Petr Komárek: Zednáři nejsou společenství zamrzlé v minulosti a mocenské ambice nejsou náš zájem
K zednářství se u nás od jeho počátků hlásila intelektuální elita, včetně vůdců protirakouského odboje, politiků a umělců, kromě jiných Alfons Mucha, Jaroslav Kvapil, František Sís, Alois Rašín, generál Jan Syrový, Viktor Dyk, bratři Čapkové, Edvard Beneš, Jan Masaryk či Antonín Švehla. Pětadvacátého února 1923 byla ustavena Národní Veliká Lóže Československá a 27. října 1923 bylo slavnostně vneseno světlo do vysvěceného chrámu lóže J. A. Komenský v Praze. Pověst tajných zasvěcenců, hledajících odpověď na smysl života, jejich rituály a diskrétnost, historicky vynucená vnější mocí, vytvořily kolem zednářů přítmí mýtů a legend. Jací jsou čeští zednáři po sto letech? O tom si Reflex povídal s Velikým Mistrem Veliké lóže České republiky Petrem Komárkem (57), jehož zájmy jsou motorky, sport a kvantová mechanika, a jeho prvním náměstkem Liborem Adamcem (52), mezi jehož koníčky patří hudba, divadlo, biliár a sakrální geometrie.
Jak byste popsal vznik a smysl zednářství?
Libor Adamec: Definoval bych to jako soustavu mravouky, zahalenou v alegorii a znázorněnou symboly. Písemné záznamy o existenci zednářství, pojmech a rituálech, jimiž se dodnes řídíme, sahají hluboko před obvykle zmiňovaný rok 1717. Zednářství vznikalo v kamenických hutích a prostředí stavitelů, kteří byli svobodným povoláním a směli bez omezení cestovat na stavby gotických katedrál. Postupně jejich spolky přešly z operativních na spekulativní činnosti, kde se členstvo i vzdělávalo. I dnes je poučné dívat se na jejich rituály a činnosti původní optikou, proto tradice udržujeme.
Často byla zednářům podsouvána snaha získat politický a mocenský vliv. Byl a je to jeden z motivů existence zednářství, nebo jde o mýtus a legendy?
Petr Komárek: Jak vyplývá z názvu, ve svobodném zednářství byla vždy vyšší míra svobody, protože spojovalo pokrokovější lidi. Zajímavý byl i mix členů z řad stavitelů, architektů i prostých kameníků. Postupem času se členy lóží stávaly i významné osobnosti, dokonce panovníci. Politika a náboženství ale patří k tématům, o nichž se v zednářských lóžích nikdy nehovoří ani nejedná, protože mocenské ambice vždy stály mimo jejich zájem. Pokud byl nebo je nějaký zednář politikem, jedná se vždy o jeho osobní životní cestu, stejně jako jde svou cestou zednář učitel sedící vedle něj.
V čem se posunuly praktické cíle zednářů v současné době?
LA: Zednářství vypadá jako společenský fenomén, ale byl a je hluboce individuální a osobní přínos členství bude každý zednář oceňovat jinak. Někdo vítá společenskou stránku a možnost setkávání, jiný příležitost vzdělávání, přístup k informacím a diskusi, další může akcentovat možnost pracovat na svém vnitřním duchovním rozvoji. Vždy však jde především o kontakt s lidmi, kteří mají normy etiky nastaveny podobně. Může to být prostě způsob života, v němž některé věci dávají větší smysl.
V čem je zednářství jiné a na vyšším stupni společenské prospěšnosti?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
