Obezitolog Petr Sucharda: Člověk je jediné volně žijící obézní zvíře

Mám podle tabulek mírnou nadváhu. Vy zjevně nikoli. Profesní podmínka obezitologa?

Obezitolog by neměl být obézní, jak by mohl radit jiným? A je pravda, že žádného vysloveně obézního kolegu neznám. Na druhou stranu tahle otázka umožňuje odpověď na tu nejdůležitější věc.

Na jakou?

Přece jak to s tou lidskou obezitou je. Na jedné straně je tu jistá genetická podmíněnost, jak snadno si budete ukládat přebytečnou energii. Tu nemáme všichni stejnou. Na druhé straně celý problém obezity spočívá v tom, že je to dobrá reakce organismu v nesprávné době. Žádný živočišný druh nežil dlouhodobě v nadbytku. Obezita ve volné přírodě neexistuje. ­Extra zdroje energie jsou buď pomíjivé, anebo se díky nim živočišný druh natolik rozmnoží, že zdrojů bude zase méně. Chci tím říct, že ukládání tuku v těle je jedinou přirozenou formou skladování energie a my lidé máme na svém hard disku mezi základními pravidly „hlavně neumřít hlady a dělat si zásoby na horší dobu“.

Horší doba přinejmenším v západní civilizaci zřetelně po­minula…

Ano. V celé historii lidstva byli obézní ti, kdo nemuseli fyzicky „dobývat chléb v potu tváře“. Teprve ve chvíli, kdy se množství energie potřebné k získání stravy stalo až zanedbatelným, vybuchla epidemie, nebo spíš pandemie obezity.

Že svět stále tloustne, je zřejmé. Do roku 2035 má s nadváhou nebo obezitou žít už 51 procent světové populace, dětská obezita se zdvojnásobí. Ale jsou slova jako epidemie či pandemie přiměřená, anebo je záhodno nazývat problém přehnaně razantně, aby o něm bylo slyšet?