Mnozí dnešní čtenáři soudí, že Kafka předvídal budoucnost. Pochopitelně to tak není, říká spisovat Reiner Stach

Zopakujme si prosím ­malou násobilku: čím vlastně muž, který zemřel v pouhých čtyřiceti letech a jehož tři ro­mány zůstaly nedokončené, okouzlil svět literatury? A proč to okouzlení trvá přes sto let?

Kouzlo spočívá především v Kaf­kově jazyce – je velmi živý, naléhavý, jen zdánlivě jednoduchý a snadno srozumitelný. Mohou za to originální, nečekané metafory a obrazy; to díky nim a tématům osamělosti v soukolí dějin či přebujelých byrokratických aparátů je jeho dílo stále aktuální. Týká se nás všech do takové míry, až nás to otravuje! V několika jeho textech se objevují zvířata hovořící lidskou řečí jako v bajkách; skvělá vábnička pro mladé čtenáře. Předkládá náměty, které před ním nikoho nenapadly, a klade nám do cesty rozličné hádanky a paradoxy, což jitří čtenářovu představivost a nutí ho soutěžit, hrát a hádat. Tak například u Proměny není vysvětleno, proč se v brouka proměnil právě chudák Řehoř Samsa, ne někdo jiný. A proč byl v Procesu zatčen právě nebohý bankovní prokurista Josef K. a proč právě v den svých třicetin? V čem spočívalo jeho provinění? A kdo je majitelem zámku ze stejnojmenného románu? Tajemství Kafkových textů přitahuje čtenáře jak magnet.

Dnes literatura z mnoha důvodů, především vinou technologického pokroku, ztratila svou výsadní pozici a už nelze do takové míry zlidovět, stát se ikonou, jako se to posmrtně povedlo u Kafky. Eco, Rushdie, Márquez, Vargas Llosa, Kundera – o nich se sto let po jejich smrti jistě nebude mluvit ani z desetiny tolik. Nebo se pletu?

Ne, je to tak – Franz Kafka má v literatuře dvacátého století skutečně naprosto výjimečné postavení. Stal se popovou hvězdou, ikonou popkultury, a ovlivnil veškerá ostatní média: divadlo, kinematografii, hudbu. Za pár dní se tady v Praze, v Goethe-Institutu, bude konat čtyřdenní konference s přednáškami typu Vliv Franze Kafky na jazz… Spousta lidí od Kaf­ky nepřečetla ani řádku, ale ze všeobecně známých plakátů a obrázků vědí, jak vypadal, a znají kafkovské anekdoty a obrazy ze života Kafkova. Třeba to, že ve své závěti nařídil svému příteli Maxi Brodovi, aby celé jeho dílo, deníky i korespondenci spálil – ovšem Brod to naštěstí ignoroval… A co teprve fakt, že Kafka zemřel mlád – čtyřicet let! Znáte přece z populární hudby Klub 27: umělce, kteří zemřeli ve 27 letech, jako byli Jimi Hendrix, Amy Winehouse, Jim Morrison, Janis Joplin, Kurt Cobain… Ta aura! Odešli tak mladí! Géniové, kteří nestihli plně rozvinout svůj talent… To sedí i na Kafku nebo z literárních kruhů například na Novalise.

Jsou i další příčiny Kafkovy nehynoucí slávy?

Jeho neobvyklý vzhled. A co teprve ten oduševnělý, dobře čitelný, estetický rukopis! A je tu spousta anekdot, mýtů a paradoxních historek o Kafkovi, jeho údajné problémy se ženami, problematika vztahu s obdivovaným, obávaným, vše zahlušujícím, nekultivovaným a obhroublým ­otcem. To neuvěřitelné množství překladů do jiných jazyků, problematika Judentum čili židovství, mylné domněnky, že údajně předpověděl fašismus a holocaust… V určitém okamžiku jako jediný spisovatel dvacátého století překročil pomyslný práh slávy podobně jako před ním Shakespeare nebo Cervantes – jejich podobenky jsou na tričkách a sklenicích, ovšem suvenýry s Ecem, Rushdiem nebo, řekněme, Mariem Vargasem ­Llosou zaručeně neexistují. Podobný případ nalezneme v kinematografii, jejíž světová historie zná stovky a tisíce hereček, ale jako ikona slouží jediná, Marilyn Monroe. A kolik že jí bylo v okamžik smrtí? Šestatřicet, nikoli náhodou. A její osud je záhadný stejně jako ten Kaf­kův, což zvyšuje jejich atraktivitu.

Když už jsme u filmu, na programu letošního filmového festivalu v Karlových Varech je opulentní kafkovská retrospektiva. Počátkem července budou na Varech k vidění Proces Orsona Wellese, Po zavírací době Martina Scorseseho, ale i adaptace Umělce a hladovění od Masaa Adačiho nebo Proměna Jana Němce. Který kafkovský snímek máte nejradši?