, proč v dubnu Poslanecká sněmovna schválila, že všechny děti cizinců ze třetích zemí do 18 let budou automaticky v systému veřejného zdravotního pojištění. A je pro mě také nepochopitelné, že o tom příliš neinformovala ani média.
V čem je konkrétně problém?
Protože veřejné pojištění je nárokové. Pojištění za tyto děti má platit rodič, zřejmě minimální zálohu. Ale v okamžiku, kdy přestane platit, nemá stát možnost, na rozdíl od občanů České republiky, jak z něj pojistné vymoct. Umíte si představit, jaká stavidla jsme tím otevřeli? Kolik cizinců ze třetích zemí zde bude čerpat plnou péči za tuhle částku, jež pokryje jen zlomek nákladů? Musíme si uvědomit, že v mnoha třetích zemích není kvalitní zdravotní péče, někde je naprosto špatná či žádná. Máme potřebným určitě pomáhat, zvláště dětem, ale české zdravotnictví je už nyní téměř na pokraji svých kapacit a tato pomoc musí mít pravidla a nesmí být na úkor českých dětí, dětí s trvalým pobytem, či uprchlíků před válkou.
Ale pokud je to součástí zákona o azylu, přijaly to všechny země EU, ne?
V žádném jiném státě EU nic podobného nenajdete. Vstup dětí cizinců ze třetích zemí do veřejného zdravotního pojištění je nad rámec povinné transpozice. Navíc nemá s azylanty ani migranty z Ukrajiny nic společného. Jedná se o porušení principu veřejného zdravotního pojištění, otevírá dveře zdravotní turistice a zatíží zdravotní systém a státní rozpočet. Co se bude dít, když cizinec přestane pojistné za dítě odvádět? V tu chvíli je dluh na cizinci téměř nevymahatelný. Tu zkušenost už máme. Od cizinců, kteří systém účelově zneužívali, jsme zpětně nikdy nic nevymohli. Takže ve finále náklady na jejich léčbu bude platit stát – tedy my všichni. Je to zkrátka nesystémové a špatně. Paskvil, který je nefér vůči českým občanům.
Máte představu, kolik to bude stát veřejný rozpočet?
Spočítali jsme, že jen pro první rok to bude znamenat mínus čtyři miliardy ze státního rozpočtu.
Kolik v průměru u nás stojí zdravotní péče na jednoho člověka? Dá se to vůbec říct?
Náklady na jednoho pojištěnce v Česku, přepočítáno na hlavu, jsou v průměru o něco víc než 44 tisíc korun ročně. Zaměstnanec s klasickou průměrnou mzdou odvede ročně do systému přes pětašedesát tisíc korun. Já třeba budu tohoto systému během svého života účastna zhruba pětačtyřicet let. To jsou snadné počty a stát tato čísla dobře zná. Za to očekávám péči. Pro sebe i pro své děti, které taky, jakmile začnou vydělávat, přispívají do systému. Zatím systém funguje, ale všichni víme, že je to taktak. Automatickým a bezpodmínečným přijímáním dětí cizinců ze třetích zemí do veřejného systému pojištění a tím automatické zajištění přístupu ke zdravotní péči otevírá Pandořinu skříňku v podobě nekontrolovatelné zdravotní turistiky.
To zní trochu xenofobně, co vám na tom vadí?
Ale je to přesně naopak. Jako pojišťovna se o cizince ze třetích zemí, kteří sem přicházejí studovat, pracovat nebo jako rodinní příslušníci těchto osob, staráme kvalitně. Nabízíme jim širší rozsah úhrady zdravotní péče, než má český občan. Nezatěžujeme státní rozpočet, zdravotnickým zařízením je veškerá péče uhrazena. Současně ale zabraňujeme zdravotní turistice a plánovaným zákrokům. Pokud se jakýkoliv cizinec ze třetí země chce u nás pouze léčit, ať si péči uhradí v plné výši. Nárok na zdravotní péči, který byl v zákoně o azylu přijat, je český stát povinen zajistit. Toto rozhodnutí přispívá k dramatickému snížení dostupnosti zdravotní péče v Česku, jenž je už dnes reálně na hraně svých možností, ne-li za ní. Dalším kritickým důsledkem bude dopad do veřejného rozpočtu, na kterém se cizinci nijak nepodílí a stali by se čistými příjemci financí tvořených občany České republiky. Tím by zároveň došlo k popření systému solidarity.
