Jakub Frydrych: U drog existuje jen odhad toho, kolik jich mezi lidmi vlastně je a kolik se spotřebuje

V červenci roku 1967 si legendární kapela The Beatles společně s lékaři a experty zadala v anglickém deníku The Times inzerát, v němž označila tehdejší britské zákony o marihuaně „za nemorální z principu a nefunkční z praxe“. Jsme o 56 let let dál a pořád se zdá, že prohibice a válka proti drogám, nebo naopak liberalizace v této oblasti nefungují, nebo jen částečně. V jakém jsme dnes stavu?

Pokud tvrdíme, že válka proti drogám selhala, tak druhým dechem bychom říkali, že existuje něco jako globální protidrogová politika. Jenže nějaký univerzální koncept, jenž by fungoval, neexistuje. V zemích, které za drogové delikty ukládají vysoké tresty, se tyto látky i tak šíří dál. Když se pak podíváme na státy, které se pokoušely či pokoušejí o liberalizaci v této oblasti, ani tam nebyly naplněny cíle, jež k tomu byly deklarovány. Jestli máme najít společného jmenovatele, tak jsou to starší úmluvy o omamných látkách. Od inzerátu Beatles jsme se ale urči­tě výrazně posunuli v poznání toho, co a v jakém kontextu některé drogy dělají.

Mám pocit, že drogy, výrobci, prodejci i uživatelé si ale dělají, co chtějí.

U některých drog se pohybujeme po sinusoidě – zájem o ně narůstá a pak zase opadá. Byly generace, jež byly v přístupu k drogám konzervativnější, v současnosti jsou naopak liberálnější a tolerantnější k psychoaktivním látkám. Ve světě se zájem za posledního půlstoletí otočil dvakrát i třikrát například ve vztahu k opiátům. Pozoruji renesanci zájmu o psychedelika, která má českou stopu díky Stanislavu Grofovi.

Takže co dál?