Neurolog Jiří Dvořák: Špatný životní styl zruinuje dobré geny

Jako lékař pracujete už téměř půl století. Jak se rodila vaše profesní dráha, co stálo na začátku vaší cesty na medicínu?

Původně jsem měl v úmyslu stát se hercem. Dokonce jsem ještě jako gymnazista v roce 1965 napsal do divadla Semafor Jiřímu Suchému, jestli by pro mě neměl místo. I když jeho reakce byla veskrze pozitivní, tak rodiče z nápadu, že bych se živil jako herec, nebyli nadšení. Proto jsem se potom rozhodl pro medicínu.

Z jakého prostředí pocházíte? Byli to právě rodiče, kteří vás v mládí nejvíce formovali, anebo jste měl ještě jiné výrazné vzory?

Maminka, která stále žije, v červnu oslavila už sté třetí narozeniny, pracovala jako učitelka. Otec byl ředitel průmyslové školy ve Zlíně. Rodiče mi předali lásku k přírodě. Už od mládí jsem ale šel vlastní cestou. Třeba jsem chodil sám po horách a lyžoval. Hodně jsem četl knihy, především klasickou literaturu, v té době to byla hlavní možnost, jak se konfrontovat s okolím. Když se na to dívám retrospektivně, tak jsem se formoval hlavně sám. V roce 1966 jsem přišel do Prahy, dostal jsem se na lékařskou fakultu, ačkoliv jsem měl špatný kádrový profil. Můj život se tak začal utvářet v Praze v postupně se uvolňující atmosféře před pražským jarem.

Právě po pražském jaru jste se ale coby student medicíny rozhodl odejít z tehdejšího Československa do Švýcarska. Kdy a za jakých okolností se to přihodilo?