Kdo jsou ti takzvaní cizinci z třetích zemí? Taky Ukrajinci?
Je to složitější. Máme cizince, kteří jsou z EU nebo Schengenského prostoru, ti, když sem přijdou pracovat nebo studovat, jsou u nás v rámci jednotného evropského trhu. Odhlásí se z pojištění ve své zemi a u nás se přihlásí u jakékoliv pojišťovny do veřejného systému zdravotního pojištění. Na našem území samozřejmě funguje celá řada mezinárodních smluv, jedna pokrývá třeba vědce. I tito vědci a jejich rodiny jsou součástí veřejného systému.
Takže hradí pojištění sami ve stejné výši jako my?
Platí do systému veřejného zdravotního pojištění jako český občan. Cizinci ze třetích zemí, kteří mají komerční zdravotní pojištění, jsou všichni ti, kteří nejsou azylanty, žadateli o azyl, uprchlíci z Ukrajiny, na které se nevztahují mezinárodní smlouvy a dále cizinci mimo EU a Schengenský prostor. Co se týče Ukrajiny, komerční pojištění mají pouze ti Ukrajinci, kteří požádali v ČR o vízum před začátkem války. Uprchlíci jsou součástí veřejného systému pojištění už nyní.
Kolik tedy stojí komerční pojištění pro cizince ze třetích zemí?
Cizinec ze třetí země, který k nám jde pracovat, zaplatí průměrně 24 tisíc korun ročně. Rozsah úhrady jeho zdravotní péče je přitom širší, než má český občan. Pro srovnání: OSVČ hradí dnes v minimálních zálohách necelých 33 tisíc korun ročně a pozor, i bez jediné koruny příjmu. Cena komerčního pojištění tedy nemůže být důvodem pro začlenění dětí cizinců ze třetích zemí do veřejného systému pojištění.
Co aktuálně Ukrajinci, tedy žadatelé o azyl a uprchlíci před válkou?
Zde je ve všech evropských zemích jednotný přístup, že azylanti, a tedy i uprchlíci před válkou, vstupují do systému veřejného zdravotního pojištění automaticky po zákonem určenou ochrannou dobu.
A tito lidé, třeba Ukrajinka s dětmi, jež k nám utekla před válkou, platí za pojištění co?
Když k nám přišla a zaregistrovala se v zákonem určené době, vstoupila ona i její děti zároveň do systému veřejného zdravotního pojištění a za to neplatila nic. Po dobu takzvaného víza strpění za ni a její děti platil stát.
Co pak? Když doba víza strpění skončí?
To záleží na tom, co ti lidé dělají. Část z nich u nás našla práci, zažádali o trvalý pobyt a začali odvádět příspěvky jako český občan. Lidé, kteří práci nenašli, nebo pracovat třeba nemohli, se zaregistrovali na úřadech práce a za ně to dál po jistou dobu odvádí stát. Tito lidé primárně vstupovali do VZP. Je to největší pojišťovna, dokázala tu masu lidí pojmout a má také nejširší síť smluvních zařízení a lékařů. Ale jakmile vízum v tísni skončí, můžou se přeregistrovat k jiné zdravotní pojišťovně.
Vaši pojištěnci tedy nejsou azylanti?
U nás jsou ti, co neutíkají před válkou, nežádají o azyl, lidé ze zemí mimo EU a primárně sem jdou studovat nebo pracovat, respektive to deklarují. Mohou sem přijet se zbytkem rodiny, aby se ta sjednotila. A pro tyto lidi u nás i v EU platí, že když dostanou vízum, jeho součástí musí být pojistná smlouva. Ta by měla garantovat úhradu zdravotní péče v komplexním pojetí, to znamená měla by se přiblížit veřejnému pojištění. Ale pozor – toto pojištění není nárokové.
Vaše pojišťovna je v podstatě vyčleněna z VZP takže asi sdílíte stejnou síť smluvních zařízení, že?
Ano, nejsme VZP, ale vyčlenili jsme se z ní a síť jsme od VZP převzali, a ještě jsme ji rozšířili.
Jak tedy pojištění u vás funguje?
Když se u nás cizinec pojistí a má platnou a řádně zaplacenou smlouvu, a potřebuje lékařské ošetření, navštíví zdravotnické zařízení, kde nic neplatí. Úhradu za péči v rámci pojištění provedeme my.
