„Kafkolog“ Reiner Stach: Ta Franzova vlna kolem nás není zdaleka tak zahlcující, jak jsem předpokládal
Co si z Franze Kafky bere publikum na TikToku, co influenceři a co prodejci suvenýrů? Jaká z próz jednoho z nejznámějších spisovatelů světa, od jehož úmrtí za pár dní uplyne právě sto let, byla za jeho života nejhůře přijata a kterým se dařilo nejlépe? A které z kafkovských filmových adaptací je třeba věnovat pozornost, až budeme sedět v kinosálech na karlovarském filmovém festivalu a sledovat obsáhlou kafkovskou kinematografickou retrospektivu? A jaký je nový dokumentární seriál Kafka, který právě běží na ČT?
O tom všem jsme v pátek 24. května na Světě knihy hovořili s německým literárním vědcem a spisovatelem Reinerem Stachem (* 1951) a nový Reflex č. 22/2024 vám záznam našeho povídání přinese hned na sedmi stranách. Reiner Stach je předním světovým odborníkem na život a dílo Franze Kafky a autorem dvoutisícistránkové trilogie Kafka: Rané roky, Roky rozhodování a Roky poznání. V češtině ji vydalo nakladateství Argo, Reiner Stach na ní pracoval osmnáct let. Mimochodem, program 29. ročníku mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha přilákal na Výstaviště Praha od čtvrtka 23. do neděle 26. května na šedesát tisíc čtenářů a čtvrteční přednáška Reinera Stacha na téma Dovede Kafka rozveselit? patřila k těm, které vzbudily velký ohlas.
Říkáte, že bojujete proti vykrádání díla Franze Kafky a proti dezinterpretacím a nepravdám šířeným o něm třeba vinou sociálních sítí. Jak přesně takový boj vypadá?
Je to boj prostřednictvím kvalitní popularizace. Vydali jsme třeba jeho slavný román Proces se sto třiceti stranami komentářů, a to nikoli pro kafkology, germanisty a historiky, ale pro učitele a studenty, pro jeho laické vykladače i obyčejné čtenáře. Je to psáno nikoli jazykem vědy, ale jazykem popularizujícím, srozumitelným i laikům. Nijak tam to dílo neinterpretuju, spíš ukazuju, jak Kafka pracoval, Kafkovu literární dílnu a jeho vypravěčské strategie. Jaké jsou ty triky? Jak vytváří emoce? Jak čtenáři vsugeruje pocit bezmoci nebo zoufalství? Chystám další čtyři svazky, dva romány a dva soubory povídek. To je moje protiopatření proti nežádoucímu množství třeba i nekvalitní popularizace; abychom kvůli všem těm anekdotám nezapomněli na dílo. Na tomhle projektu dělám poslední rok a navštívil jsem s ním několik zemí. Mám velkou radost z ohlasů: všude jsem zažil plné sály, spoustu mladých lidí, v nichž Kafkův odkaz rezonuje. Byl jsem například v Goethově společnosti v Hannoveru; Goethovy společnosti mají většinou starší členy, sedmdesátníky nebo osmdesátníky, a tak polovina publika byla mladší třiceti let. Možná ho nečtou šestnáctiletí ve škole, to by bylo přehnaně brzy, ale lidé mezi dvaceti a třiceti lety si Kafku velmi oblíbili, ba jsou leckdy těmi texty nakaženi.
Dalším vaším novým dílem, jež Kafkovu osobnost a dílo lákavě přibližuje, je šestidílný seriál Kafka, který právě začala vysílat Česká televize. Režíroval ho David Schalko, který spolu s vámi a jedním z nejvýznačnějších německých prozaiků, Danielem Kehlmannem, napsal i scénář. Kafku hraje Švýcar Joel Basman, Maxe Broda Němec David Kross, Milenu Jesenskou německá herečka Liv Lisa Friesová. Čím je seriál Kafka v řádce kafkovských filmů a seriálů výjimečný?
Sháněli jsme na něj peníze několik let a dlouho pracovali na scénáři, já tím žil téměř celou dekádu. Řekl bych a doufám, že z odborného hlediska mu není co vytknout. A snad ani z uměleckého. Například jsme téměř rok přemítali nad tím, jak ukázat, co se Kafkovi honí hlavou, co si představuje. Vymysleli jsme párvteřinové prostřihy, které působí jako sen. V jedné scéně si s ním chce Felice Bauerová promluvit v hotelovém pokoji a bere s sebou sestru a kamarádku, přesila tří žen. Kafka si v duchu říká: Tady je to jak u soudu! Když se pak v jednu chvíli otočí, v hotelovém pokoji kolem sedí diváci, na chviličku to působí skutečně jako soudní přelíčení. Další důležitou věcí je, že ukazujeme Kafku takového, jakého ho lidé znají, a taky jak ho vůbec neznají.
