Anna Fialová: Ty vole, tohle bych strašně chtěla dělat, tady bych chtěla bejt. A teď v Dejvickém divadle jsem

V čem pro vás byla druhá řada Ivety jiná?

Odehrává se v devadesátých letech, kdy Iveta už byla dospělá ženská na vrcholu kariéry, který si užívala, ale zároveň pořád trpěla tím, že postrádala lásku. Navíc zažila tu epizodu, kdy ji unesl Roman Tříska, musela si projít potratem… Tyhle věci se v ní bily s euforií a štěstím z kariérních úspěchů a bohužel je začala „řešit“ prášky na spaní, které zapíjela alkoholem. Taky se jí, myslím, od té první série trochu zlepšilo sebevědomí. Ve mně navíc devadesátá léta vyvolávají příjemnou nostalgii, a já jsem hodně velký nostalgik! Jsem narozená v roce 1995, takže jsem si při natáčení užívala kostýmy, celé to vytváření dobové atmosféry.

Na premiéře druhé Ivety v Lucerně jste říkala, že jste milovala muzikál Dracula, v němž Bartošová vystupovala. Měl premiéru jen pár měsíců po vašem narození. Jak je možné, že jste si ho stihla zamilovat?

Moje máma v Draculovi tancovala a já jsem během těch stovek repríz byla odkojovaná a odkládaná v zákulisí. Mám ten muzikál tak zarytý v podvědomí, že ho umím víceméně kompletně nazpaměť. A co se týče pražské muzikálové scény, je Dracula, myslím, nejlepší a nejúspěšnější dílo, které na ní vzniklo. Takže zazpívat si v Ivetě 2 árii Adriany, již hrála právě Bartošová, byl pro mě splněný sen.

Věděli tvůrci Ivety, vysílané na platformě Voyo, o tomhle vašem těsném spojení, když vás obsazovali do první řady?