Ale to se u jiných pojišťoven děje, že i když je tam cizinec pojištěn, zdravotnické zařízení po něm chce úhradu a on si to pak vyřizuje se svou pojišťovnou.
Ano, ale my jsme tento systém neměli nikdy.
Proč?
Protože často cizinec, když mu zpětně přijde faktura na sto tisíc, půl milionu nebo třeba na milion a víc, což není tak výjimečné, odjede ze země a nezaplatí. Ty dluhy jsou zjevné a nejsou v podstatě nijak vymahatelné. Pro zdravotnická zařízení je to obrovská zátěž. Za svou práci nedostanou nikdy zaplaceno. Když náš klient potřebuje lékaře a přijde k němu nebo ho přivezou do nemocnice, zdravotnické zařízení nám zavolá a my jim garantujeme úhradu, v případě, že ten člověk platí a pojistka je platná. Nebo se můžou podívat do systému elektronicky.
Tak jak je možné, že mnozí ruskojazyční cizinci platí vysoké pojistky a nejsou ošetřeni? Aspoň jsem o takových případech slyšela už mnohokrát.
Protože ti lidé bohužel nemají správné informace a naletěli překupníkům a kšeftařům, často napojeným na firmy, jež jim tady slíbí vyřídit víza a najít práci. Někdy před více než čtrnácti lety se tady třeba začaly ve velkém přeprodávat levné ukrajinské a běloruské pojistky. Říkalo se jim strachovky. Lidé si je koupili ještě v zemi svého původu, přišli sem a tady ty pojistky nezajišťovaly žádnou péči.
Ale komu ty strachovky zaplatili?
Nějaké pracovní agentuře, překupníkovi. A zaplatili za ně opravdu nemalé peníze. Ovšem když pak tady potřebovali ošetření, zjistili, že jim ta strachovka k ničemu není. Na trhu byl tehdy skutečný divoký západ, ráj kšeftařů. A samozřejmě to nepostihovalo jen ty cizince, ale dopad byl na celý systém. Protože když ten člověk opravdu potřeboval nutně pomoc, tak ji dostal. U nás nemůžete odmítnout ošetřit člověka v ohrožení života. Ovšem pak po něm zůstaly dluhy.
Ale jak mohli dostat vízum, když neměli platné pojištění?
Za to právě platili různým pochybným zprostředkovatelům, kteří jim nějak vízum dokázali zařídit. Pro mě je pořád záhadou, jak takové množství lidí mohlo v těch letech u nás dostávat víza na strachovky… Protože ty strachovky vydávaly mnohdy neexistující pojišťovny.
Co se od té doby změnilo?
V roce 2009 naštěstí zasáhl stát s tím, že pojištění těchto cizinců u nás může dělat jen pojišťovna, která má na našem území organizační složku nebo pojišťovna s působností na našem území. Ovšem zprostředkovatelé si hned našli obezličku. Naše cena na trhu byla asi třicet tisíc na rok pro běžného člověka, který sem jel pracovat. Ale najednou se stalo to, že se podobné pojistky začaly prodávat u těchto makléřů za patnáct, pak za deset tisíc korun na rok. Nakonec bylo možné pořídit pojistku za tři tisíce na rok. Trh byl až do roku 2020 v takovém chaosu, že se běžně stávalo, že my jsme třeba měli pojistku pro studenta za patnáct tisíc na rok, což byla opravdu levná pojistka, ale skoro žádné studenty ze třetích zemí jsme pojištěné neměli, protože jim to jinde nabídli za zlomek.
Ale kde si tu pojistku koupili a co za ni dostali za ošetření?
Mnohé ostatní pojišťovny bohužel přistoupily na skutečný low-cost, který sem zavedla jedna z nich, nechci ji jmenovat. Cílem bylo mít co nejvíc pojištěnců. Což znamenalo extrémně levné pojistky, a naopak vysoké provize zprostředkovatelům. Jejich klienti přitom věděli, že na tu levnou pojistku sice dostanou vízum, ale nulovou zdravotní péči. A oni to brali. Dostali vízum a spoléhali na to, že když by se jim opravdu něco stalo, tak je u nás ošetříme tak jako tak.
Takže i zavedené pojišťovny přistoupily na to, že za pár drobných vydávaly jen papír, který umožnil cizincům dostat vízum, ale jejich zdraví nijak nechránil?
