Politika k hudbě patřila vždycky a je směšné, pokud někdo tvrdí opak, říkají Nothing But Thieves
Před pár měsíci jsme měli tu čest potkat se jako jedni z mála díky Rock for People s britskou rockovou kapelou Nothing But Thieves. Ta tento pátek vystoupí v pražském Foru Karlín. Na kontě mají čtyři alba, která vévodila (nejen) britským hudebním žebříčkům. Jestli vám název nic neříká, zkuste se podívat třeba na písničku Amsterdam, ta vás totiž určitě nemohla minout.
Jak je kapela spokojená se svým čtvrtým studiovým albem? Jak se v jejich hudbě odráží sociální témata a jaká interakce s fanoušky je dojala nejvíc? To se dozvíte v rozhovoru v úvodu článku. Níže najdete odpovědi na otázky, které nám stihli říct, než jsme nažhavili kamery.
Vaše hudba se během let vyvíjela s tím, jak jste postupně kombinovali víc a víc žánrů a stylů. Jak přistupujete k experimentování s hudbou tak, abyste zůstali věrni své Nothing But Thieves „identitě“?
To je dobrá otázka! Zkusím to říct co nejstručněji. Když máte tři lidi tvořící hudbu, vždycky tam bude nějaké jedno DNA, které se s vámi bude táhnout, ať už budete dělat cokoliv. Navíc si myslím, že s hlasem, jako je ten Connorův, který je velmi specifický, vás to bude vždycky stahovat do „známých vod". Díky tomu budeme asi vždycky znít jako Nothing But Thieves. Snažíme se tvořit tak, abychom se neopakovali, čímž jsme se dostali tam, kde jsme dnes. Velkou roli taky hraje to, jakým způsobem alba ve výsledku produkujeme. To je pro nás nějak specifické a myslím, že to vidí stejně i naši fanoušci.
Vaše poslední album Dead Club City je jiné už od prvních singlů, které jste světu představili ještě před vydáním samotného alba. Jak ho vnímáte vy?
Na jeho výrobě jsme strávili spoustu času a máme pocit, že to, co jsme dali dohromady, je opravdu dobré. Teda třeba se pleteme (smích). Dali jsme si na něj víc času, hodně věcí jsme během té doby několikrát přepsali, abychom si byli výsledkem fakt jistí. A myslím si, že je to naše nejlepší album. Taky je to pro nás poprvé, co jsme napsali konceptuální album. Je to trochu klišé, že zrovna čtvrté album je konceptuální. Ale odvypráví vám určitý příběh. Máme z něj radost.
