Putinovský režim nemá právo na existenci, říká ruská novinářka

Farida Kurbangalejevová je jedním z mála žurnalistů z Ruské federace, kteří mají osobní zkušenosti z obou stran. V první polovině své profesní kariéry byla reportérkou a moderátorkou ruské státní televize, poté působila v Američany financovaném Rádiu Svoboda a dnes je redaktorkou ruského opozičního serveru Republic.ru.

Z lukrativního moderátorského postu v ruské státní televizi odešla kvůli tomu, že nechtěla nazývat Ukrajince protestující začátkem roku 2014 na demonstracích banderovci. Když letos 6. července dorazila jako jediná ruská novinářka na tiskovou konferenci při příjezdu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského na Pražský hrad, na poslední chvíli ji vyvedli ze sálu plného novinářů pod záminkou, že představuje bezpečnostní riziko.

Farida Kurbangalejevová pochází z metropole Tatarstánu Kazaně, která je asi 700 kilometrů východně od Moskvy, je původem Tatarka a sama zažila to, čemu se v dnešním Rusku a bývalém Sovětském svazu říkalo a říká rovnost národů. Přesto se dokázala dostat na vrchol a zase z něj z morálních důvodů sestoupit. Po ruské agresi vůči Ukrajině se snaží odstřihnout od všech, co doma válku podporují, a začít nový život v Česku.

Jak se to celé seběhlo s vaším nuceným odchodem z tiskové konference s ukrajinským prezidentem?

Večer jsem se dozvěděla, že „přijede významný host z Východu“ a příští den bude tisková konference. Zkontaktovala jsem se s mluvčí prezidenta Petra Pavla Markétou Řehákovou, měly jsme spolu krátkou diskusi. Poslala jsem jí dokumenty, akreditaci ministerstva zahraničí, občanský průkaz… Pak mě instruovala, kam mám zítra přijít.

Ale to ještě nikdo nevěděl, že přijíždí Zelenskyj?

Veřejnost o tom nevěděla, novináři snad všichni. Ale na tu informaci platilo embargo. Přišla jsem na určené místo na Pražském hradě, byla jsem tam jediná ruská novinářka. Důkladně zkoumali mé doklady, zatímco u všech ostatních se na ně prostě podívali, ty moje ochranka odnesla kamsi do oddělené místnosti. Po půlhodině mi je přinesli s tím, že můžu jít. Pak jsme šli do budovy, kde všichni čekali na Zelenského, strávili jsme tam asi dvě hodiny. Přišel nějaký člověk a řekl, že Zelenskyj právě přistál v Praze a asi za 40 minut bude tady. Sál oživl a v tu chvíli se objevil policista a požádal mě: Paní, prosím pojďte se mnou. Venku mně oznámil, že moje akreditace byla zrušena, a když jsem se ptala proč, odpověděl, že je to rozhodnutí ochranky. Najednou se vedle mě vynořili velcí chlapi v civilu a vyvedli mě ven, nic nedali na mé námitky, že půjdu sama. Ještě jsem posílala SMS Markétě Řehákové, co to mělo znamenat, ona odpověděla, že neví a že jde o rozhodnutí bezpečnostních složek. A druhý den pak o mně začaly vycházet články…

Snažila jste se přijít na to, kde je problém?

Jsou tam dvě základní verze – buďto jde o rozhodnutí českých služeb, nebo se tak stalo na požadavek Ukrajinců. Prostě když uviděli seznamy novinářů, všimli si, že jde o ruské médium, a řekli: To tady nepotřebujeme a vyškrtli mě. Den po tom incidentu jsem se dozvěděla, že jsem dostala v Česku povolení k trvalému pobytu, a nechtěla jsem si kazit náladu. Takže jsem si řekla: čert to vem. A hodila to za hlavu do té doby, dokud o mně nevyšel článek na portálu Hlídací pes, nad tím už mávnout rukou nešlo.

Hlídací pes o vás napsal, že přišlo echo tajných služeb. Zmiňuje konkrétní incident – v březnu 2022 jste na pražském hlavním nádraží působila jako dobrovolnice a při tom si sbírala mate­riály pro reportáže. Dobrovolníci přitom mají takové jednání ­zakázané. Nebylo to zbytečně riskantní, navíc s ruským pasem?