Irena Kalhousová: V Gaze zemře ještě hodně civilistů. I když Izrael posílá varování, kde bude bombardovat
Izrael má za sebou asi jeden z nejhorších víkendů za poslední desítky let a čeká jej dlouhá a tvrdá válka nejen s teroristickým hnutím Hamás. To v sobotu časně ráno překvapilo jednu z nejlépe vycvičených armád i tajných služeb na světě, když vtrhlo na území jižního Izraele a masakrovalo civilisty. Na širší kontext sobotní události, na podporu Palestinců Hamásu i budoucnost izraelského premiéra Benjamina Netanjahua se ptal Reflex analytičky a ředitelky Herzlova centra izraelských studií UK Ireny Kalhousové.
Jaká byla situace v pásmu Gazy před sobotním ránem? Působí to na mě, že to byla téměř bezproblémová hranice, kde se kousek od ní konal hudební festival, vojáků tam bylo málo. Bylo to tak?
Jih Izraele je zemědělská oblast, kde jsou kibucy, pole a pár měst a Izraelci tam hodně rádi jezdí. Míst v Izraeli, která nejsou hustě osídlená a kde se můžou mladí lidé potkat a tančit, těch není hodně. Zároveň je to také oblast, kde jsou lidé zvyklí na to, že jejich sousedství není úplně bezpečné. Byli zvyklí na raketové útoky, a proto v každém městě a v každém kibucu je velký počet krytů, kam se dá schovat. V minulosti se tam někdy stalo, že komando pěti šesti “hamásníků” proniklo na území Izraele přes tunel, případně přes moře a pokoušeli se unést izraelské vojáky nebo i civilisty. To se jim většinou nepovedlo, ale lidé si nedovedli představit zkázu takového rozměru, jakou jsme viděli v sobotu, a její míru zatím ještě neznáme celou. To, že do Izraele proniknou stovky teroristů je noční můra, kterou si nikdo nepřipouštěl.
Poslední volby v Gaze proběhly v roce 2006, jakou tam reálně Hamás má podporu?
To je strašně těžká otázka. Jak jste říkala, volby tam naposledy proběhly naposledy před 17 lety. Průzkumy veřejného mínění jsou v arabských zemích strašně metodologicky komplikované, takže nevíme, co si myslí lidé v Gaze. Hamás má podporu, ale to určitě neznamená, že hnutí Hamás = lidé v Gaze. To prostě tak není a myslím si, že spousta Gazanů by chtěla mít normální život a uvědomují si, že to nejsou jenom Izraelci, kdo jim znepříjemňuje život, ale je to i Hamás. To je islámistická radikální organizace s konkrétním postojem k ženám a sexuálním menšinám. Problém je, že v Gaze není alternativa a síla Hamás svrhnout. Chtěla bych se vyvarovat tomu srovnání, že každý Gazan je terorista a každý Arab je terorista.
V českém internetovém prostředí jsem zaznamenala i dost vyostřené komentáře, které se nebály volat po srovnání Gazy se zemí. Umím si představit, že pokud takové myšlenky napadnou lidi u nás, jak moc celá situace může vůči Arabům vyeskalovat v Izraeli?
Já si nemyslím, že v Izraeli je nějaké volání po genocidním řešení, že se tam najde pár extremistických hlasů, které jsou motivované šílenými emocemi, to určitě. Nebude to ale vojenská doktrína. Na druhou stranu Izrael tentokrát tu operaci povede s cílem Hamás zničit, myslím si, že na tom se shodnou. Izrael nebude cíleně zabíjet civilisty, vojensky na to má, ale není to v jeho zájmu, protože veřejné mezinárodní mínění je pro něj důležité. Civilním obětem se ale nevyhneme a budou vysoké. Hamás schválně své centrály buduje pod civilními cíli a Izrael bude muset v této chvíli upřednostnit svou bezpečnost před bezpečností Palestinců, to je bez debat.
V Gaze se nejspíše nachází několik desítek nebo stovek nejen izraelských rukojmích. Jaké mají šance dostat se domů?
Psychologická válka bude strašná, protože Hamás bude vydírat a bude mít obrovské požadavky. Bude chtít propuštění všech hamáských vězňů, možná i palestinských celkově. Obávám se, jestli nepoužije některé z rukojmích jako živé štíty. Tuto psychologickou válku bude prostě hrát, protože ví, že jestli je něco Achillova pata Izraelců, tak jsou to zajatí civilisté, kde jsou malé děti i starší lidé. Tlak jejich rodin na vládu bude obrovský, ale ze zkušenosti víme, že vyjednávání trvají měsíce i roky. Ať si každý představí, že je jeho dcera nebo babička zajata teroristy v Gaze, to teď budou Izraelci prožívat.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je přezdívaný pan bezpečnost. Jak moc utrpěla jeho přezdívka? A opravdu si myslíte, že se 7. říjen stane začátkem jeho konce? Přece jen je to skvělý rétor, politický matador...
Já si myslím, že to, co se stalo, je tak hluboké trauma, co Izraelci utrpěli, že tam bude velké zpytování: co se stalo, proč se to stalo. Současná vláda se z toho nebude schopna dostat a nepomůže ani dobrá rétorika Netanjahua. Od prvního momentu, kdy vyšlo najevo, o jak hrozivý útok šlo a o jak šílené fiasko jde, tak od počátku slyšíme a čteme: tohle není pouze chyba bezpečnostních složek, tohle jde seshora, toto je systémová chyba. A v čele je Benjamin Netanjahu. Jeho důležitá karta je bezpečnost, tvrdil, že on je ten, kdo ji zajistí, a je fakt, že během jeho vlády Izrael neprošel nějakými výraznými krizemi, které by paralyzovaly společnost, jako byla třeba intifáda. Díky tomu mu byla spousta jeho voličů ochotna odpustit korupci i to, že přivedl do vlády rasisty. Koneckonců jde o bezpečnost, no a teď to vidíme…
Jak si vlastně můžeme představit typického voliče Likudu, strany Benjamina Netanjahua?
