Zajímala mě vrahova samota. Režisér Radim Špaček o filmu Lesní vrah a oblibě žánru true crime a retra
„Se scenáristou a producentem Zdeňkem Holým jsme nechtěli standardní distribuci, kdy se film vypustí do multiplexů a dál už si žije vlastním životem,“ říká RADIM ŠPAČEK (50), režisér snímku Lesní vrah, který se ohlíží za zločiny Viktora Kalivody z roku 2005. „Naplánovali jsme tedy, že budeme jezdit na besedy po projekcích, kam s sebou bereme i šéfa týmu vyšetřovatelů Kalivodova případu, Michala Mazánka, nebo forenzního psychologa Karla Netíka, který na Kalivodu psal posudek.“ Do toho držitel Českého lva za thriller Pouta natáčí seriál Děcko, má za sebou režii známé hry Karla Steigerwalda, v České televizi běží druhá řada jeho seriálu Stíny v mlze, odložená kvůli střelbě na FF UK, loni po kolezích dokončil dokument Rozsviť světlo, ať je vidět… „Neflákám se, o to míň času mám na cesty do Indie,“ směje se multižánrový umělec, který na asijský poloostrov pravidelně dojíždí už desítky let.
Lesní vrah je vyprávěný v dlouhých, pomalých záběrech ve velmi širokoúhlém formátu a s minimem dialogů. Kdo stojí za touhle estetickou volbou?
Z největší části právě scenárista a producent Zdeněk Holý. On námět původně zpracoval do povídky, která vyšla časopisecky, pak napsal scénář a přišel i s nápadem, že půjde o pomalý film, kde se zdánlivě nic neděje, kde divák pozoruje hlavního hrdinu a pokouší se mu dostat do hlavy. Takových filmů vzniklo hodně v rámci takzvané rumunské nové vlny, a proto Zdeněk oslovil kameramana Olega Mutua, který dělal třeba na slavných filmech Smrt pana Lazaresca nebo 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Pak už jsme to doťukávali společně. My se se Zdeňkem známe už od mládí, víme o sobě, a když on dostal ambici produkovat filmy, oslovil právě mě. Rozumíme si a asi se mu líbí, co dělám. Mně nedělá problém pracovat na věcech, které nejsou čistě moje autorské. A tady mě lákalo vyzkoušet si formálně čistý, možná i trošku žánrový film.
Spíš než příběh Viktora Kalivody vás tedy přitahoval způsob vyprávění?
Zajímala mě Kalivodova samota. A to, jak ji zobrazit, jak to bude v tom filmu fungovat. Je to příběh kluka, který je pořád sám, i když třeba jede s lidmi v metru. Pořád je ve svém vnitřním světě a mě bavilo dostávat se do něj, do jeho mysli nebo duše, filmovými prostředky. Nevím vlastně, jaký žánr to je, asi minimalistický observační film.
Přitom se nabízí zařadit Lesního vraha po bok snímku Manželé Stodolovi, seriálu Metoda Markovič: Hojer a dalších nových děl o skutečných zločinech.
Jasně. Já jsem velkým fanouškem true crime. Mám moc rád seriál MINDHUNTER: Lovci myšlenek, byl jsem nadšený z Hojera, to se klukům strašně povedlo. A tak trošku si myslím, že jsem si v seriálu Stíny v mlze taky nějaké prvky true crime zkusil. Ale u Lesníhovraha jsme od začátku věděli, že půjde o něco úplně jiného. Například oběti divák skoro vůbec nevidí. Neklademe důraz na samotné spáchání zločinů, místo toho se pořád díváme na toho chlapa: co to s ním dělá, co se mu děje v tváři, už třeba když zkusí zastřelit krávu. A měli jsme obrovské štěstí, že jsme pro hlavní roli našli Michala Balcara, jenž je tam naprosto senzační. Jestli mu Lesní vrah pomůže v herecké kariéře, je pro mě důležitější než nějaké negativní reakce, které na film zaznamenávám.
Byl Michal Balcar vaší první volbou?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
