János Zolcer: Za Gorbačova byla tři jaderná tlačítka, teď už je jenom jedno. Rozhoduje sám Putin
Michail Gorbačov, architekt perestrojky, má podstatnou zásluhu na rozpadu sovětského impéria a východního komunistického bloku, kam patřilo i Československo. Na Slovensku narozený producent, novinář a jeho dlouholetý přítel János Zolcer (67) o něm napsal překvapivě otevřenou knihu Tajemství Michaila Gorbačova, s mnoha detaily ze soukromého života. Legendární první a poslední prezident Sovětského svazu, který zemřel před rokem 30. srpna, ji ale celou nečetl; v ruštině zatím nevyšla. V češtině ji letos vydal Slovart, János Zolcer ji do Prahy přijel představit osobně, na veletrh Svět knihy.
S Michailem Gorbačovem vás pojilo blízké, víc než dvacetileté přátelství. Jak začalo?
Narodil jsem se na Slovensku v maďarsky mluvící rodině, pak jsem emigroval do Německa a založil tam velkou produkční společnost. V jejím rámci jsem pak natáčel dokumentární sérii o světových státnících devadesátých let, kteří přinesli svobodu východoevropskému regionu. Tehdy, v roce 2000, mě napadlo, že právě Michail Gorbačov by mohl být průvodcem celého projektu: reportérem, který navštěvuje jednotlivé osobnosti, Bushe staršího, Kohla, Šimona Perese, Nelsona Mandelu a další. Všichni ho znali, vážili si ho, navíc Gorbačov byl v té době už na odpočinku. Sice hodně přednášel všude po světě, aby se uživil, ale i tak se mu můj nápad líbil. Poprvé jsme se setkali ve Vídni, brzy jsme se sblížili: už proto, že jsem jako jeden z mála novinářů ze Západu mluvil rusky.
Věřil vám natolik, že o 20 let později ani nepotřeboval číst velice osobní knihu, kterou jste o něm napsal?
Důvěřoval mi naprosto. Přeložil jsem pro něj z maďarštiny do ruštiny pět kapitol, čistě jen pro něj, aby mohl napsat krátkou předmluvu. Viděli jsme se osobně pár měsíců před covidem. To jsme se ještě dohodli, že ke mně přijede na návštěvu do Budapešti, miloval klobásky, moc se těšil. Ale potom se už nedalo cestovat, vypukla pandemie, pak začala válka na Ukrajině – jemu bylo přes devadesát, už nemohl chodit. Poté, co mu v roce 1999 zemřela manželka, už v podstatě nechtěl žít. Pořád mi říkal: „Já už jen čekám na ten moment, kdy se s ní opět setkám.“ Necítil se dobře ani zdravotně, ani kvůli té situaci v Rusku, pak Ukrajina... Jeho kuchařka i ostatní byli napojeni na KGB, měl v Moskvě jen několik přátel, nebyli to však politici. Jeden byl lékař a ti další dva tři, kteří ještě žili, umělci. Byl to vzácný, v dobrém slova smyslu velmi jednoduchý člověk.
Co bylo symbolického na smrti Michaila Gorbačova?
Byl jsem v 70 zemích po celém světě, z toho jsem se mohl v 69 pochlubit, že znám Gorbačova, že je mým přítelem. Hádejte, kde jsem se za to musel stydět? Kde nikdy nebylo dobré, když jsem někomu řekl, že se s ním znám? V Rusku. Tam mi říkali: S tím? S tím zrádcem? S tím zrádcem vlasti? Takže symbolické se mi zdá, že zatímco v 69 zemích o něm psali jako o hrdinovi, v Rusku o něm dva dny po jeho smrti jeden velmi známý politik řekl: Konečně zemřel, zrádce.
V knize píšete, že jste jednou cestovali z Moskvy na Kavkaz a na letišti mu ani nechtěli uvařit čaj.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
