Našemu školství chybí větší pružnost, říká nejoblíbenější učitelka Česka Daniela Krátká

Na konci března jste byla vyhlášena nejoblíbenější učitelkou v České republice a získala titul Zlatý Ámos. Měli by vás vaši žáci nebo kolegové nějak speciálně oslovovat?

Slyším už jen na „Vaše královská Milosti“. Dělám si samozřejmě legraci, žádné speciální oslovování není. Myslím si, že v očích kolegů i svých žáků jsem pořád stejná, není důvod ke změnám.

Jaká byla bezprostřední reakce vašich žáků, když se dozvěděli, že jste soutěž vyhrála?

Bylo skvělé, že mnoho mých žáků jelo na finále soutěže se mnou. Když mě vyhlásili vítězem ankety, nejprve to dlouhou dobu hlasitě burácelo v publiku a poté se hromadná radost a euforie přesunuly na pódium, kde jsme slavili společně. Tyto okamžiky byly moc fajn.

Jak jste se do této soutěže vůbec dostala?

Jako slepý k houslím. O své nominaci jsem se dozvěděla až na konci prosince loňského roku.

Byla jste nominována bez va­šeho vědomí?

Ano, do určité fáze jsem neměla vůbec ponětí, co se na mě chystá. S nemalou organizační pomocí kolegyně mě studenti nominovali bez mé intervence. Den před loňskými vánočními prázdninami mi kolegyně odtajnila plány o záměru mě nominovat a já si při tom ťukala na čelo. Ono to totiž není jen tak, v přihlášce musíte mít určité náležitosti, například sto podpisů od navrhovatelů. Jenže ona vytáhla arch s desítkami podpisů a řekla, že potřebuje už jen ten můj. Je pravda, že nejprve jsem byla trošku zaražená, ale tohle jsou věci, které se neodmítají. 

Nicméně neříkala jste si: „Proč právě já?“