Rušení stáží i výhružky výpovědí. Lékaři předali ministru Válkovi stížnosti na jednání některých nemocnic

My, kteří nefungujeme ve státních platových tabulkách, ale smluvních mzdách, jsme schopni nabídnout lepší podmínky a nabízíme je, jenže narážíme na to, že pro lékaře nejsme dostatečně atraktivní, protože nenabízíme akreditace na všechno a nesídlíme v Praze či jiném velkém městě. A to bude do budoucna daleko větší problém, zajistit i v menších regionech dostupnou péči.  Systém vzdělávání je složitý, neprůhledný, neustále se mění. A pokud má nemocnice lůžkové oddělení, poskytuje péči v tom základním lékařském oboru a nemá automaticky právo v něm lékaře vzdělávat, tak to je špatně. Na pohotovostech by se také měli podílet všichni lékaři. Pokud to bude dále jen na nemocničních, tak protesty neskončí. Pacient by také měl být postaven do situace, že nemá jenom neomezené možnosti a svobodu volby lékaře. A je potřeba také začít pracovat s nějakou formou spoluúčasti pacientů. Vždyť ty pohotovosti dneska neslouží jako pohotovosti. Chodí tam spousta chronických pacientů, kteří chodí své zdravotní problémy řešit v sobotu a v neděli, nemají čas jít k praktikovi a jdou automaticky do nemocnice. Pokud se ten systém nezmění, tak se jednoho dne zhroutí, protože to není financovatelné, a ty mladší generace lékařů dávají tím protestem najevo, že k tomu nechtějí přistupovat stejně a nechtějí být v práci od nevidím do nevidím.

Za třicet let, co jsem já v praxi, se změnila situace. Mladí lékaři chtějí mít více volna, trávit více času s rodinami. Naše generace byla na tento způsob sloužení zvyklá. Myslím, že situace by stejně postupem času nějakým způsobem vygradovala. Když se také podíváme na to, kolik lidí dnes projde nemocnicemi, kolik lidí je v nich zbytečně, přijdou s problémem, který trvá měsíc, a přijdou o půlnoci, tak i to je pro toho lékaře dost frustrující. Že nedělá tu práci, kterou by dělat měl, ale řeší problémy, které se dají vyřešit v běžné pracovní době.

Lékaři se nechtějí bavit jen o přesčasech, o službách a počtech hodin. Vidí to jako komplexní problém, že nemocnice našeho typu, okresní či krajské, se postupně vylidňují. Zkušení lékaři jdou raději do privátní praxe nebo privátních společností, které jim nabídnou bez služeb stejné peníze, na které se u nás dostanou jen s přesčasy. Nemáme šanci jim finančně konkurovat.

Samozřejmě se musíme bavit o tom, aby se základní plat lékařů mimo služeb navýšil celostátně. My můžeme přidat některým jednotlivcům, ale není to spravedlivý systém. Navýšení všem rozpočet nemocnice nedovolí. Můžeme se bavit eventuálně jen o bonusech za služby.

Naši lékaři chtějí podpořit úsilí kolegů o legislativní změny. Jejich postoj je podle nás oprávněný, a to přestože na naší klinice s dodržováním původních limitů zásadní problém nemáme. Lékařské služby jsou nedílnou částí naší práce a většina lékařů je ochotna je sloužit. K udržení fyzického i mentálního zdraví a alespoň přiměřené kvality života se tak ale nesmí dít v extrémním množství, natož pak pod nátlakem.

Navýšení limitu přesčasových hodin je pro lékaře nedůstojným počinem ukazujícím na dlouhodobě omezeně řešenou kritickou personální situaci našeho zdravotnictví, která se na mnoha pracovištích neobejde bez extrémního a nebezpečného nadužívání přesčasů k zajištění provozu. Je zjevné, že nadlimitní přesčasová práce je na řadě pracovišť nezbytností. Kdyby nebyla, lékaři by za ni mohli čerpat náhradní volno a s limity by nebyl problém ani u často sloužících kolegů. V personálně vypjatých situacích ale provoz oddělení takové náhradní volno neumožňuje a lékaři jsou neúměrně přetěžováni.

Pokud jde o druhý problém, tedy striktně vyžadovanou maximálně 12hodinovou směnu (ustanovení mimochodem platné, leč nevyžadované i dosud), takové řešení je sice proveditelné, ale bude mít pro naše zdravotnictví i pro pacienty katastrofální dopad. Tento režim omezí návaznost péče (pacienta bude ošetřovat každou chvíli někdo jiný), naprosto znehodnotí vzdělávání mladých lékařů (nebude možné konat společné semináře a školení, omezený počet lékařů na pracovištích školení mladých nepřeje), omezí vědeckou činnost a udusí akademické prostředí (práce bude redukována na základní provoz), na fakultních pracovištích ohrozí výuku mediků (na pracovišti nebude dostatek personálu a ten na studenty nebude mít čas). Je pravděpodobné, že celková výkonnost pracovišť zásadně klesne a omezí se dostupnost péče.

Já jsem se také připojil k protestu a vypověděl přesčasy. Vidím problém v tom, že se tedy na popud Evropské unie začalo řešit, jak se u nás porušuje zákoník práce, a začalo se to šít horkou jehlou. A my jako zdravotníci jsme zlegalizováním extrémních přesčasových hodin ztratili poslední možnost obrany, proč je nesloužit.