Například?
Lidé si vždycky mysleli, že Kafka žil mimo realitu a nezajímal se o praktické věci; že dělal kancelářskou práci jen proto, aby měl na živobytí. Jenže Kafkova rodina měla malou továrnu a věřila, že když se tato továrna zvětší, příbuzenstvo zbohatne. Řekli tedy milému Franzovi: „Studoval jsi práva, vyznáš se i ve strojích, tak koukej každé odpoledne naklusat a starat se o rodinný majetek.“ A on na to: „Tak to pardon, odpoledne mám volno! Nechci dopoledne nádeničit v kanceláři a odpoledne v továrně, navíc nevím nic o účetnictví!“ Ano, vymlouval se, což odpovídá tomu klišé: Kafka jde do svého pokoje, ššš, zavře dveře a leží nebo píše; nechce nic vidět ani slyšet, a už vůbec ne o té továrně. Ale je tu další scéna a tam stojíme proti klišé: Kafka odchází jako reprezentant své rodiny, jako zástupce majitelů podniku, do továrny, kam přijdou dva inspektoři na kontrolu. Vznášejí nějaká absurdní obvinění, vyčítají mu, že tohle není v pořádku a tamto není v pořádku… A Kafka chladně odvětí: „Nemusíte mi citovat předpisy o bezpečnosti práce. Já je sám napsal.“ Pro diváky je to šok, stejně jako pro inspektory, které muž slova pochopitelně rétoricky přehrál.
Nevadí vám, že je předmět vašeho celoživotního zájmu momentálně naprosto všude? Že nastala kafkovská inflace a vznikají kolem něj díla a texty, které by vznikat snad ani neměly? Pozornost publika se rozmělňuje, místo aby se vracelo ke kořenům, dochází k mylným interpretacím Kafkova díla…
To je obecný problém popularizace, k níž dochází zejména během vzpomínkových akcí a výročí. Ale já jsem, co se týče Kafky, poměrně optimistický, protože se k němu pozornost upírá kontinuálně nejen kolem aktuálního stoletého výročí, tedy na jaře 2024; ta vlna narůstá už deset patnáct let. Během tohoto časového úseku vzniklo množství divadelních inscenací a filmových projektů, ostatně už příští týden bude mít premiéru dokument Pavla Šimáka v produkci České televize a ARTE s názvem Franz Kafka – známý neznámý, rovněž projekt více než dva roky starý (Reiner Stach je jakožto vykladač Kafky a mýtu, který jej obestírá, hned po samotném Kafkovi hlavní postavou tohoto snímku; pozn. aut.). Ale ta Franzova vlna kolem nás není zdaleka tak zahlcující, jak jsem předpokládal. A pokud se mi některý ze způsobů vytěžování Franze Kafky nezamlouvá, bojuju proti daným tvůrcům a jejich práci, jak jen to jde.
Tím myslíte různé příživníky na jeho odkazu? Jak si vlastně Kafka stojí na sociálních sítích?
Ach, fenomén Kafky na TikToku! Miliarda lajků, statisíce hashtagů. Obecenstvo i tvůrci jsou převážně velmi mladí lidé, hodně z Jižní Ameriky. Tisíce tamních dívek ve věku od dvanácti do šestnácti let citují například z Kafkových dopisů Mileně Jesenské. Jistě, necitují Proces ani povídku V kárném táboře, ale své oblíbené věty a pasáže z Kafkových jednodušších, osobnějších textů, tedy z deníků a dopisů. Franz Kafka je pro ně superstar, uctívají ho, v jejich očích má auru i svatozář. Celé texty jistě nečtou, rozhodně ne třeba Proces. Zatím. Ale později? Sledujících jsou v případě těchto kafkovských citací miliony a jde o trend, který pozorujeme teprve od začátku loňského roku. Nevěřili byste vlastním očím, jaký to má rozsah. Ty dívky Kafkovi moc nerozumí, ale zřejmě cítí, že má autenticitu, kterou influenceři nedisponují: jejich řeči jsou často čistá reklama a marketing, takže z devadesáti procent lež. Kafka říkal a psal, co si myslel, úžasným, autentickým jazykem, za pomoci velkolepých obratů a nádherných obrazů. Mladé slečny si to uvědomují, ačkoli nemají téměř žádnou zkušenost s literaturou. Dnešní děti si třeba už osmi let zvykají na neustálý proud, ba vodopád citů a pocitů ze sociálních sítí a většinou skončí u influencerů; slova Franze Kafky jsou pro ně vítaná alternativa.
Rozhovor si přečtěte v Reflexu č. 22/2024, který si můžete zakoupit v našem ikiosku >>>