Říká se, že průměrný volič Likudu je z nějakého města na jihu Izraele, jehož rodina přišla z arabských zemí nebo ze Severní Afriky a prodává falafel. Je to trochu nadsázka, ale ano, tohle jsou jeho voliči.
A věková podpora?
Věk tam nehraje roli, v Izraeli jsou mladí lidé hodně napravo, tam naopak extremisté mají hodně mladých voličů.
Jak se proměnila populace Izraele, kam se posunul?
Proměnila se populace, v Izraeli je více lidí, kteří jsou původem z Blízkého východu a severní Afriky a levicovou stranu Práce nikdy nepřijali, protože si myslí, že je to ta aškenázská elita, a nikoliv strana, která kope za jejich ekonomické zájmy. To, co v Izraeli oslabilo levici, je negativně vnímaný proces Osla, to je něco, do čeho levice dala obrovské množství svého politického kapitálu a mají pocit, že se to nepovedlo. Takže levice v Izraeli je strašně slabá, ale uvidíme, co po tomto fiasku pravice bude dále s levicí.
Volá se po tom, aby Evropská unie zastavila finanční podporu Palestině. Myslíte si, že to je to, co může oslabit Hamás?
Já nevím, co je podpora Palestiny. Jedna věc je Západní břeh a druhá věc je Gaza. To jsou dvě hodně odlišné věci a Evropská unie je mnohem aktivnější na Západním břehu, kde je legitimní vláda, kterou uznává a Hamás neuznává. To, že v Gaze působí humanitární organizace, to je pravda, ale v Gaze hrozí humanitární krize i bez tohoto konfliktu. Otázka je, jestli tohle chceme. Chceme humanitární krizi v Gaze? Já vím, že část podpory skončí v rukách Hamásu, ale korupce je všude a já nevím, co je alternativa. Myslím si, že není dobré tu humanitární pomoc zastavit.
Překvapilo vás vyjádření palestinského prezidenta Abbáse, který legitimizoval kroky Hamásu tím, že řekl, Palestinci mají právo se bránit?
Delegitimizoval tím sebe. Abbás ví, že jeho legitimita je tak strašně slabá, že není v pozici, kdy by kroky Hamásu mohl odsoudit. Samozřejmě, že ten útok mnoha Palestincům konvenuje: my jsme jim teď ukázali a oni si prožívají to peklo, které my prožíváme pod izraelskou okupací. To je ten příběh, který v sobě pěstují. Pro Izraelce je to jenom potvrzení toho, že na palestinské straně není partner, když ani znásilňování, mučení a zajetí dětí, na které plivou v Gaze na chodníku, není schopen odsoudit, tak o jakém míru se má Izrael bavit? A s kým?
V Izraeli se spekuluje nad tím, co stálo za selháním armády a tajných služeb, vynořují se i různé konspirační teorie, že se třeba některé složky armády mohly spiknout i s Hamásem. Myslíte si, že určitá míra bojkotu Benjamina Netanjahua v bezpečnostních složkách hrála roli, nebo jde spíše o špatnou organizaci?
Já rozumím tomu, že ten šok je obrovský a někteří si myslí, že to není možné a že tam musel být nějaký komplot. To je jako Donald Trump, všechno si nějak vysvětlíme, že se všichni spikli proti našemu politikovi. To je nejspíše to za tím, ale Izrael funguje jinak. V Izraeli je ochrana života na prvním místě a myslet si, že někdo vymyslel takhle složitou věc, že třeba nepředají informace z tajných služeb nebo že třeba armáda nezareaguje na to, že se chystá něco tak masového… To nemůže fungovat, protože izraelská společnost je strašně propojená, tam zná každý každého. Každý Izraelec, ať už voják nebo ten, kdo pracuje pro tajnou službu, má nějakého příbuzného, kdo na jihu bydlí, a celá tato teorie je nesmyslná.
Otázka za milion: jaký vidíte vývoj v následujících dnech a týdnech?
Určitě dojde k velké vojenské eskalaci, těžko říct, jak velká operace bude vedena ze vzduchu a jak velká operace bude zahájena pozemně. Výhoda války vedené ze vzduchu proti Gaze je, že tam Izraelcům nehrozí žádné nebezpečí, protože Hamás nemá žádnou protivzdušnou leteckou obranu, ale zahyne u toho strašně moc civilistů, i když Izrael často pošle varování: budeme bombardovat tuto budovu..
...když premiér Netanjahu vyzval civilisty k odchodu z Gazy, kam myslel, že půjdou?
Můžou jít třeba do polí, Egypt jim neotevře brány. Druhá věc je pozemní operace, takže dům od domu a tunel od tunelu. To bude krveprolití izraelských vojáků, ale asi to bude kombinace obou forem. Vzhledem k tomu, co se událo, ta pozemní operace je nezbytná, Izrael masivně mobilizuje a posílá těžkou vojenskou techniku na jih, ale jak to bude vypadat a hlavně s jakým cílem tam Izrael půjde, ta strategie se právě tvoří.