Určitě to je do jisté míry generační problém, jak se o tom často mluví. Na druhou stranu si nemyslím, že by se k tomu starší lékaři ve většině stavěli ve smyslu my jsme to zvládli, tak to taky zvládněte.  Mně spousta starších lékařů říkala, že nám fandí. Podle mě by se měla začít řešit celková restrukturalizace českého zdravotnického systému. To je samozřejmě politická věc. Já osobně si myslím, že v Česku je přehršel nemocnic. Skoro každé okresní město má svou nemocnici, odkud ovšem v řadě případů lékaři pacienty stejně odesílají k finálnímu ošetření do nemocnice vyššího typu. Kdyby se zredukovaly, ušetřili by se lékaři i peníze, které by mohly jít do odměňování personálu. Ale je to politika a samozřejmě by to byl nepopulární krok, protože lidé budou vždy proti tomu, aby do nemocnice cestovali dál.

Otázka změn v zákoníku práce, které se zase mají rušit, to je jen marginálie. My jsme podpořili iniciativu mladých lékařů a společně jsme předali panu ministrovi požadavky, které se kromě toho zrušení enormních přesčasů a legalizace 24hodinových služeb týkají i dalších věcí. Chceme, aby lékaři měli dlouho udržitelné pracovní prostředí, benefity, jako například lázně, a aby se v jejich výpočtu odchodů do důchodu nezohledňovala jen odpracovaná léta. Lékař sice má odpracované určité roky, ovšem v těch letech násobně víc hodin. A chceme také návrat k memorandu z roku 2011, že platy lékařů budou 1,5 až trojnásobek průměrného platu v zemi.

Problém je i to, že namísto regenerace po službě chodí řada lékařů kvůli penězům pracovat ještě někam jinam, což je vyčerpává. A to je nebezpečím pro pacienty.

Ty počty lékařů, kteří vypověděli k prosinci přesčasy, také nejsou prostá matematika. Rozhodně se nedá říct, že třetina nic neznamená. Velké počty v klíčových odbornostech mohou být problém. Jestliže jsou to lékaři anesteziologicko-resuscitačních oddělení, neonatologie, chirurgických oborů a podobně, tak to je při vší úctě k ostatním oborům srdce té nemocnice. Ta péče by se bez nich zhroutila.

Sám sloužím 24hodinové směny i 32hodinové směny a nevadí mi to, ale chci zdůraznit, že plně respektuji, že to nemusí každému vyhovovat. A mohu potvrdit, že náročnost služeb v posledních letech narostla, to je fakt. Je nutné v krátké době přijmout opatření, které omezí celkový objem přesčasové práce v našich nemocnicích, protože ten je dlouhodobě neúnosný. Jen nejsme schopni to udělat ze dne na den, respektive šlo by to pouze za předpokladu skokového omezení zdravotní péče, což si osobně nedokážu představit. Jednou z možností, kterou je možné udělat poměrně rychle, je omezit nadužívání pohotovostních služeb, což nyní zdravotníky velmi vyčerpává. Například by velmi pomohlo, kdyby mnohem aktivněji pracovaly zdravotní pojišťovny a povolovaly nové praxe pouze tam, kde je skutečně daná odbornost nepokryta. S příchodem mladých lékařů do regionálních nemocnic je to komplikovanější, mladí lidé dnes hojně chtějí zůstat ve větších městech, je to trend z více důvodů. Tady musíme najít nástroje, jak mladé lidi do regionů nalákat, mladí lékaři si například často stěžují, že je pro ně mnohem těžší se v menší nemocnici přichystat na atestaci, tedy zjednodušit systém atestačního vzdělávání je jedním z nástrojů. Ale musíme najít i řešení, aby se mladým lékařům více věnovali školitelé, což nyní v praxi často nefunguje. Také vidím jako nutné navýšit nástupní plat lékařů a hlavně pak mnohem výrazněji finančně ocenit složení atestační zkoušky, aby měli lékaři motivaci ji absolvovat.

Julius Špičák (ANO), lékař a člen Výboru pro zdravotnictví PS PČR

Službám – přesčasům – ve zdravotnictví se nevěnovala po léta pozornost. Historicky vznikly jednak samozřejmě za účelem zajištění kontinuální péče, ale motivem byla také možnost navýšení příjmů zdravotníků nad základní plat, který je nízký. Neřešilo se tedy, jak je lékař na jednotlivých odděleních vytížen, a tato vytíženost je samozřejmě různá. Něco zcela jiného jsou lůžka anesteziologie, urgentní příjmy, záchranná služba, a naopak rutinní oddělení zejména tzv. menších oborů.

Určitým řešením je snížit počet lékařů ve službě podle jejich vytíženosti, což by jistě vedlo na rutinních pracovištích k redukci přesčasových hodin, ovšem tako ušetřené prostředky se musí přemístit do pevného tarifu, celkový příjem se nesmí snížit. Například v Holandsku v běžné nemocnici slouží jen jeden mladý lékař, zkušení lékaři a specialisté jsou na telefonu. Služba se zvlášť neplatí a pro zajímavost mladí lékaři pracují jen čtyři dny v týdnu. Není ovšem možné zvyšovat finanční spoluúčast populace, osobně nevidím perspektivu v tzv. nadstandardech.