Hermine Hayes-Kleinová: Porod je poslední bašta ženské sexuality, o které pořád víme houby s octem

Zeptám se vás jako žena, která v porodnici přivedla na svět čtyři děti, její přání tam byla respektována a na všechny své porody ráda vzpomíná: není termín porodnické násilí, jejž užíváte ve svých přednáškách, příliš agresívní?

Začnu zeširoka. Po roce 2010 se konečně začalo přihlížet také k jiným lidským právům během porodu než jen k právu na přežití. Konečně všem došlo, že ke stavu „živá matka, živé dítě“ vede víc než jen jedna cesta. Když jsem se před více než dekádou v Haagu účastnila své první konference na tohle téma, byl termín porodnické násilí, obstetric violence, zcela nový a radikální pojem, který přišel z Latinské Ameriky namísto dosavadních termínů nerespektování, špatné zacházení a zneužívání. A zatímco dříve užívaná slova byla do systému vpuštěna a zaužívána samotnými lékaři, o pojem porodnické násilí se zasadily ženy, které ho samy prožívaly. Tak je prostě situace nahlížena z jejich perspektivy, podle nich tenhle termín skutečně nejpřiléhavěji popisuje to, čím si prošly. Mluvím zejména o Brazilkách. V Brazílii, kde se v soukromých porodnicích u 100 % případů, celostátně v 56 % případů u porodu provádí císařský řez, koluje smutný vtip – že jediný důvod, proč ženě neprovedou císaře, je, že se její doktoři zasekli v dopravní zácpě.

Tento typ porodu bývá kromě všech známých rizik překážkou brzkého nástupu kojení, pro dítě znamená horší imunitu, větší riziko alergií, autoimunitních chorob…