Logika je někdy kontraproduktivní, říká Jakub Kvášovský, jeden z nejbystřejších kvízových mozků Česka
Má tři trička z AZ kvízu, v další televizní soutěži Chcete být milionářem vyhrál 160 tisíc korun, v Nejslabší! Máte padáka! 191 000 korun. Zúčastnil se i soutěží Kde domův můj, Míň je víc a Riskuj. Největší „slávu“ však prožívá nyní: patří k nejpopulárnějším soutěžícím, rozumějte „lovcům“ televizní soutěže Na lovu na Nově. JAKUB KVÁŠOVSKÝ (45), přezdívaný KALKULÁTOR, si už ve školce četl na nástěnce, co bude ten den k obědu, a ještě před nástupem do první třídy uměl psát i počítat. Dnes to učí ostatní: je učitelem matematiky a zeměpisu na základní škole s rozšířenou výukou tělesné výchovy ve Vrchlabí.
Kolik vašich žáčků matematika opravdu baví?
Ve třídě tak pět. Polovinu ze třiceti matematika neotravuje a pro zbývající půlku je strašák, protože se u ní musí přemýšlet a něco dělat.
Dá se učit zábavně?
Mám rád, když je při hodinách sranda, a nevadí mi, když si ji udělají děti i ze mě. Ale snažím se to nepřehánět. Záleží na učiteli, jestli si je schopen najít k žákům cestu a ukázat jim, že je matematika zajímavá. Jenže některé děti to nechtějí ani poslouchat. Ta „lepší“ půlka aspoň čeká, jaký nový postup jim ukážu, ačkoliv ideální je, pokud si na něj přijdou samy.
Co dětem za lásku k matematice nabízíte?
Že se naučí logicky uvažovat. Potřebují k tomu ovšem čtenářskou gramotnost, aby pochopily, co se po nich chce, a pak musí najít způsob, jak problém vyřešit.
V mých letech byly nenáviděné slovní úlohy.
To je dodnes. Poskládat rovnici, naučit se, co označit jako neznámou, její pomocí vyjádřit další proměnné, to všechno je pro spoustu dětí neřešitelné. Nezvládají základy, takže pak ani nemůžou řešit slovní úlohy. Některé neumějí ve vyšších třídách dokonce ani malou násobilku.
Může se stát i učitel matematiky jejich kamarádem?
Záleží na tom, jak s dětmi komunikuje. Já neříkám, že jsem se všemi kamarád, jsou určitě děcka, která mě nesnášejí, protože když vidím, že nedělají to, co mají, umím být nepříjemný. Ale k většině si cestičku najdu, dokážu je povzbudit. Nebavím se s nimi jen o matice, ale třeba o sportu, o jejich zálibách, často spolu rozebíráme to, co dělají ve volném čase.
Vždycky jste chtěl být učitel?
O povolání pedagoga jsem začal uvažovat až ve čtvrtém ročníku vysoké školy. Do té doby jsem přemýšlel o tom, že bych dělal něco okolo přírody ve správě národního parku či podobně. Rozhodl inzerát Soukromé obchodní akademie ve Stodůlkách, který jsem objevil ještě při studiích, a tam mě to chytlo. Pak mě hlas srdce zavál zpátky do Podkrkonoší a přestoupil jsem na gymnázium v Hostinném.
Na gymnáziu se učitel už asi musí připravovat, že?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