Ano. Občas někdo dostal uhrazené drobné ošetření na ambulanci. Měly dokonce i své VIP klienty, kterým výjimečně zaplatili i péči v nemocnici, ať nejsem nekorektní. Nicméně celý trh to neuvěřitelně pokřivilo.
O jakých částkách se teď bavíme?
Naše pojistka byla v průměru pro pracujícího člověka kolem dvaceti až dvaadvaceti tisíc korun za rok. Což je ale pořád mnohem méně, než kolik musel v té době odvést státu český občan na minimálních zálohách. Bylo a bohužel stále to je nesmírně nespravedlivé vůči českým občanům.
Takže český občan dotuje těmto cizincům stejnou péči jako má on sám?
Ano, ale už ne v tak velké míře. V srpnu 2021 politici naštěstí rozhodli, že tohle hazardování s lidským zdravím, protože to nic jiného nebylo, musí skončit. Nově jsme se vrátili k modelu, že i cizinec ze třetích zemí má mít obdobu veřejného pojištění. Tedy, že on si platí pojištění a péče je vykazována pojišťovně, která ji ale opravdu uhradí. A proto na přechodnou dobu svěřila péči o tuto skupinu lidí nám.
To nebyly ostatní pojišťovny proti?
Samozřejmě, že byly. Pustili se do nás téměř všichni. Dokonce i Česká asociace pojišťoven nás chtěla vyloučit. Jejímu chování nerozumím, neboť PVZP sama o sobě takto nerozhodla. Pokud jim to vadilo, měli se zlobit na politiky. Na druhou stranu vždy respektujeme rozhodnutí státu a řídíme se jeho zákony. A vzhledem k tomu, jak jsme se v rámci pojištění zdraví celé ty divoké roky chovali zodpovědně, dávalo smysl, že stát vybral nás. Přiznávám, že jsem osobně po dlouhé době byla na naše zákonodárce pyšná. Protože udělali něco pro ochranu zdraví nejen cizinců, ale i českých občanů. Přece nechceme, aby nám tady běhali nemocní cizinci.
O jakých nemocech třeba mluvíte?
Když jsem viděla, kolik sem takzvaně přichází nových typů žloutenek, syfilitidy, kolik je HIV pozitivních dětí… Nemluví se přitom o ničem z toho. Ale zpět k tomu rozhodnutí. Stát také rovnou ustanovil přechodné pětileté období, aby se mohly všechny ostatní pojišťovny postupně zapojit, ale s podmínkou, aby to fungovalo, jak má a nejen jako. Samozřejmě na trhu s komerčním pojištěním nastalo zděšení.
Kvůli vašemu v podstatě monopolu?
Ano. Ale my jsme kvalitní česká firma, která dělá svou práci poctivě a opravdu se o své klienty a jejich zdraví stará. Sice u nás pojištění něco stojí, ale klient ví, že vždycky bude ošetřen a my následně vše plníme. Zkrátka odmítáme hazardovat s lidským zdravím. To není auto nebo dům. Všichni se vztekali, nejvíc samozřejmě ti makléři a zprostředkovatelé ze zemí bývalého Sovětského svazu, protože jim to ohrozilo jejich kšefty.
Kolik u vás dnes stojí pojištění?
Cizinec ze třetích zemí u nás dnes zaplatí průměrně ročně za zdravotní pojištění dvacet tři tisíc šest set.
Ale to je méně, než český občan platící minimální zálohy. Vám to připadá v pořádku?
Není to v pořádku. Je to málo, já vím. Přesto jsme stále některými subjekty i Českou asociací pojišťoven napadáni, že jsme moc drazí. Jsme pod obrovským tlakem i mnohých neziskovek, které mají pocit, že lidé ze třetích zemí jsou chudáci a potřebují naši pomoc a my je v podstatě vykořisťujeme…
Ale oni chtějí pomoc na úkor nás všech, jestli to chápu správně?
Bohužel. My bychom to chtěli změnit, ale vzhledem k tlaku ze všech stran i od státu, nemůžeme. A teď se k tomu ještě přidá to nárokové pojištění dětí cizinců ze třetích zemí. Doufám, že vládě dojde, že je to špatně, a napraví to. I politikům by mělo přece primárně jít o zdraví českých občanů, to musí být na prvním místě. A nemůžou za něj platit víc než cizinci, jak je to dnes.
