Volker Kutscher: Autor předlohy ke seriálu Babylon Berlín, poprvé v Praze se svou novou knihou
Mluví pomalu, rozvážně, trvá na rodné němčině. Nevypadá ale unaveně, spíš jako by opatrně vyhlížel konec své dvacetileté pracovní éry, která se nese ve znamení skvělé série kriminálních případů komisaře Gereona Ratha a Charlotty Rathové, rozené Ritterové. Knihy vydává v češtině od roku 2017 nakladatelství MOBA: Mokrá ryba, Tichý zabiják, Goldstein, Spis Vaterland, První padlí, Lunapark, Marlow, Olympia… Devátou (a prý předposlední) část tohoto kriminálního cyklu, který se odehrává v Berlíně mezi lety 1929 a 1936, Transatlantik, přijel německý spisovatel VOLKER KUTSCHER (60) představit do Prahy osobně v rámci veletrhu Svět knihy.
Přijel jste z Berlína?
Přijel jsem vlakem! Ano, z Berlína, je to krásná cesta! Žít tam je pro mě důležité. Z internetu se toho moc o historii nedočtete, většinu rešerší dělám přímo na místě, v berlínské knihovně. Mám i svoje kontakty mezi historiky a historičkami, kteří mi při tvorbě pomáhají. Taky se rád procházím v berlínských čtvrtích, pro mě ne tak známých, nacházím tam zajímavé, až zásadní věci. Například na židovskou nemocnici, která je použita ve třetím románu Goldstein, jsem narazil úplně náhodou – vůbec jsem netušil, že tam ještě stojí.
Transatlantik, který vyšel v květnu během veletrhu Svět knihy, se odehrává mezi srpnem 1936 a říjnem 1937. Zavedené časové vymezení „jeden rok, jedna kniha“ tedy zůstává?
Přesně tak. Poslední román, desátý, který právě píšu, bude věnován roku 1938. Ze dvou důvodů: jednak v tomhle roce došlo ke křišťálové noci, k takzvanému listopadovému pogromu, jednak, což je důležité pro Českou republiku, došlo k zabrání Sudet. Hitler tehdy vznesl nároky na německá území v době, kdy už k Německu bylo připojeno Rakousko. V případě Rakouska byl však anšlus dobrovolný, zatímco Československo k tomu bylo donuceno vydíráním. Právě v roce 1938 začalo být jasné, že už se nebude jednat o pouhou diskriminaci Židů, ale o jejich vyhlazování. Křišťálová noc z 9. na 10. listopadu 1938 byla prvním krokem k holocaustu, k Osvětimi. Tam ale mých deset knih skončí, dál už vyprávět nechci.
Proč přesně?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
